Komentář: Kouření v restauracích neprošlo. Proč ho tedy stát nezakáže úplně?

Masáže lobbistů, které veřejnost v osmdesátých letech přesvědčovaly o tom, jak je kouření "in", byly postupně zregulovány a zakázány. Přesto miliony lidí po celém světě kouří dál, a lékaři z toho nemají velkou radost. Proč tedy není kouření jednoduše zakázáno?

Norští lékaři přišli před dvěma lety s netradičním návrhem. Požadovali, aby vláda zakázala kouření lidem narozeným po roce 2000. Norové narození po roce 2000 by podle deníku The Local nesměli moct kouřit ani po dosažení plnoletosti.

Lékaři si od toho slibovali především nástup nové, čistě nekuřácké generace. Norská lékařská asociace tvrdí, že zákaz by měl být doživotní a měl by fungovat v podobě zákazu prodeje cigaret. Díky tomu se mělo Norsko stát v příštích desetiletích zcela nekuřáckou zemí.

Podle asociace mají lékaři jediný cíl. Chtějí, aby lidé s kouřením vůbec nezačínali. Proto by mělo být zejména pro mladší ročníky obtížné se k cigaretám vůbec dostat.

Lidí narozených před rokem 2000 by se tento návrh neměl dotknout vůbec. Lékaři si i přesto uvědomovali složitost svého požadavku, a jak se nyní ukazuje, zatím neuspěli. Není se však čemu divit, s podobným nápadem by nepochodili ani lékaři jiných rozvinutých zemí. 

Důvod, proč státy nezakáží kouření, je prostý. Peníze. Velkou část prodejní ceny krabičky cigaret tvoří daně, a to nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí. Ukažme si to na příkladu. Pokud krabička cigaret stojí zhruba 90 korun, je potřeba z ní odvést DPH ve výši 21 %. Dále se odvádí spotřební daň, která se skládá ze součinu procentní části sazby daně a ceny pro konečného spotřebitele vyděleného stem a součinu pevné části sazby daně a počtu kusů.

Ušetříme vás složitého počítání, které navíc není nijak směrodatné, neboť každá krabička cigaret stojí jiné peníze. V našem modelovém příkladu ale dostane stát z každé prodané krabičky zhruba 70 korun. Tedy něco málo nad 76 procent. Stát tak na cigaretách ročně vydělá desítky miliard korun. Stejné peníze ale stojí pojišťovny léčba nemocných kuřáků.

Vzhledem k těmto číslům je logické, že se žádné zemi do zákazu prodeje cigaret nechce. Ostatně takto vysoké zdanění nemáme jen my. V Irsku si stát z ceny krabičky cigaret vezme 87 %, ve Velké Británii 84 %, v Polsku a ve Francii 81 %, na Slovensku 79 % a naopak v USA jen 43 %. Na cigaretách se zkrátka vydělává.

Přesto se najdou i země, které jdou opačným směrem. První zemí na světě, která zcela zakázala užívání tabáku, je Bhútán, vnitrozemský stát v jižní Asii. Je tu nejen zakázán prodej cigaret, ale i kouření jako takové.

Nedávno se k zákazu uchýlila i další země, a sice Turkmenistán. Gurbanguli Berdymuhamedov, diktátor pouštní země, proti kouření vystupuje dlouhodobě a v roce 2014 ho za protikuřácké tažení dokonce ocenila Světová zdravotnická organizace (WHO).

Ve většině ostatních zemích si dle dostupných zdrojů sice s určitými omezeními, ale přesto zapálíte. A když už nic, dotujete tím státní kasu. To je totiž jediný důvod, proč země v dnešní době kuřáky stále tolerují.