Divadlo v Dlouhé uvede jednu z našich nejvýznamnějších her

Alois Jirásek byl jedním z nejvýkonnějších a nejznámějších tvůrců mýtů a legend, které nám vyprávěli naši předkové. Jeho Lucerna se hraje od svého vzniku v roce 1905 už přes sto let na všech možných českých scénách – profesionálních i amatérských, byla několikrát zfilmovaná a stala se jedním z děl, které formují národní identitu. Nyní ji uvede Divadlo v Dlouhé v režii Hany Burešové.

Děj Lucerny není nutné představovat, jednu z nejvýznamnějších her české divadelní historie každý zná. Snad jen stručně – zpupná vrchnost se snaží „zatnout tipec“ jednomu hrdému mlynáři, porazit jeho lípu a odvést mu jeho milou Haničku, na kterou má políčeno i Vodník.

Pro Hanu Burešovou byla Lucerna vůbec prvním divadelním zážitek v dějství. „Lucerna je jako houba, nasákne atmosféru a problémy každé doby, každý si v ní může najít svoje téma. Dá se přečíst a vyložit velmi různě, dá se zahrát tzv. proti něčemu (či pro něco), což zároveň znamená, že se dá i lehce zneužít, ať už jako nástroj propagace třídního boje svého času, nebo třeba národovectví dnes,“ říká režisérka k volbě titulu.

Podle Burešové je Lucerna pohádkou i reálným příběhem a mísí různé žánrové vrstvy, z nichž žádná by neměla chybět, ani dominovat. Hra obsahuje mnoho symbolů a metafor. Titulní lucerna symbolizuje světlo v temnotách, ale zároveň je i znakem podoby.

„Divadlo v Dlouhé je hravé, muzikální a má blízko k dětskému snění, které jsem v Lucerně vždy viděla, proto jsem ji měla dlouhodobě v zásobě jako možný titul, ale až teď se mi zdálo, že máme vhodné obsazení, byť s několika hosty,“ dodává Burešová v tiskové zprávě.

Dramaturgem Lucerny je dlouholetý spolupracovník Burešové, Štěpán Otčenášek. „Lucerna má poetické kvality a opravdu krásný jazyk. V různých dějových rovinách používá různé polohy jazykové, je tu lidová mluva, ale i věcnost, poetický jazyk starých proroctví a báchorek i poněkud šroubovaný jazyk vrchnosti,“ říká dramaturg a dodává, že text nechtěli ochudit o žádnou z rovin, proto se jejich úprava soustředila především na srozumitelnost. Hra totiž obsahuje mnoho slov, kterým by současný divák už nemusel rozumět.

„Dnes Lucernu vlastně už nikdo doopravdy nezná, každý má jen nějaké povědomí a známé jsou hlášky typu ,Haničko – sluníčko´ či ,tej lípy se nevzdám´ apod., takže nemusí být zřejmé, proč byla dlouhodobě tak úspěšná. Snad to bylo i proto, že vedle mnohovrstevnatosti a ambivalentnosti textu a bohatosti jazyka poskytuje také skvělé herecké příležitosti, kterých si vždy všichni herci považovali a jezdili si je rádi zahrát i na oblast či s amatérskými soubory,“ říká režisérka. Tuto tradici inscenátoři dodrželi a do role vodníka Ivana, kterou vždy hrávali herečtí bardi, obsadili Arnošta Goldflama.

Kromě Goldflama se v inscenaci představí Eva Hacurová, Jan Meduna, Miroslav Hanuš, Igor Orozovič, Jaroslava Pokorná a další.

Premiéry Lucerny se konají 17. a 18. března 2017.