RECENZE: Může vás Shakespeare ještě překvapit? Mnoho povyku pro nic to dokáže

O anglickém dramatikovi, básníkovi a herci se vedou dlouhosáhlé spory a v kulturním a uměleckém světě dokonce existují dvě linie, které zastávají protichůdné názory ohledně jeho tvorby, zda byl nebo nebyl autorem všech uvedených děl. Ostatně o této otázce včetně několika zastánců jedné z teorií pojednává snímek Anonym (Anonymous), natočený v roce 2011 režisérem Rolandem Emmerichem.

Ať už William, jehož rodištěm byl Stradford on Avon (hrabství Warwickshire) byl nebo nebyl skutečným tvůrcem mnoha děl, hrají se dodnes a některá z nich jsou ohýbána pod nánosem času. Snaha je modernizovat, přetvářet, upravovat nebo dokonce stylizovat do určité doby se u mnoha zastánců klasiky nesetkává s velkou odezvou. Pravda, u některých titulů je samotný příběh silně nadčasový, ale pašovat do Krále Leara telefon a psací stroj se nemusí setkat s příznivou odezvou.

Pokud tedy zaslechnete název Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing) ve spojení s britskými uniformami II. světové války, můžete se v první chvíli vyděsit. Leč v tomto případě jde opravdu o mnoho povyku pro nic, protože způsob ztvárnění a pojetí je originální, neotřelý, vtipný a ač zmodernizovaný, zachovává původní dílo prakticky nedotčené.

(zdroj: Divadlo Bez zábradlí)

Připomeňme si letmo děj - příběh odehrávající se v italské Messině líčí perieptie mladého páru a kolem něj se pohybujícího množství postav. Florentský hrabě Claudio miluje dceru messinského guvernéra Leonata, krásnou Hero, ale neumí se vyslovit. Proto mu ji obratným jednáním doslova přivede před oltář jeho přítel, aragonský kníže a sicilský vladař don Pedro. Jenže jeho mstivý a záludný bratr don Juan zinscenuje kompromitující scénu, která má Hero očernit. Souběžně s trablemi Claudia a Hero se odvíjí ryze italský, tedy krajně napjatý vztah Heřiny sestřenice Beatrice a Benedetta, šlechtice z Padovy. Oba zapřísáhli odpůrci lásky jsou svými přáteli vmanévrováni do situace, kdy je nutno se zásadně rozhodnout.

Režisér Guy Roberts, zakladatel a umělecký ředitel Prague Shakespeare Company, pojal tuto klasickou komedii opravdu odvážným, ale nesmírně citlivým a povedeným způsobem. Divák vstupuje do fiktivního nahrávacího studia BBC, které ve válečné vřavě díky několika obětavým členům armády zprostředkovává svým druhům v zákopech rozhlasovou verzi zmíněné hry. Jsme tedy svědky de facto čteného představení, ve kterém se možná zpočátku poněkud hůře orientujeme, zvláště proto, že na prknech Divadla Bez zábradlí obsáhne 19 postav Shakespearovy hry jen jedenáct protagonistů. Tato skutečnost se ale velice rychle začne "vyhlazovat", mnozí možná z paměti vytáhnou kostru děje a pak se mohou bavit zvláštním provedením, do nějž patří i "stoleček speciálních efektů", kde přítomní vytvářejí patřičné ruchy. Neformálně působí i vstup do obou polovin hry, takže snaha o co největší autenticitu, že jsme svědky skutečné nahrávky, dosahuje velmi vysokého bodu.

Dámy vládnou šarmem, půvabem a rozhodností (zdroj: Angelina Nga Le)

Oproti klasickému divadelnímu ztvárnění v kulisách má toto pojetí výhodu v drobných vtipných legráckách mimo děj, protože "herci" v kostýmech britských vojáků vlastně jenom čtou a dokonce po celou hru mají v rukou skripta. Myslí se i na takové drobnosti, že dokonce jedna ženská postava hraje několik rolí mužských, protože ve válce je přeci mužů nedostatek. Jako ve správném vysílání nás čekají i reklamy (v době, kdy jsem toto představení viděl, získaly nádherný punc kouzla nechtěného, protože propagují cigarety) a také jedno speciální překvapení. Dá se předpokládat, že ho soubor nezařadí vždy na stejné místo, já si ho užil někde v polovině druhého dějství. Záměrně neprozradím, oč šlo, ale rozhodně nepůsobilo uměle či nepřirozeně.

S ohledem na fakt, že jde vlastně o rozhlasovou hru, při níž by přítomné dámy a účinkující pánové měli pouze mluvit do mikrofonů, by bylo vlastně nemožné hodnotit herecké výkony jako takové. Je ale potěšitelné, že jestliže je první polovina poněkud více statická (což rozhodně není případ role zlotřilého dona Juana), v druhé půli už představitelé jednotlivých rolí poněkud roztávají a v závěru, ještě předtím, než si za zvuků slavného hitu In The Mood spontánně zatančí, už daleko více "hrají", což přináší divákovi nečekaný bonus. Nicméně s ohledem na vděčné role budou asi největší prim hrát Lucie Benešová a Roman Zach. Stejně jako v dávném televizním záznamu Divadla na Vinohradech, v němž v rolích Beatrice a Benedetta excelovali Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík, i v tomto případě mají největší prostor a dokáží ho využít. Tím se nechci dotknout ostatních herců, protože pokud má tato hra nějaký zásadní rys, pak to je úžasná kompaktnost, ze které zmíněná dvojice vyčnívá opravdu jen o nějaký ten vlásek (v případě Romana Zacha minimálně o hlavu a půl).

Závěrečné dovádění za zvuků In The Mood fenomenálního Glenna Millera (zdroj: Angelina Nga Le)

Jenom drobnou připomínkou je úprava původních jmen Shakespearovy hry, takže Benedetto se mění v Benedicka, proradný don Juan se poangličtil na dona Johna, jeho kumpán Bumbalez se stává Borachiem a poněkud popletený velitel stráže, ovšem postava nesmírně důležitá, se z Mochny mění na Dogberryho. A z hlediska patriotismu se sluší dodat, že v jedné z rolí vystupuje i slavný československý pilot Josef František, který bojoval v řadách RAF a byl označován za letecké eso II. světové války. Čímž bychom se mohli dostat k přibližnému období, kdy se tato rozhlasová verze realizovala, protože František zahynul 8. října 1940.

Jestliže diváci aplaudovali hercům při premiéře vstoje, při první repríze to nebylo jiné. A o chytlavosti dobře zvoleného hudebního doprovodu v duchu amerických hitů 30. let svědčí i skutečnost, že jsem za dlouhou dobu, po kterou navštěvuji divadelní představení, viděl poprvé pár z hlediště, který si na hudbu o přestávce zatančil.

Pokud tedy chcete vidět zábavné a přitom klasické, nové a přitom nedotčené klasické představení Shakespearovy hry, neváhejte. Další možnosti se nabízejí v Divadle Bez zábradlí 31. května, a poté 13. a 27. června.

Celkové hodnocení: 95 %

MNOHO POVYKU PRO NIC (Divadlo Bez zábradlí)

Hrají: Lucie Benešová, Roman Zach, Veronika Žilková, Nikol Kouklová/Vanda Chaloupková/Anna Stropnická, Karel Heřmánek jr./Štěpán Benomi, Veronika Freimanová/Dana Morávková, Anežka Rusevová/Kristina Sitková, Petr Pospíchal, Martin Zbrožek, Zdeněk Dušek, Valéria Vasiľová.

překlad: Martin Hilskýchoreografie: Dana Morávkovárežie: Guy Roberts

Premiéra: 20. května 2016