Korupce je všude kolem. Etickou laťku mají Češi hodně nízko, ukázal průzkum

V regionu střední a jihovýchodní Evropy jsou na tom dále nejhůře Kypr, Řecko a Chorvatsko. Za rozšířený jev korupci považuje celkově 51 procent respondentů. V Maďarsku, Chorvatsku, Slovensku a Polsku není přitom podle průzkumu pro oznamovatele podvodů příliš bezpečno. Nejvíce se obávají o bezpečnost Maďaři (69 procent), Chorvaté (67 pct), Slováci (55 procent) a Poláci(50 procent). V ČR se bojí o svou bezpečnost 34 procent respondentů.

Jak dále vyplývá z průzkumu, vedení a zaměstnanci v kritických chvílích často nedělají správná a etická rozhodnutí. Někdy je to podle respondentů motivováno snahou pomoci firmě, jindy je to z vlastního prospěchářství a snahy o kariérní růst. Pětina Čechů by nabídla úplatek za zakázku, která by firmě pomohla přežít. To, že že je etická laťka v ČR velmi nízko, dokládá reakce respondentů na neetické chování zaměstnavatele. Pouze 15 procent Čechů by odešlo z firmy, která by se chovala neeticky.

Pouze pětina českých respondentů potvrdila, že vedení jejich společnosti často zdůrazňuje význam dodržování etických standardů. V tom patří Česko k nejhorším zemím v průzkumu, vyplývá z průzkumu.

Partner oddělení investigativních služeb v EY Tomáš Kafka uvedl, že se stále nedaří pěstovat firemní kulturu motivující zaměstnance, aby neetické jednání ohlásili. I když telefonní linka pro takzvané whistleblowery je považována za důležitou součást firemních protikorupčních programů, o tom, že v jejich společnosti je taková linka zřízena, ví pouze desetina lidí.

Celkem šest z deseti českých respondentů by informovalo přímo nějaký externí subjekt, například orgán činný v trestním řízení nebo novináře. Téměř čtvrtina z nich by se obrátila na novináře, což Česko řadí v tomto ohledu naopak mezi země s největší důvěrou v média. S problémem týkajícím se neetického jednání se v podniku setkalo 56 procent českých respondentů. Na polovinu z nich byl vyvíjen nátlak, aby své podezření nehlásili. Více než polovina se nátlaku podvolila a věc neohlásila.

"Jak se zdá, firmy většinou v zavádění účinných mechanismů, které umožňují upozornit na nekalé praktiky, mnoho nepokročily," míní Kafka. Zaměstnanci nevědí, jaké nástroje v takové situaci použít. "Nebo, což je ještě znepokojivější, je na ně činěn nátlak, aby tyto informace nehlásili. To svědčí o tom, že vedení tuto problematiku nezvládá řešit," podotkl.

Průzkumu odhalil, že existuje určité napětí mezi využíváním technologií a monitorováním soukromých dat zaměstnanců. Na jedné straně 84 procent českých respondentů průzkumu uvedlo, že by jejich společnost měla monitorovat zdroje informací o zaměstnancích, například elektronickou poštu, sociální sítě nebo finanční situaci. Současně si ale většina z nich myslí, že by monitoring těchto nástrojů narušoval jejich soukromí.