KOMENTÁŘ | Svět se kvůli krachujícím bankám znovu děsí finanční krize. Je důvod k obavám?

Možná by mělo zaznít, ač na zřejmě nechtěnou odlehčenou, že finanční krizi už tu dávno máme, byť vznikla poněkud z jiných důvodů než kvůli pádu americké banky. Takže, není si na co stěžovat, leč nutno dodat, že nejen „pár“ rozdílů oproti zmiňované finanční krizi, tu opravdu je. A nutno dodat, že ve prospěch nás všech, obyčejných lidí, jak se dnes často říká. Ale předně je nutné mít na paměti i to, že panika je něco, co v tržní ekonomice nespouští příliš dobré věci. A že když už se rozjede, tak jí hned tak něco nezastaví. A takový run na banky, což je v tomto případě terminus technicus oné paniky, není nic, co by se dalo jen tak ignorovat. To můžou být ty banky sebezdravější. A tak zatímco většina dezinfo scény už má jasno a maluje pověstné kříže nad osudem západního finančního sektoru, bude jistě lepší věnovat se informacím ze seriózních zdrojů. 
 
Jak už bylo řečeno: Kolaps americké Silicon Valley Bank otřásl v minulých dnech trhy po celém světě a vyvolal ty nejnepříjemnější otázky o tom, zda se bude finanční krize z roku 2008 znovu opakovat a pokud ano, jaké budou její následky. Sama americká ministryně financí Janet Yellen k těmto událostem uvedla, že „má plnou důvěru k bankovním regulátorům, že přijmou vhodná opatření v reakci, a poznamenala, že bankovní systém zůstává odolný a regulační orgány mají účinné nástroje k řešení tohoto typu událostí“. Co lze z toho vyčíst? Tak předně, odolnost, způsob řízení, regulatorní záležitosti a dohledové nástroje jsou oproti roku 2008 nejen v USA, zcela jiné. Zda lepší, ukáže nejbližší doba. A jak říkají někteří ekonomové, otřes trhů je něco, co nemusí hned tak zmizet. Je ale přirozenou reakcí na nějakou událost, jen se z ní nesmí dělat osudová událost. Takže zase NE panice. 

Za další, ‒ co jsem uvedl pro USA, platí naštěstí i pro Evropu. Dá se tak říct, že banky po celém světě jsou lépe nejen kapitalizovány, ale i lépe regulovány než tehdy (v roce 2008) a samotné západní ekonomiky, vč. té americké, jsou o poznání silnější. Všímavější čtenáři ale mohou namítnout, proč se tedy v problémech ocitla i Credit Suisse, jedna z ikon švýcarského bankovního sektoru, a to tak hluboko, že o zestátnění finančního domu se skutečně reálně uvažuje. Řada ekonomů proto poukazuje na něco, co bude i v nejbližší době ještě třeba ve finančním dohledu doladit. Totiž, lepší a efektivní kontrolní nástroje, které by o dost dříve než dosud odhalily problémy s nedostatkem likvidity. 
 
Britský deník The Guardian sice uvedl, že dneska jasně a jednoznačně odpovědět na to, zda nás čeká nás kvůli SVB Bank opakování globální finanční krize z roku 2008 je příliš brzy, ale existují důvody a naději, že se tak nestane. A jedním z klíčových je to, že oproti roku 2008, kdy zamrzl celý globální finanční systém, protože nikdo nevěděl, jak velké jsou ztráty a které banky jsou nejvíce ohroženy, dnes zatím se k něčemu podobnému neschyluje. I když můžete namítnout, že slovo zatím je hodně otevřené… A pak nesmíme zapomínat na to, že i přes výhrady nejen politiků, ale i stále větší části populace, na to, že centrální banky, jako je Federální rezervní systém a Evropská centrální banka, zřídily tzv. úvěrové linky určené k poskytování pomoci bankám s problémy s peněžními toky.  
 
Ptáte se, kdo může ovlivnit to, jak to bude dál a zda nějaká krize propukne nebo ne. S trochou zjednodušení se dá říct, přečtete-li si anglosaská média, že tento týden rozhodne. Vše mají totiž prý v rukách právě zmiňovaní centrální bankéři Fedu a Bank of England, tedy centrální banky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. A to nastavením úrokových sazeb. Nezbývá než udělat všechno proto, aby se tok peněz ve světě vinou vysokých úrokových sazeb nebo neochotě půjčovat nezastavil a nevyvolala se tak nervozita klientů a investorů ústící v „honu“ na banky. Pak by to totiž už nemusela být (znovu) sranda.