Slovenský premiér Robert Fico se sice snaží vystupovat jako autoritář, ale jeho pokusy působí spíše neobratně a chaoticky. Na rozdíl od skutečně efektivních autokratů nezvládá ani základní komunikaci s novináři a místo upevnění své pozice jen oslabuje postavení Slovenska, které se pod jeho vedením stává snadno manipulovatelným nástrojem v rukou Ruska.
Slovenský lídr v uplynulých týdnech rozvířil veřejný prostor sérií závažných obvinění, v nichž varoval před údajně připravovaným převratem. Podle jeho slov měla stát za tímto plánem opozice podporovaná zahraničními aktéry. Jenže si neuvědomil jednu zásadní věc – co udělá, když se jeho apokalyptická vize nenaplní.
Namísto přiznání omylu pak přesměroval pozornost na kybernetické útoky proti slovenským pojišťovnám, které označil za součást onoho domnělého puče. Realita však byla jiná – žádný převrat se nekonal a zmíněné útoky nebyly ničím výjimečným, ale jen dalším článkem v řetězci hackerských incidentů, jež v posledních letech zasahují nejen Slovensko, ale i celou Evropskou unii.
Hackerské útoky na klíčovou infrastrukturu patří mezi osvědčené metody ruských aktérů, kteří cílí na různé instituce a své úspěchy bez ostychu prezentují na sociální síti Telegram. Fico si tuto souvislost po své návštěvě Moskvy zřejmě neuvědomil – stejně jako Slovenská informační služba (SIS), která nadále selhává v efektivním vyhodnocování skutečných hrozeb.
To je zásadní rozdíl mezi Ficem a skutečně efektivními autoritáři. Ačkoli jsou jejich metody odsouzeníhodné, lídři jako ruský prezident Vladimir Putin či čínský vůdce Si Ťin-pching si dokázali vybudovat funkční aparát, který jim na domácí scéně brání v tom, aby působili bezradně a nevěrohodně.
Slovenský premiér se místo toho utápí v nekonečném slovním chaosu, vyhýbá se novinářským otázkám a odmítá převzít odpovědnost za vlastní neúspěchy. Výsledkem je postupná ztráta veřejné podpory. A protože Slovensko stále zůstává funkční demokracií, je pravděpodobné, že na své pozici nevydrží dlouho – na rozdíl od Putina a jeho autoritářských spojenců.
Ačkoli se stylizuje do role autoritáře a prezentuje se jako takzvaný „strongman“ neboli „silák“, ve skutečnosti očividně netuší, jak takovou pozici skutečně uchopit. Na rozdíl od Putina nedokáže ovládnout veřejnost ani manipulovat veřejným míněním. Jeho snahám navíc stojí v cestě nezávislá média a stále poměrně funkční soudní systém. Nemá plnou kontrolu ani nad policií – tedy jedinou institucí, která mu jde na ruku, zůstává slabá a neefektivní SIS.
Na rozdíl od něj je Putin autoritář par excellence – systematický, disciplinovaný a s pečlivě vybudovaným aparátem, který mu umožňuje pevně držet moc. Nikdy se nenechá zaskočit a vždy přesně ví, co říct. A pokud by přece jen zaváhal, není to znát – jeho rétorika je pečlivě promyšlená, podložená předem připravenými tezemi, které jeho postoje, jakkoli odsouzeníhodné, dokážou obhájit a udržet konzistentní obraz jeho vlády.
Pokud se ruští občané odváží postavit proti jeho vůli, čeká je tvrdá represe – trestní stíhání, zastrašování a často i dlouhé roky za mřížemi. Společně s nejužším vedením Kremlu drží pevně v rukou celý státní aparát – od policie a bezpečnostních složek až po domácí i zahraniční zpravodajské služby. Každý článek tohoto systému funguje jako součást dobře promazaného mechanismu, který zajišťuje jeho neotřesitelnou moc.
Oproti Ficovi má Putin ještě jednu výraznou „výhodu“ – nevyhýbá se otázkám zahraničních novinářů. Přestože jeho odpovědi často spočívají v opakování pečlivě formulovaných propagandistických narativů, alespoň si zachovává zdání otevřenosti. U Fica je to přesně naopak – na novináře reaguje podrážděně, často vulgárně, a nakonec se odpovědi buď úplně vyhne, nebo ji utopí v agresivním slovním útoku.
Ruský prezident si totiž dobře uvědomuje, že jeho slova určená zahraničním médiím budou rezonovat i ve světovém veřejném prostoru. Ačkoli by novinář Wall Street Journal Evan Gerškovič mohl svědčit o tvrdé realitě, s níž se v Rusku setkávají nezávislí reportéři, Putin přesto chápe, že pro udržení svého režimu je klíčové, aby do západního informačního prostoru alespoň něco vypustil. Ví, že úplné mlčení by znamenalo ztrátu kontroly nad tím, jak je vnímán, a to si nemůže dovolit.
Fico tak působí jen jako bezradná Putinova ovečka, která si zajela do Moskvy pro instrukce, aby věděla, jak má její „bé“ znít. Jenže na rozdíl od svého vzoru ve skutečnosti vůbec netuší, co dělá – jeho chaotické kroky a neschopnost udržet konzistentní strategii ho činí špatně nakreslenou karikaturou autoritáře.
Mohlo by se zdát, že tento článek vyzdvihuje Putinův způsob řízení státu a diplomacie, ale to rozhodně není jeho cílem. Ruský lídr je totiž postava, o níž si většina světa – včetně jeho vlastních spojenců – už dávno nedělá žádné iluze. Jeho metody jsou represivní, cynické a založené na strachu, což z něj činí spíše přežitý symbol autokracie než vůdce hodného obdivu.
Tento text měl především zdůraznit rozdíl mezi efektivním autokratem, který pevně drží moc ve svých rukou, a chaotickým, nekompetentním politikem s nedemokratickými tendencemi, jenž spíše znepokojuje své spojence, zatímco skuteční protivníci ho dokážou obratně využít ve svůj prospěch.
Související

Fico pojede do Moskvy uctít minulost. Zřejmě tu, která se právě přepisuje

Na Slovensku opět zaútočil medvěd na člověka
Slovensko , Robert Fico , Vladimír Putin
Aktuálně se děje
před 1 hodinou

Tři oříšky pro Popelku patřily k jejím posledním filmům. Zemřela Karin Leschová
před 1 hodinou

Extraliga play off 2025: Domácí Brno srovnalo sérii finále s Pardubicemi výsledkem 7:4
před 2 hodinami

Vážná nehoda v Holohlavech. Několik zraněných skončilo v hradecké nemocnici
před 3 hodinami

Požár skládky u Rynholce je lokalizován. Zachytila ho i meteodružice
před 4 hodinami

Česko rozhodlo o tom, kdo ho bude zastupovat na pohřbu papeže
před 5 hodinami

Na velikonoční bouřky brzy navážou další. Meteorologové řekli, kdy a kde hrozí
před 6 hodinami

Tragédie v lomu Velká Amerika. Muž se zřítil dolů, pád nepřežil
před 6 hodinami

Rozvědka: Jsme na hranici války. Ruské útoky proti Evropě narůstají, mír na Ukrajině by nic nevyřešil
před 6 hodinami

Hollywoodský herec, který změnil k nepoznání nejen Ameriku. Kdo skutečně byl Ronald Reagan?
před 7 hodinami

Německo v problémech: Potřebuje armádu, ale dochází mu čas. Přišlo s řešením, které nemusí nic vyřešit
před 8 hodinami

Souboj gigantů: Může Samsung díky Trumpovým clům dostat Apple na lopatky?
před 9 hodinami

Kam se hrabe Tesla. Čínská firma posunula hranice elektromobilů, nabízí dojezd 500 km za 5 minut nabíjení
před 9 hodinami

Trump přiletí na pohřeb papeže. Putin se ve Vatikánu z dobrého důvodu neukáže
před 10 hodinami

Síla kontrastů: Nečekané a překvapivě trendy kombinace outfitů
před 10 hodinami

Karta se otáčí. Trump svými cly neplánovaně podpořil obchod v Evropě
před 11 hodinami

Papež František zemřel, protože neposlechl lékaře? Lidé tušili, že ho vidí naposledy
před 12 hodinami

Mimořádná zpráva Kdy bude veřejné rozloučení a kde papež František spočine? Vatikán zveřejnil detaily pohřbu
před 12 hodinami

Zemřel uznávaný psychiatr Cyril Höschl
před 13 hodinami

Chceme jednat s Kyjevem a prošetřit útoky na civilní cíle, prohlásil Putin. Pak poslal drony a bomby na civilisty
před 13 hodinami
Ani druhý skandál kolem Signalu Hegsethovi nezlomí vaz. Proč je jeho pozice v Trumpově vládě neotřesitelná?
Ministr obrany Pete Hegseth se ocitl pod tlakem kvůli dalšímu skandálu, tentokrát ohledně sdílení citlivých vojenských plánů v soukromé skupinové konverzaci. Navzdory závažnosti obvinění se ale zatím zdá, že jeho pozice zůstává pevná. Klíčem k jeho přežití v Trumpově administrativě není odbornost či disciplinovanost, ale věrnost prezidentovi a jeho politickému stylu.
Zdroj: Libor Novák