Těžký sen života, vášeň a španělský temperament v Národním divadle

Tragédie Krvavá svatba se vrací do Národního divadla po mnoha letech. Naposledy ji zde nastudoval režisér Jindřich Honzl krátce po válce. Hru, v níž španělský básník a dramatik Federico García Lorca smísil folklor s avantgardou a tradiční svět svateb s vášnivostí okamžiku, nyní uvede Činohra ND v režii dua SKUTR.

Nevěsta utíká v den svatby od ženicha s mužem, kterého miluje, Leonardem. Ženich a svatebčané v touze po pomstě pronásledují uprchlou dvojici. Ženich a milenec krvavě umírají o svatební noci. Inscenace v Národním divadle se však ptá, co se dál děje s ostatními postavami. „Vědí také, co je šílená touha? Je láska pouze doménou mládí, nebo je každý z nás tak trochu opouštějící Nevěstou a zrazených Ženichem?“ ptají se inscenátoři v tiskové zprávě.

Tragédie dramatika španělského zlatého věku vyrůstá ze španělských reálií a konkrétní doby. Podle dramaturgyně inscenace, Ilony Smejkalové, se nás však možná dotýká víc, než jsme se ochotni připustit. „Klíč k naší interpretaci jsme našli ve třetím dějství, zejména přes postavy Luny a Smrti. Přírodní síly – Luna jako věčné světlo a Smrt jako věčná tma – vnášejí do hry nejen motiv fatality, ale i směšnou nicotnost člověka proti přírodě. Přesto je naše Smrt více reálnou postavou než krutou nositelkou osudu,“ vysvětluje Smejkalová.

Režisérský tandem SKUTR tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Stále uznávanější mladí režiséři naposled v Národním divadle uvedli balet Malá mořská víla, a to s velkým úspěchem. Spolupráci s mladým duem si herci chválí. „Režie Krvavé svatby Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, tedy pánů SKUTRů, je nepředvídatelná, a právě proto vysoce inspirativní. Pro mne zcela nová, napínavá zkušenost,“ říká o spolupráci herečka a zpěvačka Soňa Červená.

„Práce se SKUTRy je dost odlišná než s ostatními režiséry, které jsem měl možnost poznat. Při zkoušení se neklade největší důraz na text, ale na hudbu, pohyb a vlastně celkovou atmosféru jednotlivých scén. Velmi vzdáleně bych to přirovnal k práci Boba Wilsona, se kterým jsme dělali projekt 1914. Ale tady vše vzniká dost improvizovaně, na místě, často i z nenápadných podnětů od herců. Neustále se něco mění, přidává, ruší, je to velmi živý proces. Text (razantně zkrácený) se mnohdy implantuje až jako poslední složka. Výsledkem jsou však velmi působivé, originální obrazy, do kterých text přirozeně zapadne za zvuků lidových písní,“ vysvětlil herec Radúz Mácha.

Podle režiséra Lukáše Trpišovského se za celým příběhem ukrývá především otázka, na jakém principu funguje mužský a ženský svět. Také je podle poloviny tvůrčího dua v Krvavé svatbě obsažena osudovost, což je jakási predispozice k řešení krajně emocionálních situací, jakými jsou láska zrada nebo smrt. „Ukazuje se, že příběh mezi mužem a ženou se v určitých momentech stále opakuje. Muži umírají a ženy vedle sebe nadále zůstávají žít jako nějaké vdovy. V tom je nadčasová archetypálnost autorova sdělení,“ říká Trpišovský.

„Španělsko, jeho reálie, řeč… to je výzva. My samozřejmě nebudeme předvádět kastaněty a kytary za horké letní noci. Ale samotné situace a text jsou psány pro španělský temperament a je velkou výzvou chopit se ho tady, s našimi emocemi a zkušenostmi. Jinak se ale myslím dotýká všech lidí na celém světě ze stejných důvodů. Emotivnost, archetypálnost, obraznost. Je to jako sen. Těžký sen života, který teče kolem nás,“ doplnil Martin Kukučka.

V hlavních rolích uvidíme Taťjanu Medveckou jako Matku, Pavlínu Štorkovou jako Nevěstu, Filipa Kaňkovského jako Leonarda a Patrika Děrgela jako Ženicha. Lunu ztvární Soňa Červená a Smrt Saša Rašilov.

Premiéry Krvavé svatby se konají 16. a 17. března 2017 ve Stavovském divadle.