KOMENTÁŘ | Vláda v rozpočtové plavbě mezi Skyllou a Charybdou. Máme, co jsme si zvolili, opozice by ale byla horší

Zatímco opozice se tváří, že prosazený rozpočet je čímsi na způsob přírodní katastrofy, morové rány a otevření bran pekelných, vláda ústy svých představitelů říká, že jde o nutný kompromis mezi sociálním přístupem, prorůstovým a investičním rozvojem a zpomalením růstu zadlužování. Ať tak či tak, schválený návrh počítá na příští rok se schodkem ve výši 252 miliard. To znamená, že každému občanu, včetně kojenců a důchodců, přibude na hrb nějakých 25 tisíc dluhu.  

Asi bychom za to měli být rádi, protože pokud bychom dopočítali dopady pozměňovacích návrhů opozice na reálné cifry, výsledek by odeslal české veřejné finance plnou parou proti dluhové zdi a přímou čarou ke státnímu bankrotu, dřív nebo později. Celkově náš stát dluží už 3 biliony korun a jen na pouhou obsluhu dluhu (ne na splácení) dá náš stát v příštím roce 90 miliard, v tom dalším dokonce přes 100 miliard korun. To je – jen pro představu – plus mínus celý rozpočet ministerstva obrany.  

Že je potřeba bezzudné babišovské utrácení a rozhazování peněz lopatou na všechny strany brzdit, je bez debat.  Aktuální výše veřejného dluhu činí 44,2 % HDP, to znamená 2997615 milionů korun.  

Tahle vláda se aspoň snaží tempo zadlužování, které jí nastavily vlády předchozí, zpomalovat a ideálně jej v čase otočit směrem ke zdravějšímu hospodaření. Úkol je to nesnadný. 

Pojďme si pomoci paralelou z řeckých bájí.  

Skylla je v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. V bájích je nebezpečná mořeplavcům, kteří proplouvají Messinskou úžinou u Sicílie, a její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybda. Jde tedy o připodobnění velmi nejisté a nebezpečné cesty mezi dvěma zcela smrtícími póly, nebo spíš dvěma nevyhnutelnostmi.  

Nenasytnou Skyllu v našem případě zastupují mandatorní výdaje (jde o výdaje, které je stát povinen platit na základě zákonů či smluv a jiných závazků), které tvoří tři čtvrtiny rozpočtu, neokecáte. Prostě je z pozice státu musíte vydat, zaplatit, zacálovat. Bez debat. Nejvíc z nich dělají výplaty důchodů, platy státních zaměstnanců a tak.  

Na druhé straně je Charybda, mocný mořský vír hospodářského poklesu, doprovázený malými příšerkami v podobě opozičních předáků a nespočetným hejnem mořských tvorů, které skrze svých nálad, přesvědčení a volebních nálad mění kurz mořeplavecké lodi od jedné obludy ke druhé.  

A na vlnách se potácí bárka jménem Česká republika. Tu a tam nabere vítr do plachet, tu a tam ztratí kurz, ale pořád se tak nějak snaží proplout mezi příšerami dluhů, hospodářských depresí a rozezlených občanů, jimž vláda nechtíc připomíná, že tohle všechno je naše země, naše závazky a naše problémy, a musíme se na nich podílet stejnou měrou, ať jsou aktuální výsledky plavby pozitivní, nebo ne.  

A o to tady přesně jde.  

Žádná vláda nespadne z nebes do reality neposkvrněné minulostí, žádný premiér nedokáže jen tak změnit polohu moře, jímž se jeho loď plaví, ani nemůže zrušit existenci Skylly a Charybdy. Můžeme s tím polemizovat, můžeme s tím, slovy Cimrmana, nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.  

Smysl mají jen kroky zakotvené v aktuální situaci, v drobných a opatrných pohybech kormidla. Pustíme-li jej z rukou a začneme snít o cizích mořích, jiných časech, lodi přinese jen zkázu. Jsme tady, teď. Uprostřed Evropy, ekonomických vztahů, procesů vývoje toho, čemu jsme si navykli říkat naše země a naše problémy.  

Není možné, aby je někdo mávnutím kouzelného proutku zrušil. Když vám bude někdo vykládat, že má recept na všechny otázky, že zná každou vlnu a mořský proud, pak vězte, že lže.  

Tahle vláda není ideální, samozřejmě. Dělá nepopulární kroky. Tak se zkusme občas zamyslet nad tím, k jaké z příšer by nás zaneslo kapitánství opozice, jestli přece jen nestojí za to aspoň občas vylévat vodu z děravého trupu lodi, co nabírá vodu a tak podobně.  

Máme ty, které jsme si zvolili. A pak opozičníky, kteří jsou ještě horší. Plavíme se společně po globálním moři, kde nás žádná shovívavost nečeká. Tak mi v téhle situaci nezbývá než říct – nebýt téhle vlády za kormidlem, bývalo by to mohlo být mnohem horší.