KOMENTÁŘ | Důchody se v letech 2023 a 2024 po letech nicnedělání mění. Co na to Češi?

A není divu, po mnoha letech, nejrůznějších hodnotících komisí a bezbarvých politických prohlášeních o kvalitě či nekvalitě tuzemského penzijního systému, zvláště od populisticko-levicových vlád, se ta nynější rozhodla začít penzijní systém Česka reformovat. Že se to většině domácí voličské základně nebude líbit, bylo asi všem hned jasné. Možná i proto jsou změny v nastavení penzijního systému kritizovány i z řad vládní koalice. A to hlavně za malou odvahu. Ale i tak jsou změny většinou ekonomů spíše hodnoceny jako potřebný minimální začátek k nastavení udržitelného systému výplaty důchodů. Samo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) na svých stránkách říká, že v České republice funguje tzv. plně průběžný důchodový systém. To zjednodušeně znamená, že pracující lidé, kteří do důchodového systému přispívají, ať už jako zaměstnanci nebo OSVČ, financují penze svých spoluobčanů v důchodovém věku. 

A teď přijde bod, před kterým jdou všichni odpůrci jakýchkoliv změn v penzijním systému doslova vyskočit z kůže. Jde totiž o to, že MPSV říká, že „průměrná doba dožití obyvatel však stále stoupá. A tím pádem roste a nadále bude růst počet osob v důchodovém věku, kteří ze systému potřebují čerpat. Tato situace je dlouhodobě neudržitelná.“ Tak, a je to. Jenže, co s tím? Problémem je nejen posouvání odchodu věku do důchodu, problém je i se zvyšováním parametrů systému, jako výši sociálních odvodů a dávek, ale i následně třeba snižování nejrůznějších dávek. Perpetum mobile hadr.

Můžete argumentovat tím, že nynější senioři mají nejvyšší důchody v historii země vůbec, můžete argumentovat nutností úprav v systému příliš „lidumilné“ valorizace, na kterou stát dlouhodobě nemá, bez ohledu na argumenty typu „zdroje tu jsou“ nebo „podíl penzí na HDP je pořád nízký, a navíc se bude i přes silné ročníky zmenšovat“. Všechno na nic. Nejrůznější apoštolové všeobecného blaha, uplácející své fanoušky bezcennými sliby o vysokých důchodech bez ohledu na náklady či možnosti státu, nám to zkrátka dají všem, ať se nám to líbí nebo ne. Jsou tu politici, kteří mají zkrátka svou sociální vizi, ve které všichni berou maximum a nikdo neřeší, kde na to stát vezme. Zdroje tu přece jsou. Faktem sice je, že evropské statistiky ukazují, že třeba v roce 2020 nejvíc ze státních rozpočtů v Evropě na penze platilo Řecko, a to 17,8 % HDP, následovala Itálie, kde výdaje činily 17,6 % HDP a na druhém konci žebříčku pak stály Litva, Maďarsko, Malta a Irsko, kde výdaje na důchody představovaly méně než 8,0 % jejich HDP, jenže ani to samo o sobě není kýženým řešením.

Pravdou ale je, že nikoho z nás nemusí zajímat, kde český stát na důchody, které si představujeme, že budeme jednou brát, vezme. Ne? My chceme zkrátka mít taky vysoké důchody, nebo třeba nejlepší podporu v penzi, jako třeba Nizozemsko, které už potřetí triumfovalo v rámci indexu Mercer CFA Institute Global Pension. Index porovnává 47 systémů důchodových příjmů, které pokrývají 64 procent světové populace. Můžete jistě namítnout, že podobných indexů a ukazatelů je řada a ve výsledku nemusí nic znamenat.

A protože jsme v Česku a co bychom dělali, kdyby nebylo jakýchkoli změn, neřkuli těch pro náš život nepříznivých tak vězte, že změny v důchodech přijdou i v roce 2024. A jako se všechny důležité věci v životech lidí v nynější turbulentní době zkracují na jednotlivá slova, tak se důchodová problematika promítla jen do slova „valorizace“. Ta pro rok 2024 počítá se zvýšením základní výměry důchodu o 360 Kč z 4 040 Kč na 4 400 Kč. Procentní výměra důchodu se zvyšovat nebude. Ale půjde nejen o to, do života lidí vstupují i další změny, dosud nezažité. Ať tak nebo onak, více než tři desítky let trvající dohady o tom, jak nastavit důchodový systém, tak, aby nedělal problémy nejen lidem, ale hlavně státní kase, ukazují, stejně jako v případě přijetí jednotné evropské měny, že si odpovědní lídři nevidí i přes svá nejrůznější prohlášení na špičku nosu. Nedokáží se kvůli vlastním politickým preferencím a touze vládnout oprostit od alibismu, egoismu a dalších několika -ismů a dohodnout se na smysluplném řešení nejen závažných věcí, co se týká důchodového systému. Tak snad nebudeme čekat na skutečně smysluplné změny a úpravy penzijního systému dalších třicet let.