Čeká nás velká krize v ekonomice. Udeří už v horizontu měsíců, varuje ekonomka

Ekonomka upozorňuje, že na blížící se „Velkou Krizi" upozorňuje už delší dobu. „Situace se dá zjednodušeně shrnout asi takto: Začátek roku se finančním trhům zrovna dvakrát nepovedl. A ekonomové a finančníci se v důsledku těchto propadů burz momentálně dělí na ty, kteří se bojí, že by znovu mohla přijít krize, a na ty, kteří tvrdí, že vlastně o nic nejde, že čas od času je pokles burz normální," vysvětluje ředitelka společnosti Next Finance.

Obě skupiny jsou ale podle ní naprosto vedle. „Přátelé, možná jsem se až dosud nevyjadřovala dostatečně jasně. Tak já to tedy zkusím říct zcela polopatický: Velice pomalu, pozvolna, přichází nová Krize. Ne že by tu byla hned zítra. Ale jisté je to, že hospodářský cyklus se už zlomil za svůj vrchol. Globálně. A Krize v podobě recese by mohla v těch nejohroženějších zemích udeřit už v horizontu měsíců. K nám by se mohla dostat příští rok v podobě hospodářského zpomalení. Ale co je hlavní: Já VŮBEC nemluvím o krizi, o které mluví někteří finančníci. Já mluvím kvalitativně o úplně jiném druhu Krize s velkým 'K'," píše ekonomka.

Nejde prý o to, že by tato a krize musela být hlubší nebo by třeba přinesla více nezaměstnaných, než za ekonomická z let 2008 a 2009. „Jde o to, že jde o zcela nový ekonomický úkaz, něco jako „nový živočišný druh", chcete-li. Dnes ekonomický stav světa připomíná situaci, kdy mouchy létají nízko, vzduch je vlhký a v dálce už jsou slyšet hromy. Pochopitelně se nakonec může bouře rozehnat. Nebo může udeřit ve vedlejší vesnici a nad vaším domem bude jen přechodně zataženo a uslyšíte v dálce hromy. Může také spadnout jen pár kapek. Ale pravděpodobnější je, že to bude celkem pěkná bouřka. Proč by tedy měla být jiná než ty předchozí? Protože ekonomický svět se změnil. Už není jako dřív," tvrdí Šichtařová.

Normální ekonomická krize je podle ní nutností, při které zbankrotují ty podniky, státy nebo domácnosti, která nedrží krok s dobou a jsou nějakým způsobem neefektivní. Je pak nahradí nové a lepší podniky. Právě díky tomu podle ní dochází k pozitivnímu vývoji. Jenže právě ekonomická krize v tomto byla jiná, protože se vlády a centrální banky daly do boje a rozhodli se, že poprvé v historii krizi porazí.

„Možná si ještě vzpomínáte na hesla typu 'z krize se profinancujeme'. Výsledkem byl naprostý obrat v politice centrálních bank. Plus mínus přibližně do té doby se datuje celosvětový začátek toho, čemu se později začal říkat tisk peněz. Jenomže finančním trhům pumpování peněz ze strany centrálních bank brzy přestalo stačit. Stali se z nich závisláci na droze a začali potřebovat stále vyšší dávku. Po celém světě se začalo experimentovat s něčím, co do té doby nemělo po tisíciletí obdoby: Se zápornými úrokovými sazbami. Už neplatilo, že spoření je ctnost. Najednou kdo si spořil, platil pokutu. A to je setsakra nepřirozené," varuje ředitelka společnosti Next Finance.

Banky by podle ní byly padlé na hlavu, kdyby si nechaly povinně vnutit peníze od centrální banky a pak se nechat trestat zápornými úroky. Také se poučily, že dávat hypotéku každému, se prostě nevyplatí. „Byly 'chytřejší', a peníze tentokrát investovaly do akcií, dluhopisů a jiných cenných papírů. A svými mohutnými spekulacemi způsobily v jejich cenách ohromnou inflaci. Protože ano, to, že burzy byly a stále ještě jsou tak vysoko, není nic jiného než skrytá inflace," píše ekonomka.

Zároveň se ale stalo, že banky zachránily třeba Řecko, které mělo zbankrotovat, nebo další podniky a evropské banky, bylo to ale vykoupeno uměle vytištěnými penězi. „Takže na jednu stranu tu máme některé podniky a banky zakonzervované někdy před krizí 2008, ale současně tu máme ceny jejich akcií uměle vyhnané mnohem výš než v roce 2008. Máme tu dluhy mnohých států ještě větší než v roce 2008, ale současně tu máme ceny jejich dluhopisů uměle vyhnané mnohem výš než v roce 2008. A aby toho nebylo málo, máme tu totálně impotentní centrální banky. Taková centrální banka totiž může leccos dělat, když ekonomika roste a úrokové sazby jsou vysoké (aby růst zchladily), nebo když je recese a úrokové sazby jsou nízké (aby růst podpořily). Ale co by probůh taková centrální banka asi ještě mohla dělat, když ekonomika prozatím stále ještě výrazně roste a úrokové sazby jsou záporné?!" ptá se a dodává, že v tomto případě to banka může tak akorát „zabalit".

Takto podivnou kombinaci okolností podle ní svět ještě nezažil. Uznává sice, že třeba česká ekonomika roste – ona ale nebude tou, kde se krize zrodí. Naopak to odskáče až s nějakým zpožděním. Už se ptá však začínají množit varovné signály. „Evropský bankovní sektor jen od začátku roku poklesl o 28 %. To samo o sobě prozrazuje praskání cenové akciové bubliny. Ale samotný pád akcií by mě nijak neděsil. Co je mnohem horší, ale co není tak mediálně vděčné, a tudíž to není na první pohled tak dobře vidět, jsou dluhopisy. A překvapivě prozatím ještě ne ty evropské, ale americké. Hodně zjednodušeně řečeno: Obvykle platí, že když se výnosy dluhopisů s dlouhou splatností vyrovnají s výnosy s krátkou splatností, přichází krize. Je na to řada vědeckých vysvětlení, ale to teď není zase tolik podstatné," uvádí s tím, že podstatné je, že právě tenhle stav v USA už nastal. Situace je podle ní na úrovní roku 2007.

„Na drtivou většinu akcií, dluhopisů, podílových listů a dalších cenných papírů bych dnes nesáhla ani dvoumetrovou hygienickou tyčí. Mám neblahý dojem, že letos to s většinou z nich ještě dál půjde v průměru z kopce. Totéž platí o penzijních fondech, které nainvestovaly své peníze právě do těchto cenných papírů. Jestli vás to zlobí, máte kde si stěžovat – u centrálních bank, které se posledních 10 let napříč světem chovaly ne jako ekonomové, ale jako politici bez rozumu. Nebýt jich, tuhle budoucí Velkou Krizi jsme si mohli ušetřit," zlobí se ekonomka.

Malou naději ale přeci jen vidí. „Mnohé indicie už dneska ukazují, že dopady Krize na Evropu nebudou stejné. Zatímco do jihu Evropy by mohl udeřit blesk, třeba Německo bude zasaženo relativně méně. To je šance pro nás – koneckonců nejsme Německu zase tak daleko" dodává Šichtařová.