Kožený pohořel: NS dovolání odmítl, trest definitivně potvrzen

Nejvyšší soud označil dovolání za zjevně neopodstatněné. "Pokud argumentovali tím, že vydáním daného rozsudku bylo porušeno právo na spravedlivý proces, pak tomu nelze přisvědčit," uvedl Knötig. Oba muži mají ještě možnost podat ústavní stížnost, museli by však argumentovat porušením základních práv.

Kožený s Vostrým rozsáhlými majetkovými převody cenných papírů přivedli HPH k likvidaci. Kožený byl podle justice iniciátorem tunelování, Vostrý se podílel na některých obchodech. Zároveň vedl valné hromady, kde zatajoval akcionářům informace o stavu jejich portfolií. Muži také uskutečňovali takzvaná drancovací kolečka, při kterých převáděli akcie z jedné společnosti na druhou a zpět, ale za různé ceny.

Přestože Kožený s Vostrým páchali trestnou činnost již před značnou dobou, uložily jim pražské soudy tresty na samé horní hranici trestní sazby. Důvodem je "astronomická výše škody" a mimořádně propracovaný způsob spáchání zločinu, který ovlivnil ekonomiku celého státu. Advokáti obou mužů vinu svých klientů od počátku odmítají, Kožený i Vostrý se považují za oběti politického procesu.

Pádem komunistického režimu se u nás spustila proměna, jež asi nesnesla s žádným historickým okamžikem srovnání. Před státy bývalého sovětského bloku totiž stála úloha přechodu od totalitní formy k demokracii, přičemž nezbytnou součástí byla transformace centrálně plánované ekonomiky na svobodný tržní systém.

Psali jsme: Klaus hájí "svou" privatizaci: Rozkrádání? Nesmysl!  

Převod již existujících firem ze státních do soukromých rukou chtěl Jan Švejnar provést transformací podniků na akciové společnosti, načež menší část by připadla občanům a majoritní zbytek by se dražil v aukci. Občané by se tak obohatili, a navíc by subjekty získaly jasného a silného (nutno chápat spíše ve vztahu k vyjednávací síle apod.) vlastníka.

Další známý ekonom Valtr Komárek se v práci Realizace vládního programu v oblasti hospodářské politiky zase například vymezil proti tzv. šokové terapii. Podporoval tedy spíše pozvolné tempo transformace. Koncepci z prostředí federální vlády pak vytvořil tehdejší ministr financí Václav Klaus a jeho tým. A za českou vládu vznikl návrh v okolí místopředsedy vlády Františka Vlasáka.

Další návrh vzešel od ministra průmyslu z let 1990 až 1992 Jana Vrby, jenž se zaměřil na rozprodej vybraných podniků do zahraničních rukou. Cílem nebylo prodat podniky plošně, ale cíleně vhodným zahraničním subjektům. Mělo jít zejména o větší zavedené podniky v počtu zhruba tří desítek, mezi které se řadila třeba Škoda Plzeň či Tatra Kopřivnice. Tento návrh byl vládou přijat, ale dále se podle něj nejednalo. Panovaly totiž výhrady proti tomu, aby léta budované české podniky připadly zahraničním vlastníkům.

Mezi všemi návrhy nakonec převládla koncepce federální vlády o kupónové privatizaci, vzniklá v okolí týmu Václava Klause. Kupónová privatizace byla obhajována jako rychlý způsob transformace, což má být v případě zásadních změn v ekonomice a vůbec změně systému nezbytné. Zvolen byl tedy model převodu majetku na občany za pomoci investičních kupónů, přičemž ta část, co se kupónovou metodou neprodá, bude prodána domácím, respektive zahraničím majitelům napřímo, uvedl infip.cz.