Hrabalovy Postřižiny pobaví diváky Národního divadla moravskoslezského

Novela Postřižiny byla napsána v roce 1970 a poprvé vydána v roce 1973 v samizdatovém nakladatelství Petlice. Spolu s Harlekýnovými miliony a Krasosmutněním tvoří takzvanou „nymburskou trilogii". V těchto vzpomínkových prózách Hrabal vyvolává obrazy svých rodičů a dalších osobností, které neodmyslitelně patří do krajiny jeho dětství a dospívání v nymburském pivovaru: „Hlavními postavami Postřižin jsou Hrabalovy nejbližší – jeho matka Maryška, otec Francin a nezapomenutelný strýc Pepin. Hrabal nevypráví žádný velký příběh. Spíše vedle sebe volně řadí jednotlivé situace z běžného života. Tyto zdánlivě banální situace jsou ovšem vyprávěny s velkým citem pro detail, jehož perspektiva dodává celku zcela nečekaný rozměr. Postřižiny jsou oslavou života a ‚svátostí' každodennosti, kterou může být zabijačka, mytí vlasů v heřmánkovém odvaru nebo neonová záře fulguračních proudů, které uklidňují nervy a zajišťují živost organismu," uvádí dramaturgyně Dagmar Radová a dodává: „S Postřižinami je neodmyslitelně spjata postava strýce Pepina, který se svým neúnavným vyprávěním nejrůznějších historek rovnal přírodnímu úkazu. Pepin byl jednou z Hrabalových nejdůležitějších inspirací. Mezi Hrabalem a strýcem Pepinem existuje silné pouto a oba dva se v sobě zrcadlí. Oba dva byli ‚magickými vypravěči'." Dramatizace Jiřího Janků a Petra Svojtky velmi citlivě zpřítomňuje obrazy z období první republiky, které jsou ale hrabalovsky poetické, humorné i smyslné. Česká klišé jsou díky vášnivému smyslu pro detail povýšena do sfér krásna.Postřižiny se do širšího povědomí dostaly díky svému filmovému zpracování, které režíroval v roce 1980 Jiří Menzel, a některé scény z tohoto filmu jsou dnes notoricky známé. Divadelní dramatizace Jiřího Janků a Petra Svojtky ale vybírá z knihy situace, které především podporují divadelní imaginaci, a tak skladba jednotlivých obrazů a událostí se do jisté míry liší od své známější filmové varianty. Režisér Janusz Klimsza, který se s texty Bohumila Hrabala nekonfrontuje na scéně Divadla Jiřího Myrona poprvé, se ve své inscenaci zaměří především na pomyslný boj odcházející staré epochy a nastupující moderní doby:„My se chceme vrátit k novele, kde se dost akcentuje pozadí příběhu, a to je nástup industriální doby, zavádění nových technologií a s tím spojené těžkosti." V hlavních rolích účinkují Lada Bělašková coby nespoutaná paní správcová, František Strnad jako lehce pedantický správce pivovaru a František Večeřa v roli jeho nezvedeného a řvoucího bratra neboli strýce Pepina.