I sebeobrana vás může dostat za mříže. Co je nutná obrana a jak poznat, kdy jste překročili zákon?

Právo na obranu sebe samého, své rodina a majetku je jedním ze základních morálních práv každého jedince. Myslí na to i české zákonodárství a právo na sebeobranu ukotvuje v trestním zákoníku. Pokud je situace tak vyhrocená, že při obraně musíte sáhnout k násilí, v oprávněných případech by vás měl zákon ochránit. Mluví o tom hlava III. trestního zákona, která stanoví "okolnosti vylučující protiprávnost činu". Málokdo asi zná všechny aspekty dovolené sebeobrany, ale neznalost zákona neomlouvá. Pojďme si tedy připomenout, kdy a jak se můžete bránit.

Základní poučkou v situaci, kdy se musíte vypořádat s rizikem, je fakt, že byste měli být schopni odhadnout své fyzické, psychické i taktické předpoklady k účinné obraně. Okolnosti vylučující protiprávnost určují, kdy chování člověka, které by za normálních podmínek bylo označeno za protiprávní, jedná tak, že se ve skutečnosti trestního činu nedopustí. 

Krajní nouze

Paragraf 28 mluví o krajní nouzi. Jde o situaci, kdy čin za normálních podmínek považován za trestný, trestným není. Jde o situaci, kdy "někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem." Zákon poměrně nejednoznačně mluví o tom, že o krajní nouzi nejde, pokud bylo možné toto nebezpečí odvrátit jinak, nebo pokud by byl způsobený následek stejně závažný nebo "závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet,". 

nebezpečí hrozí buď osobě nebo věci jde zejména o ohrožení života, zdraví či majetku nebezpečí nemá charakter útoku zdrojem nebezpečí mohou být i přírodní živly, jednání choromyslných jedinců, napadení zvířetem a podobně o krajní nouzi se nejedná, pokud nebezpečí nehrozí bezprostředně

Nutná obrana 

Paragraf 29 mluví přímo o útoku, který buď hrozí, nebo je dlouho trvajícím. Zákon pouze dodává, že o obranu nejde, pokud byla "zjevně nepřiměřená útoku". 

ten, kdo útok odvrací, v podstatě nahrazuje zásah veřejných orgánů útok musí přímo hrozit nebo trvat, dá se oprávněně předpokládat, že útok nastane není nutno čekat, až dojde k útoku - zde je nutné správně vyhodnotit situaci obrana totiž nesmí být předčasná - nestačí plané výhrůžky a gesta útočníka útok nesmí být jen domnělý při posouzení přímo hrozícího útoku je zásadní krácení vzdálenosti útočníkem k obránci o nutnou obranu se nejedná, pokud útok už skončil a jednání by tak mělo charakter odplaty cílem nutné obrany je útok odvrátit a ukončit 

Oprávněné použití zbraně

Paragraf 32 pouze stanoví, že trestný čin nespáchá, "kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem." Toto ustanovení se netýká osobní sebeobrany.

Útok 

Za útok je možné považovat pouze úmyslné protiprávní jednání. Útoky dětí, choromyslných osob a obranu proti nim je třeba chápat jako jednání v krajní nouzi. 

Obrana

V této souvislosti vnímáme obranu jako odražení útoku. To je možné provést různými způsoby - nejčastěji blokováním, uvolněním z úchopu nebo krytím útočných technik. Útok odvracíme rukama, použitím předmětu, ale i zvířete. Nutnou obranou můžeme bránit nejen své zájmy, ale i zájmy jiného. Pokud tak uvidíte na ulici někoho, jak napadá nevinnou osobu, bude se jednat o "pomoc v nutné obraně". 

Vybočení z mezí 

Zákon zná i spojení "vybočení z mezí". Pokud obránce překročí meze nutné obrany, ale neprokáže se mu chladnokrevně vědomý úmysl, jeho jednání bude posuzováno jako trestný čin spáchaný buď "v silném rozrušení" nebo "odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze".

Příklad z praxe

Jak je hranice mezi trestným činem a nutnou obranou tenká, dokazuje případ z Litoměřicka. Správce kostela tam postřelil zloděje, který se do objektu vloupal. Dva zloději se tam vloupali už několikrát, při jednom z vloupání správce vešel do kostela a lupiče vyplašil. Jeden ze zlodějů se snažil utéct oknem a v té chvíli ho správce postřelil. Jelikož však byl "útok" odvrácen, pachatel už byl na útěku, o nutnou obranu se nejednalo a správce byl odsouzen.