Manipulace, podrazy a falšování. Jak vypadala historicky první televizní prezidentská debata?

Psal se rok 1960. Z Bílého domu pomalu odcházela druhoválečná legenda Dwight D. Eisenhower a o prezidentskou funkci spolu sváděli boj dva uchazeči. Za republikány byl nominován Eisenhowerův viceprezident Richard M. Nixon. Pilný úředník z chudých poměrů byl kariérním politikem a zkušeným politickým hráčem. Proti němu stanul mladý katolík z Massachusetts John F. Kennedy. Zpočátku se zdálo, že zkušený Nixon nezkušeného Kennedyho rozcupuje a v poklidu si dokráčí do Bílého domu. A pak přišla televizní debata.

Kennedymu nelze upřít, že byl v mnoha věcech vizionář a rád zkoušel nové postupy. To platilo i pro jeho volební kampaň. Díky nesmírnému bohatství kennedyovského klanu si JFK nemusel příliš lámat hlavu s výdaji na kampaň a mohl si najmout ty nejlepší poradce. Ti záhy zjistili, že se na scéně objevilo nové médium, jež v sobě skrývá netušené možnosti – televize.

Hned, jak bylo jasno, že se oba kandidáti střetnou v televizní debatě, začal Kennedyho tým pracovat na tom, jak z ní vytěžit co nejvíce. Je známo, že Kennedyové měli občas ve snaze uspět poněkud flexibilní morální zásady. A tak se rozjela zákulisní hra ve snaze připravit Johnovi co nejlepší půdu.

Kennedyho lidé si tak například prosadili, že debata bude probíhat ve stoje. To silně pomáhalo Kennedymu a stejně silně to znevýhodňovalo Nixona. JFK měl totiž chronické potíže se zády a celý život trpěl silnými bolestmi, které se ještě zvětšovaly sezením. Naopak Nixon byl čerstvě po vážném úrazu kolena a stání mu způsobovalo problémy.

Tým demokratického kandidáta šel ale ještě dál. Vědělo se, že se Nixon hodně potí. Kennedyho lidé tak přiměli režiséra, aby byl Nixon často zabírán z blízka a diváci si tak mohli detailně prohlédnout jeho orosené čelo. Zároveň se postarali o to, aby bylo ve studiu přetopeno.

Stejně tak bylo patrné, že Nixon, bez zkušeností s televizím prostředím, se toho dne odpoledne již neoholil a působil tak nedbale. Oproti němu mladý a svěží Kennedy (bez bolestí zad a v prostředí ušitém na míru) působil velmi prezidentsky. Když ke všemu ještě připočteme Nixonovu vrozenou neobratnost a jak se tehdy říkalo v USA „vzhled prodavače z autobazaru“, byla republikánská tragédie na světě.

Oproti tomu Kennedy uměl s kamerou pracovat výborně. Jejím prostřednictvím udržoval oční kontakt s diváky, zatímco Nixonovy oči nervózně těkaly po studiu. Kennedy byl též příjemně opálený po sérii předvolebních mítinků pod širým nebem. Na Nixonovi se naopak vlivem horka ve studiu začal rozpouštět make up, jímž se na poslední chvíli snažil zamaskovat nedokonale oholenou tvář.

Nixon se toho dne necítil dobře. Byl bledý a vyhublý vlivem nedávné hospitalizace s poraněným kolenem a oblek tak na něm poněkud visel. Navíc působil (stejně jako po celý život) poněkud nesměle, jakoby chvílemi byl stále tím chudým chlapcem, který se toužebně snaží vyrovnat spolužákům z bohatších rodin. Kennedy naopak pocházel z velmi bohaté rodiny, takže působil sebevědomě a dravě. Nixon si byl navíc jist, že je lepším diskutérem, a tak ke všem předešlým okolnostem ještě podcenil přípravu na debatu.

U televizních diváků se stal vítězem debaty Kennedy. U těch Američanů, kteří ale duel poslouchali v rozhlase, uspěl Nixon. Oba kandidáti odpovídali kompetentně a v otázkách se orientovali. Kennedy u toho ale zkrátka lépe vypadal. Historicky první televizní debata tak vyslala do Bílého domu Johna Kennedyho. Richard Nixon se svého prezidentství dočkal až o 9 let později.

Kennedy nakonec Nixona porazil o zhruba 110 000 hlasů, což je při volební účasti 68 000 000 voličů velmi malý rozdíl. Povolební průzkumy navíc ukázaly, že u více než poloviny voličů měly na konečné rozhodnutí vliv televizní debaty. A 6% dotázaných dokonce uvedlo, že se rozhodovali pouze na základě debat. Vezmeme-li tak navíc v potaz fakt, že Nixon nepůsobil v debatě nekompetentně, ale spíš unaveně, nervózně a nedbale, lze s jistou nadsázkou říci, že jej výhru ve volbách 1960 stálo to, že se již odpoledne neoholil.