KOMENTÁŘ | Nechme Trumpa jednat. Gaze může pomoci víc než arabské státy, které dosud jen přihlížely

Trump nevyloučil možnost, že by Spojené státy mohly převzít kontrolu nad Pásmem Gazy a nasadit americké jednotky k zajištění bezpečnosti. Tento návrh však okamžitě narazil na odpor. Saúdská Arábie zdůraznila svůj závazek k vytvoření nezávislého palestinského státu, zatímco teroristické hnutí Hamás varovalo, že by takový krok znamenal „recept na chaos a napětí v regionu“.

Trump rovněž navrhl deportaci Palestinců z Pásma Gazy do Jordánska a Egypta. Tento plán však narazil na silný odpor obou zemí, které se proti němu důrazně vymezily – a to nejen nyní, ale i v minulosti.

Ne každý Trumpův návrh musí být kontroverzní

Návrh prezidenta Trumpa na převzetí kontroly nad Pásmem Gazy čelí silné kritice. Další americké angažmá na Blízkém východě mnozí vnímají skepticky, zejména s ohledem na neúspěšné mise v Iráku a Afghánistánu, které dodnes vrhají stín na americkou zahraniční politiku.

Odpůrci však přehlížejí dvě zásadní skutečnosti. Za prvé, žádný ze současných aktérů nedokázal proměnit Pásmo Gazy v místo vhodné pro vznik palestinského státu. Za druhé, Trump je známý tím, že jeho výroky nelze vždy brát doslova – často spíše naznačují strategické směry než konkrétní plány.

Pásmo Gazy nutně potřebuje obnovu, která bude nesmírně nákladná. Mezinárodní společenství sice bude muset investovat, ale vzhledem k četným krizím po celém světě lze očekávat jen omezenou finanční podporu. Právě zde Trump vidí příležitost. Díky své poloze na pobřeží Středozemního moře by se Gaza mohla při správném přístupu proměnit v prosperující turistickou destinaci a významný obchodní uzel spojující Evropu s Asií.

Dalším klíčovým faktorem je možnost, že by obnova oblasti mohla položit základy pro vznik palestinského státu. Spojené státy z něj rozhodně neudělají svůj „51. stát“, ale mohou vytvořit podmínky pro americké investory, kteří by zde viděli příležitost k dlouhodobému působení.

Samozřejmě jde primárně o americké zájmy. Ty však nelze prosazovat v naprosto zdevastované oblasti. Pokud by se rekonstrukce podařila, vznikly by nejen nové možnosti pro americké podnikatele, ale i pracovní příležitosti pro palestinské obyvatele, kteří by mohli za lepších finančních podmínek přispět k obnově vlastních domovů.

Přitom žádná jiná světová ani regionální mocnost s podobným plánem nepřišla. Arabské státy sice neustále zdůrazňují nutnost vzniku palestinského státu, zatímco Izrael pokračuje v ničení oblasti, avšak konkrétní řešení stále chybí. Spojené státy by tak mohly sehrát roli stabilizačního faktoru, který by zajistil nejen rekonstrukci, ale i dlouhodobou perspektivu pro region.

Trumpův návrh je sice pragmatický a soustředěný na americké zájmy, ale přesto přináší konkrétní řešení – na rozdíl od ostatních aktérů, kteří už desetiletí pouze přihlížejí pokračující destrukci. Je paradoxní, že jakmile se objeví plán s reálnou šancí na úspěch, okamžitě čelí odporu celého arabského světa. To je sice logické vzhledem k hluboce zakořeněnému antiamerikanismu v regionu, ale setrvávat na nefunkčních postupech jen proto, že jsou historicky dané, nedává smysl.

Trump si také musí dát pozor

Americká přítomnost na Blízkém východě je již desítky let předmětem ostré kritiky, zejména po neúspěšných misích v Afghánistánu a Iráku. Pokud však Trump skutečně usiluje o obnovu Pásma Gazy, mezinárodní společenství by mu mělo dát prostor – ovšem s jasnou podmínkou, že Spojené státy tentokrát neselžou.

Americké angažmá v Pásmu Gazy může vést ke dvěma scénářům. Buď se podaří vytvořit stabilní a prosperující region těžící z turismu a mezinárodní dopravy, nebo oblast definitivně upadne do chaosu. První varianta je pro USA mnohem výhodnější – posílila by jejich geopolitický vliv v těsné blízkosti Suezského průplavu, klíčové tepny globálního obchodu mezi Evropou a Asií. Druhá možnost by naopak znamenala katastrofu pro americkou prestiž na Blízkém východě.Začátek formuláře

Stejně jako u jiných kroků, i tento má Trumpova administrativa pravděpodobně pečlivě promyšlený. Na přípravu měla celé čtyři roky, což je výhoda, kterou většina amerických prezidentů nemá. Pokud se žádná arabská země neodhodlá k pomoci Pásmu Gazy, nejrozumnější by bylo nechat Trumpa „vařit“ a sledovat, zda jeho plán může přinést skutečné výsledky.