KOMENTÁŘ | Rekordní zadlužení českých domácností se před Vánoci ještě prohloubí. Zbytečně

Sociologové či politologové by si jistě k tomu řekli své, ale ta čísla mohou vysvětlit mnohé. Podle dat České národní banky se totiž dá, a přiznávám, že je to jen „generální“ soud, usuzovat, že zatímco privátním společnostem záleží na vlastním finančním zdraví, lidem je nějaká míra předlužení či neschopnosti splácet závazky šumafuk. Vždyť co, je tu přece ten stát, který se o nás, v případě nouze, musí postarat.

Ale aby bylo jasno o čem je tu řeč. Podle zprávy tuzemského finančního regulátora, se dluhy českých domácností u bank v září zvětšily meziměsíčně o 7,8 miliardy (v září! a meziměsíčně!) na téměř 2,127 bilionu korun. Zato zadlužení firem kleslo o 15,9 miliardy na 1,287 bilionu korun. Meziročně byly dluhy domácností na konci září vyšší zhruba o 130 miliard korun a dluhy firem byly vyšší o 88,3 miliardy korun. Faktem sice je, jak dodává ČNB, že dluhy lidí u bank rostou (s letošní dubnovou výjimkou, kdy zkrachovala ruská Sberbank) od února 2016. Téměř čtyři pětiny objemu dluhů domácností u bank představují úvěry na bydlení. A i když lze nalézt i chvályhodné zprávy o tom, jak si Češi vedou se splácením svých závazků mezi jejich evropskými kolegy, neznamená to, že ona dle ČNB, jedna pětina celkových dluhů domácností stojí za mávnutí rukou. Navíc, blíží se Vánoce, tedy nejen žně pro obchodníky, ale také, světe div se, pro poskytovatele nejrůznějších půjček.

Statistiky ukazují na to, že na pořízení dárků si neváhá vzít třeba i nějakou tu „obskurnější“ půjčku možná až desetina dospělé tuzemské populace. Tedy více než milion lidí. Evropská centrální banka (ECB) na konci července tohoto roku vydala zpráva, která říká, že poměr dluhu domácností k příjmu klesl v členských zemích eurozóny, tedy států, které platí eurem, v prvním čtvrtletí roku 2022 na 96,2 % z loňských 96,5 %. Poměr dluhu nefinančních podniků k HDP (konsolidované měření) se v prvním čtvrtletí roku 2022 snížil na 78,8 % také z loňských 82,5 %.

A proč to všechno? Zřejmě třeba i několika soudními exekucemi obtočení obskurní organizátoři protestů adorující nejrůznější světové diktátory a válečné zločince vědí, že nasekat dluhy a pak je neplatit, se v téhle zemi může zřejmě vyplatit. A to i přesto, že třeba u těch Vánoc je z průzkumů veřejného mínění jasné, že přes devadesát procent lidí ví, že půjčovat si narychlo někde nějaké peníze, je zkrátka hloupost. No jo, jenže, když člověk vidí ty reklamy a pak sousedy, jak si nosí domů balíky a tašky plné zabalených krabic, neodolá. Bohužel pak v mnoha případech ale, platí i jiné moudro, jak se říká mezi lidmi: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Nutno taky říct, že bez ohledu na nastavení zákonů či předpisů, odpouštět zbytečné dluhy není nejen výchovné, ale ani na místě. A navíc akce jako Milostivé léto (byť principem nejde o dluhy z Vánoc) na odpuštění dluhů tu taky nebudou pořád. Takže nakonec stejně nebude jiné cesty než vlastní závazky uhradit.

A když je řeč o půjčkách na Vánoce. Možná, že místo řady krabic s barevnými mašlemi a vánočním zdobením a poté zbytečnými starostmi se splácením nějakých úvěrů, stojí za to si uvědomit, že podle některých statistik má podobné trable možná až čtvrtina Čechů. A s jistotou sobě vlastní lze říct, že naprosto zbytečně. Útěchou z oněch možná znovu rychle rostoucích dluhů tuzemských domácností snad může být i to, že podle Evropského statistického úřadu (data z loňského listopadu) si na Vánoce, ať už z nejrůznějších důvodů, půjčí peníze každý desátý obyvatel unie, což je podobné jako v tuzemsku. Tak místo dluhů si raději nadělme míň starostí a zbytečných závazků.