Svět je báječné místo. Buranteatr uvede pohybovou báseň

Americký básník, dramatik, překladatel, nakladatel a malíř Lawrence Ferlinghetii vydal svoji nejznámější báseň Svět je báječné místo v roce 1955 ve své první básnické sbírce Obrazy zmizelého světa.

Báseň představitele literárního hnutí Sanfranciská renesance několik let ležela v hlavě dvojice Juraj Augustín a Sabina Machačová. Nyní se rozhodli ji divadelně zpracovat podle svých představ. Výsledkem je pohybová báseň, která je navíc jubilejní padesátou inscenací v historii brněnského Buranteatru.

Původní text adaptovala pro potřeby inscenace dramaturgyně Sabina Machačová: "Ferlinghetiiho báseň začíná narozením a končí smrtí. Mezi těmito dvěma body se rozprostírá svět a život. Život, který nás bolí i těší. Život, který je někdy tragický a někdy radostný. Nejen. Ale i. Časově omezená existence našeho bytí náš nutí k těmto okolnostem zaujmout nějaký - negativní, optimistický, ironický, ignorující nebo jiný - postoj. A záleží jen na nás, co dokážeme považovat za štěstí. Lidská existence v tomto světě pak neustále osciluje mezi konstruktivním a destruktivním principem, mezi rolí tyranizujícího a tyranizovaného. Člověk je schopen obojího. Velice často. A velice rád. Ve středu Ferlinghettiho zájmu, stejně jako ve středu zájmu naší inscenace, stojí především člověk. Silný i slabý. Krutý i křehký," říká Machačová v tiskové zprávě.

Na výtvarné podobě inscenace se spolupodílel režisér Juraj Augustín, dramaturgyně Sabina Machačová a grafička Simona Vaškovičová. Prostor scény by měl podpořit pocit oné syrovosti života, světa, lidské existence i lidského charakteru. Stejně jako kostýmní složka akcentuje přítomnost tří anonymních lidí, vzorků, které se ocitly ve stejný čas na stejném místě, nuceni okolnostmi spolu koexistovat.

V abstraktně surreálném až beckettovském prostoru se setkají tři performeři - Lucie Hrochová, která v Buranteatru účinkovala již v inscenaci Šlabikář, Otakar Blaha a Petr Holík. Významově i hudebně je doprovodí zpěvačka Veronika Bartošová.

Autorem scénické hudby je skladatel Ondřej Kalužák, s jehož tvorbou se diváci mohli setkat již v inscenacích Něžná/Pohybové sólo pro dva či Alenka v říši znaků.

"Pro hudbu k této inscenaci jsem se inspiroval např. spoluprací skupiny Fugs s básníkem Allenem Ginsbergem, scatovým zpěvem Elly Fitzgeraldové i novější elektronickou hudbou podobnou Igorrr nebo The Prodigy. Díky netypicky abstraktní až minimalistické předloze se pro mě projekt stal opravdu velkolepou výzvou. Většina hudby vznikla před tím, než byly nazkoušené pohybové partitury, menší část vznikala společnou improvizací s hereckým týmem a Veronikou Bartošovou. Výsledná hudba prochází více stylovými okruhy - od nečinných ambientních ploch, přes naštvaný elektronický punk až funk-jazzově zabarvené pasáže, kterým dodává výjimečnou hravost právě Veroničino scatování," popisuje Kalužák.

Premiéra inscenace se koná 18. února 2018 v 19.30 v Buranteatru.