Ve Švandově divadle excelují Hřebíčková s Onufrákovou

V rámci Intimních rozhovorů, které mají podle uměleckého šéfa Švandova divadla Dodo Gombára otevřeně mluvit o společenských tématech a bezprostředně tak reagovat na dění okolo nás, ve Švandově divadle uvedli hru Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa. Ve čtyřech příbězích, které jsou zasazeny do prostředí Smíchova, konkrétně Arbesova náměstí, si herečky pohrávají s tématem ženského přátelství a s tím, kdo bývá v jaké situaci a době označen za lehkou děvu.

První setkání hereček na jevišti se točí kolem divadelní kritiky, která mnohdy dává divadelním souborům dost zabrat. Herečky v roli divadelních kritiček, z nichž ani jedna coby herečka na pódiu nestála, ale zato všechny z divadelní branže hojně pranýřují, si tak s kritikou vyměnily pozice. S lahví rumu v ruce parodují kritičky a neberou si žádné servítky. Na obou herečkách je jasně vidět, jak si tuto část užívají, a totéž platilo i pro publikum. Na kritice se vyřádily nejen herečky, ale též kostymérka Lenka Odvárková, která je oděla do zastaralých kostýmků a na hlavu jim napařila děsivě vyhlížející paruky. Takovou roli by si zajisté rád zahrál nejeden herec.

Od divadelní kritiky a „nemožného" divadla se herečky přesouvají na lavičky na Arbesově náměstí. Zde se už představují jako dívky žijící na ulici, jejichž čeština není nikterak vytříbená, častují se výrazy, které člověk v poslední době poměrně často slýchá ve spojení s naším panem prezidentem, a jejich největším tématem je jejich pasák, jehož jedna z dívek bezmezně miluje a naivně sní o společné budoucnosti.

Skokem se přehoupnou o století zpět, kdy stačilo poodhalit kotník, aby bylo na dívku pohlíženo skrz prsty, natož když pak neprovdaná dívka otěhotněla. Tato část je však oproti dvěma předchozím příběhům dramatem, což diváka do jisté míry zaskočí. Do této chvíle se bavil vtípky, kterých ve hře není poskrovnu, co není vysloveno, to je zahráno mimikou. Teď se musí rozloučit s humorem, přestože ho nějakou dobu „vyhlíží", než čekání vzdá.

Zatímco první tři příběhy mají pevný text, poslední je založen čistě na improvizaci Zuzany Onufrákové a Petry Hřebíčkové, které zde představují samy sebe a to, jak může být vztah mezi herečkami falešný. Sledujeme humorný vývoj jejich vzájemného vztahu, který je více než přátelstvím ovlivněn touhou po velké kariéře, kvůli níž jsou ochotny tu druhou hodit přes palubu.

Přechody mezi jednotlivými postavami jsou navíc chvilkové, kdy herečky opustí jeviště a během okamžiku se vrátí zpět v jiném kostýmu, s jiným výrazem na tváři a připravené na jinou dobu. Mírným problémem je přechod mezi druhou a třetí částí pro diváky, neboť z parodie se musí přesunout do poněkud pochmurnější atmosféry.

V tomto představení se ukazuje, jak schopnými tyto dvě herečky jsou. Během hodiny a půl se potýkají se čtyřmi postavami tak odlišnými, že více by snad ani odlišné být nemohly. Každý příběh je totiž zasazen do jiné společnosti a doby, což se musí odrazit ve výrazu, podání i pohybu. Ve všech rolích je vidět plné nasazení obou hereček, které jsou sice rozdílné, ale zároveň je znát, že jsou naladěné na stejnou vlnu. Divák většinou tyto herečky vidí v seriózních rolích a je proto těžké uvěřit, že to jsou takové živly.

Je třeba ocenit i program k představení, kde jsou nejen jména všech členů divadelního týmu, který se na inscenaci podílí, ale i medailonky k postavám, které Hřebíčková s Onufrákovou v představení ztvárnily.

Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa

Režie: Dodo Gombár

Dramaturgie: Lucie Kolouchová

Hudba: David Rotter

Scéna: Jan Polívka

Kostýmy: Lenka Odvárková

Produkce: Ilona Hájková

Hrají: Petra Hřebíčková a Zuzana Onufráková

Premiéra: 18. října 2014 ve Studiu Švandova divadla

Nejbližší reprízy: 24. listopadu, 5. a 28. prosince a 23. ledna.