KOMENTÁŘ | Netrpělivý a vzteklý Trump je to nejlepší, v co Moskva může doufat. Válku na Ukrajině ukončit nedokáže

Během páteční schůzky s ukrajinským prezidentem působil Trump napjatě, místy až podrážděně. „Pokud bude chtít, zničí vás,“ prohlásil na adresu Vladimira Putina, když Zelenskému vysvětloval, proč by měl podle něj přistoupit na kompromis s Moskvou. Podle Financial Times, které se odvolávají na čtyři zdroje obeznámené s jednáním, měl americký prezident dokonce hodit na mapou konfliktu, kterou mu ukrajinští zástupci přinesli.

Zelenskyj však zůstal neoblomný. „Válku neprohráváme a Putin nevyhraje. Jeho armáda je nyní ve slabé pozici. Možná obsadili jedno procento našeho území, ale ztratili 1,3 milionu lidí,“ uvedl v rozhovoru pro stanici NBC. „Putin se bojí pouze své vlastní společnosti a chce být prezidentem až do své smrti, proto spoléhá na to, že tato válka bude pokračovat, aby si udržel podporu veřejnosti.“

Celé setkání ukázalo dvě věci. Trump přejímá rétoriku Kremlu a zároveň se pokouší redefinovat samotný charakter války. K překvapení ukrajinské delegace totiž poznamenal, že podle něj nejde o „válku“, nýbrž o „speciální operaci“. Právě tímto termínem Kreml už v roce 2022 označil invazi na Ukrajinu, a to s cílem zastřít její skutečný rozsah i brutalitu. Realita je však neoddiskutovatelná: konflikt trvá čtvrtým rokem, vyžádal si statisíce mrtvých vojáků a tisíce civilních obětí, a Rusko přitom dál útočí na města i kritickou infrastrukturu.

Ukrajina čelí těžkým ztrátám – lidským, materiálním i psychologickým. Každý týden přináší nové útoky na infrastrukturu, kterou je mimořádně těžké udržet v provozu. Ruské letectvo a raketové jednotky cíleně útočí na energetické uzly, rozvodny a zásobníky paliv. Mnohá města žijí ve střídavém rytmu tmy a zimy, kdy proud i topení fungují jen několik hodin denně. Zdravotnická zařízení jedou na generátory, školy se zavírají a průmysl stagnuje.

Na frontě se situace nevyvíjí o mnoho lépe. Ukrajinští obránci – po letech vyčerpávajících bojů a s omezenými zásobami munice – ustupují z některých pozic, často jen proto, aby uchránili zbytky svých jednotek. Část obranných linií drží zranění vojáci, jiná území zůstávají po těžkých střetech nebráněná. Tento vývoj není výrazem demoralizace, ale spíše fyzického limitu, kterého dosáhla armáda dlouhodobě bojující bez dostatečné rotace a podpory.

Zkáza však není jednostranná. Ukrajina postupně přenesla válku hluboko na ruské území. Drony a rakety, přesně naváděné, často s pomocí americké zpravodajské technologie, zasahují rafinerie, sklady pohonných hmot, železniční uzly i přístavy. Tím sice Kyjev formálně porušuje původní tabu západních dodavatelů, ale zároveň efektivně podrývá ekonomické zázemí ruské válečné mašinerie.

Dopady jsou viditelné, ať už jde o výpadky v ruské rafinérské kapacitě, skokový růst cen pohonných hmot či narušení exportu ropných derivátů. Moskva sice navenek tvrdí, že situaci zvládá, avšak uvnitř země sílí napětí. Rostoucí počet vojenských hřbitovů, zdecimovaný průmysl a hospodářská izolace tlačí režim k ještě větší centralizaci moci.

Putinův systém se tak dnes opírá už téměř výhradně o strach a propagandu. Zůstává silný pouze do té míry, do jaké se daří umlčovat realitu – realitu, že „speciální operace“ se proměnila v dlouhou, opotřebovávací válku, kterou Rusko nemůže vyhrát, ale nedokáže ji ani ukončit.

A mezi tím vším stojí americký prezident, který se snaží udržet obraz rozhodného vůdce, schopného „uzavřít dohodu“ a ukončit válku, kterou svět sleduje už čtvrtý rok. Trump se prezentuje jako člověk, jenž má, na rozdíl od svých předchůdců, odvahu udělat to, co ostatní nedokázali: donutit Ukrajinu a Rusko k míru. Jenže realita politické moci je složitější než vyjednávací strategie (ne právě nejúspěšnějšího) realitního magnáta.

Postupně se totiž ukazuje, že on tím „vyvoleným“, který přinese mír, patrně nebude. Ztrácí půdu pod nohama – a s ní i trpělivost. To je v mezinárodní politice jedna z nejnebezpečnějších kombinací. Trpělivost není znakem slabosti, ale nejvyšší formou síly, zejména u prezidenta Spojených států, jehož každé gesto a výrok může ovlivnit rozhodování spojenců, finanční trhy i válečné velení protivníka.

Americký prezident si prostě nemůže dovolit být netrpělivý. Každý náznak podráždění, každá slovní zkratka, každé unáhlené hodnocení se okamžitě překládá do geopolitických signálů. Pokud Trump působí roztěkaně či nervózně, čte to Moskva jako slabost, zatímco Kyjev jako ztrátu opory. A právě v této dynamice spočívá největší riziko. Nepředvídatelný prezident může rozpoutat lavinu špatných rozhodnutí, která se v takto křehkém systému nedají vzít zpět.

Navíc, válka na Ukrajině není krizí, kterou lze vyřešit jedním „dealem“. Vyžaduje strategickou trpělivost, kontinuitu a hluboké porozumění regionu, ne instinktivní reakce a tlak na okamžité výsledky. Ztráta této trpělivosti by mohla být fatální, nejen pro Ukrajinu, ale i pro samotnou pozici Spojených států jako garanta stability a demokracie v Evropě.