Před 60 lety komunisti ožebračili národ, přišla měnová reforma

Ještě v pátek 29. května 1953 ujišťoval tehdejší prezident Antonín Zápotocký, že československá měna je pevná a zvěsti o chystané peněžní reformě jsou lživé. O den později na totéž téma do rozhlasu promluvil i předseda vlády Viliam Široký. Občanům však sdělil přesný opak: stávající bankovky a mince budou platit již jen do pondělí.

Nové koruny, které byly kvůli utajení vytištěny, respektive vyraženy v Sovětském svazu, se za staré vyměňovaly v poměru 5:1. To však platilo pouze u částek do 300 starých korun v hotovosti. Vyšší částky byly směňovány v mnohem horším poměru, totiž 50:1. A obdobně znehodnoceny byly i bankovní vklady.

Tím ovšem výčet Jobových zvěstí zdaleka nekončil. Střadatelé zcela přišli o takzvané vázané vklady, jež jim byly na účtech zablokovány už při měnové reformě v roce 1945. V bezcenné cáry se přes noc proměnily veškeré státní dluhopisy, jakož i další tuzemské cenné papíry.

Státnímu hospodářství přinesla reforma zisk přes čtyři miliardy korun v nové měně. Na své si přišel i Sovětský svaz, který za výrobu nových peněz poslal účet ve výši přes 27 milionů korun. Státní banka československá utržila za kov z odevzdaných mincí 940 000 korun a za papír - celkem 153,1 tun - z odevzdaných státovek a bankovek pouhých 15 000 korun.

Vzhledem k tomu, že reforma byla vyhlášena v sobotu odpoledne, kdy už měly banky i obchody zavřeno, nebylo před jejími dopady prakticky úniku. Kdo mohl, snažil se peníze do pondělí utratit alespoň nákupem jídla a lahví alkoholu v restauracích.

Úřadovny v podobě výměnných středisek pro tento účel vznikly v hostincích, Místních národních výborech, na poštách nebo v pobočkách Státní spořitelny. Na výměnu, doprovázenou silnými emocemi, dohlížely komise jmenované okresními národními výbory. Výměna peněz byla pečlivě dokumentována, a právě díky reformě získal režim přehled o majetku jednotlivých občanů. Nevyměněné peníze se staly bezcennými papíry.

Plošné znehodnocení úspor v důsledku měnové reformy poskytlo mimo jiné ideální příležitost zrušit přídělový systém, který na českém území platil od roku 1939! Už totiž nehrozilo, že lidé po zrušení odběrných kuponů vykoupí v obchodech všechno dostupné zboží.

Peněžní reforma, kterou připravoval tým ekonomů vedený Václavem Hůlou za pomoci sovětských poradců, byla obyvatelstvu prezentována jako úder proti "spekulantským živlům" a vítězství pracujícího lidu. Když však 1. června lidé poprvé na vlastní kůži pocítili její reálné dopady, vypukly na řadě míst spontánní protestní akce a stávky.

Nejmohutnější vystoupení občanů bylo v Plzni. Vše začalo ve Škodovce (tehdy to byly Závody Vladimíra Iljiče Lenina) projevem podnikového ředitele Brabce, který promluvil v závodním rozhlase k zaměstnancům.

V deset hodin se na náměstí Republiky soustředila již mnohatisícová demonstrace. Svědecké výpovědi hovoří o 20 tisících osobách. Dav skandoval "Chceme svobodné volby, chceme novou vládu! Chceme své peníze!"

Pokus o povstání v Plzni skončil neúspěšně a přinesl mnohé represe. Údajný iniciátor byl v neveřejném procesu odsouzen k trestu smrti a popraven.

Během potyček bylo zraněno 32 milicionářů, 14 orgánů StB, 1 hasič a 1 komunista, který špicloval u brány Škodovky.

Odhad počtu zraněných demonstrantů se pohybuje kolem 200 lidí.

Vyskytly se i úvahy o záměrné provokaci příslušníky StB. To se nepodařilo ani prokázat, ani vyvrátit. Přítomnost provokatérů v davu je však pravděpodobná.

K plzeňskému povstání se váže i vandalské zničení pomníku T. G. Masaryka. Podle oficiální komunistické verze jej strhl "rozhněvaný lid". Skutečnost však byla taková. že jej ve večerních hodinách rozbil speciální automobil vybavený destrukční koulí. O jeho odstranění rozhodla dodatečně rada národního výboru na zasedání 2. června. Usnesení musela antedatovat na 1.června, kdy bylo toto významné sochařské dílo z rozhodnutí fanatických komunistů zničeno.

(Zdroj: totalita.cz)