Panama Papers odhalují, jak klienti z USA ukryli miliony

"Je manažerem jednoho z nejbohatších hedgeových fondů na světě," napsal právník společnosti Mossack Fonseca, když se jí Ponsoldt v roce 2004 ozval. "Primárním cílem je zachovat největší možnou důvěrnost a ideálně otevřít bankovní účty, aniž by bylo zveřejněno jeho jméno coby soukromé osoby." Aneb jak ve zkratce firma vysvětlila: "Potřebuje schéma ochrany vkladů, které se mu pokusíme prodat."

Tím začal vztah, který trval přinejmenším do roku 2015 a během něhož Mossack Fonseca spravovala osm schránkových společností a nadaci ve prospěch jeho rodiny. V rámci tohoto vztahu firma převedla do zahraničí prostřednictvím sedmi bank v šesti zemích nejméně 134 milionů dolarů (3,2 miliardy Kč), z nichž by se jen minimum dalo přímo vystopovat k Ponsoldtovi nebo jeho dětem.

Tyto transakce a jim podobné pro celou škálu bohatých klientů jsou do mimořádných podrobností vylíčeny v hromadě interních písemností společnosti Mossack Fonseca, které se dostaly na veřejnost a vžilo se pro ně označení Panamské dokumenty (Panama Papers). Tyto materiály dostal nejprve německý list Süddeutsche Zeitung a Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, a nyní je má k dispozici také list The New York Times.

Odhalení mezinárodní klientely společnosti Mossack Fonseca v posledních týdnech otřásla finančním světem. The New York Times jejich prozkoumáním zjistil, že Mossack Fonseca měla za posledních deset let rovněž nejméně 2400 klientů trvale žijících v USA a v jejich prospěch vytvořila nejméně 2800 společnostní na Britských Panenských ostrovech, v Panamě, na Seychelách a v dalších zemích, jejichž jurisdikce se specializuje na pomoc těm, kdo chtějí ukrýt svůj majetek.

Mnoho z těchto transakcí bylo legálních - existují legitimní důvody, proč vytvořit zahraniční účty; zejména pak v případě založení podniku v zahraničí nebo koupi nemovitosti v jiné zemi.

Ovšem tyto dokumenty - důvěrné e-maily, kopie pasů, účetní dokumenty se záznamy transakcí a dokonce i různá krycí jména používaná pro jednotlivé klienty - ukazují, že společnost Mossack Fonseca dělala mnohem víc, než že jen vytvářela zahraniční firmy a účty. Pro mnohé ze svých amerických klientů firma nabízela něco jako průvodce po způsobech, jak obejít či uniknout americkým daňovým zákonům.

To zahrnovalo také odhalení nastrčeného majitele zahraničního účtu, který jen kryl skutečného majitele z USA. Anebo radu jednomu americkému občanovi, aby k otevření účtu v zahraničí použil svůj druhý pas jiné země, a vyhnul se tak pozornosti finančních úřadů, jak vyplývá z dokumentů. A pokud by v některé z využívaných zahraničních bank začali klást příliš mnoho nepohodlných otázek ohledně účtu některého z klientů, pak se společnost Mossack Fonseca jednoduše obrátila na jinou, méně zvědavou bankovní instituci.

Federální zákony umožňují občanům Spojených států převádět peníze do zahraničí, ovšem tyto převody je nutné hlásit ministerstvu financí, protože kapitálové zisky a příjmy z úroků a dividend podléhají zdanění stejně, jako by tyto peníze byly investovány na americkém území. Federální úřady odhadují, že americká vláda kvůli nezaplaceným daním ze zahraničních účastí přichází ročně o 40-70 miliard dolarů (952 miliard až 1,7 bilionu Kč).