RECENZE – Režisér Dodo Gombár vytvořil pro Činohru Národního divadla Brno dramatizaci povídek Květy Legátové. Inscenace Želary (srdce mé) vychází nejen z novely Jozova Hanule, podle které natočil Ondřej Trojan svůj slavný film, ale také z povídkového souboru Želary z roku 2001. Přes výborné obsazení a působivou atmosféru inscenace tvůrce zradila především nesnesitelně dlouhá stopáž.
Režisér Dodo Gombár v Národním divadle Brno uvedl vlastní dramatizaci povídek spisovatelky Květy Legátové. Příběhy fiktivní vesnice brněnská rodačka zpracovala v povídkovém souboru Želary, na který navázala novelou Jozova Hanule. Druhý zmíněný titul pak adaptoval Ondřej Trojan ve filmu, kterému dal název Želary, čímž se jistě postaral o lehké zmatení diváků, co se týče předloh.
Brněnská inscenace se však vydala jinou cestou než na Oscara nominovaný film. Režisér Dodo Gombár sám prohlašuje, že film neviděl, jeho dramatizace se od něj tedy značně liší. Inscenace Želary (srdce mé) totiž kombinuje nejen novelu Jozova Hanule, ale všech osm povídek ze souboru Želary. Ústředním příběhem stále zůstává vyprávění o doktorce Elišce, která utíká z Brna před Němci do odříznuté vesnice, kde se vdá za siláka Jozu. Podle tvůrců je však hlavní postavou celá vesnice a Eliščin příběh se střídá s vyprávěním o dalších postavách.
Právě Gombárova dramatizace se jeví jako největší (a vlastně téměř jediný) problém inscenace. Chápu, že tvůrce uchvátily povídky Květy Legátové a že všechny příběhy postav jsou působivé, ale chtít je mermomocí všechny „nacpat“ do jedné inscenace, vskutku nebylo dobré rozhodnutí. Výsledek se tak natáhl do nesnesitelné délky tří a půl hodinového představení. Počáteční část inscenace se věnovala především příběhu Elišky a Jozy, který byl jako jediný dostatečně rozvinutý a měl tedy svoji hloubku a působivost. Vrstvení dalších příběhů velkého množství postav se už povedlo méně.
„Želary – vesnice, která není na žádné mapě.“
Přes nedostatky dramatizace měla inscenace působivou atmosféru, a to především v první polovině, která si udržela ještě celkem dobré tempo. Vesnické prostředí Mahenovu divadlu sluší, jak už jsme se přesvědčili v některých minulých inscenacích. Lidovou atmosféru pomalého života na odříznuté vesnici kdesi v Beskydech naplňovaly náznaky lidových tanců v pohybech postav, masopustní masky a pomalé lyrické scény. Hůř však dopadla druhá, zbytečně protahovaná část inscenace. Scény v závěru byly příliš dramatické, a to až moc náhle a bez budování napětí, proto neměly chtěný dopad a působivost na diváka.
Výborně byla využita scénická hudba Davida Rottera, kterou interpretovala živá kapela v postranní části scény. Kapela ve složení housle, viola, violoncello, klarinet a trubka doplňovala dění jak hudbou v lidovém stylu (například k veselení svatebčanů), tak dramatičtější hudbou u vypjatějších scén. Velmi efektně ale tvořila také například zvuk vlaku rytmickým dupáním.
Autorka scénografie Lucie Labajová použila jako hlavní součást scény vagón vlaku, který zde zastupuje (kromě toho vlaku samozřejmě) i všechna ostatní prostředí, jako je hospoda, ale i Jozův dům. Vagón zde funguje nejen jako velmi funkční umístění prostředí, ale pro svou pošmournost a ošuntělost do inscenace dostává i nestabilitu meziválečné doby.
V brněnských Želarech hraje téměř celý činoherní souboru, doplněný dokonce o několik hostů. Dohromady zde tedy vystupuje přes třicet herců. Jako celek funguje soubor skvěle, výkony jsou (až na výjimky) velmi vyrovnané. Jak se dalo očekávat, nad všemi ční a září Magdaléna Tkačíková v roli chytré doktorky Elišky, která je zpočátku ironická a chladná, postupně však přichází na chuť novému prostředí a především svému manželovi. Tkačíková je jako vždy uvěřitelná a přirozená, nutno zmínit, že také přes celé tři a půl hodiny téměř nesleze z jeviště. Z ostatních lze vyzdvihnout Petra Halberstadta jako roztomilého siláka Jandu nebo mile optimistickou Žeňu Hany Tomáš Briešťanské. Zaujali také Annette Nesvadbová jako zmrzačená Madlenka a Martin Siničák v roli Kněze.
Želary (srdce mé) je inscenace důležitá především pro to, že do Brna prostě patří. Dílo Květy Legátové se zde s podivem ještě nehrálo, přestože se jedná o významnou osobnost brněnské kultury. Škoda jen, že inscenaci plnou lidové poetiky a vynikajících hereckých výkonů zrazuje její délka a přemíra jednotlivých příběhů.
Napsala: Pavla Haluzová
Celkové hodnocení: 70 %
Národní divadlo Brno, Činohra NdB
Květa Legátová, Dodo Gombár: Želary (srdce mé)
Autor: Květa Legátová Dramatizace a režie: Dodo Gombár Dramaturgie: Martin Sládeček Scéna: Lucie Labajová Kostýmy: Hana Knotková Hudba: David Rotter Pohybová spolupráce: Ján Ševčík
Obsazení: Magdaléna Tkačíková (Eliška / Hana), Petr Halberstadt (Josef Janda), Jana Štvrtecká (Marenina Irča), Marie Durnová (Lucka Vojničová), Hana Tomáš Briešťanská (Žeňa), Václav Veselý (Honza (Šašek)), Annette Nesvadbová (Madlenka), Štěpán Kaminský (Vratislav Lipka), Martin Veselý (Vojta Juriga), Jakub Šafránek (Arnoštek), Klára Apolenářová (Zuzana Gorčíková), Jaroslav Kuneš (Hospodský Látal), Tereza Groszmannová (Běta Látalová), Martin Siničák (Kněz), Bedřich Výtisk (Učitel Tkáč), Josef Králík j. h. (Inženýr Šelda), David Kaloč (Doktor Beníček), Petr Németh j. h. (Slávek), Anna Stropnická (Juliška), Martin Sláma (Pavel Juriga), Michal Bumbálek (Michal, strýc Lipky), Jan Grygar (Kovář), Pavel Doucek (Eda), Jaroslav Dostál j. h. (Kůžkař Mráz), Roma Nevěčný (Velitel / Důstojník), Vratislav Běčák (Strážmistr / Voják) + Martin Mihál j. h., Michal Moravec j. h., Jan Gottwald, Martin Horák, Petr Křížek, David Sláma, David Vágner (Četníci, vesničané, vojáci)
Premiéra: 31. března 2017 v Mahenově divadle Brno
Související
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
RECENZE: Dospívání je dnes těžké. Festival Anifilm uvedl brilantní indie výpověď o proměně ambic
recenze , Národní divadlo Brno , Mahenovo divadlo , Dodo Gombár (umělecký šéf Švandova divadla) , Magdaléna Tkačíková , Petr Halberstadt (režisér, herec) , Martin Sláma , Divadla
Aktuálně se děje
před 41 minutami
USA praží žhavé počasí. Kvůli vedru se ruší oslavy Dne nezávislosti
před 1 hodinou
Stovky letadel, největší ohňostroj v historii. Trump na dnešek slibuje mohutné oslavy Dne nezávislosti
před 3 hodinami
Do ulic Erfurtu vyšly tisíce extremistů, blokují vstup na sjezd AfD
před 4 hodinami
Putin po mohutném bombardování Kyjeva nařídil pokračování masivních úderů proti Ukrajině
před 5 hodinami
Proč byl nedávný útok na Kyjv tak zničující?
před 6 hodinami
Rusko shání vojáky kde se dá. Nově posílá na frontu mladé studenty
před 8 hodinami
Výhled počasí na další červencový týden. Teploty porostou
včera
Odstartoval filmový festival ve Varech. Hoffman si přišel pro Křišťálový glóbus
včera
Důchody dorazí kvůli svátkům později. Letos je to naposledy
včera
Hvězdy posunuly své týmy do osmifinále MS. Mexiko dál těší domácí fanoušky
včera
Tragická nehoda na Vysočině. Čelní střet kamionů nepřežil ani jeden z řidičů
včera
Policie prověřuje primáře z Děčína. Nahlásila ho nemocnice
včera
Je to tady zase. Lidé řeší, zda červencová volna ovlivní jejich nákupy
včera
Další překvapení na fotbalovém MS. Už v šestnáctifinále skončili Němci a Nizozemci
včera
Pavel poletí do Ankary, i když se to Babišovi nelíbí. Bude to stát miliony a bude sedět vzadu, reaguje Macinka
včera
Co bude dál s Hormuzským průlivem? Alternativní trasa selhala, světu nezbývá než čekat
včera
Kdo nahradí Zelenského? Hvězda Ukrajina potvrdila, že bude kandidovat na prezidenta
včera
Rusko může zaútočit na Polsko už letos, píše britský a polský tisk. Situace je vážná, přiznal Tusk
včera
Evropě hrozí další vlna extrémního počasí. Při té červnové umíraly tisíce lidí
včera
Jako 12 atomových bomb za vteřinu. Rychlost klimatických změn je ohromná, oceány jsou nejteplejší v historii
Světové oceány zaznamenaly v červnu rekordně nejvyšší teploty v historii měření, čímž překonaly i maxima z let 2023 až 2024. Průměrná teplota mořské hladiny v tropických a mírných oblastech se v současnosti pohybuje těsně pod hranicí 21 °C, přičemž před nástupem masivní industrializace kolem roku 1870 činila přibližně 19,6 °C. Tento nárůst představuje enormní množství akumulované energie, neboť oceány absorbují více než 90 procent dodatečného tepla zachyceného v atmosféře vlivem skleníkových plynů.
Zdroj: Libor Novák