Brno - Městské divadlo Brno truchlí. Dne 6. května 2018 ve věku 88 let zemřel herec Pavel Kunert. Ten se kromě větších i menších rolích na prknech, která znamenají svět, proslavil i díky seriálům Četnické humoresky nebo Hříšní lidé města brněnského.
"S lítostí mi dovolte oznámit, že v neděli 6. května zemřel dlouholetý člen našeho divadla, herec Pavel Kunert. Poslední rozloučení se koná v úterý 16. května 2018 v 9.30h v obřadní síni Brněnského krematoria na Jihlavské ulici," informovala tisková mluvčí Městského divadla Brno Lenka Pazourková.
Kunert se narodil 30. ledna 1930 v Litomyšli. Během dospívání prošel opravdovou školou života: učil se tkalcem, knihkupcem, pracoval na všelijakých úřadech. Studoval také na obchodní škole, ze které v devatenácti letech zběhl k profesionálnímu divadlu, aby se stal hercem.
První angažmá získal v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1949–1956), poté hrál v Krajském oblastním divadle v Trutnově (1956–1958). Od počátku sezony 1958/1959 se dostal do Brna a tomuto městu zůstal věrný až do své smrti.
Po pětiletém působení v Divadle Julia Fučíka (1958–1963), které provozovalo divadelní sál na Výstavišti, přestoupil do Divadla bratří Mrštíků (od roku 1993 nesoucího název Městské divadlo Brno), zakotvil v něm natrvalo a svým osobnostním herectvím, herectvím impulzivním, plným emocionální síly, herectvím vyznačujícím se uměním výrazné zkratky byl bezmála půlstoletí jedinečnou součástí a oporou tohoto souboru. V roce 2010 odešel na zasloužený odpočinek.
Divadelní život přinesl Pavlu Kunertovi více než dvě stě rolí, dramatických i komických. Nebyly to vždy velké či hlavní postavy, ale jakékoliv herecké úlohy dokázal plnit na neobyčejné úrovni; měl úžasný dar ozvláštnit i docela epizodické figury. V Hradci Králové tak na sebe upozornil třeba ztvárněním Akimova v Gorkého Nepřátelích (1951), Juryše v dramatu Leona Kruczkowského Němci (1951), Samka v Mahenově Jánošíkovi (1953) či Lucenzia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy (1953). Kunertovo trutnovské angažmá se připomíná postavou Alberta z Regnardovy komedie Milostná bláznovství (1956), Martinem Urubou ze Zbojníkovy milé od Jaroslava Malíka (1958), hlavně ovšem Maršálem z Čapkovy Bílé nemoci, rolí, kterou hrál v sedmadvaceti letech (1957).
V brněnském Divadle Julia Fučíka hrával v inscenacích určených nejen školní mládeži, ale i dospělým divákům. Památným se stal jeho Čapajev (1958), výkon, který přesáhl rozměr prozaické předlohy (Furmanov) i divadelní dramatizace (Stehlík), především však Biff z Millerovy Smrti obchodního cestujícího, postava, kterou Pavel Kunert hrál po boku Karla Högera coby Willyho Lomana (1960). V Divadle bratří Mrštíků vystoupil poprvé jako Serjogin v Arbuzovově Irkutské historii (1962) a získal trvalé angažmá.
Plně pak zazářil v roli Thomase Mora v Boltově dramatu Člověk pro všechny časy (1964). Následovalo velké množství dalších hereckých úspěchů na jevišti Mrštíků, potažmo Městského divadla Brno; z nich on sám nejraději vzpomínal Jindřicha VIII. ve hře Maxe Feilera Šestá žena Jindřicha VIII. (1966), Lopachina v Čechovově Višňovém sadu (1972), Vladaře v Nezvalově Atlantidě (1975), titulní postavu v renesanční komedii Marina Držiće Kmotr Maroje (1977), Kaplana de Stogumber v Shawové dramatu Svatá Jana (1980), Otce v Třinácti vůních od Jana Schmida (1985), Harpagona v Molièrově Lakomci (1987), policejního direktora Skvoznika-Dmuchanovského v Gogolově Revizorovi (1988), Abbého des Grieux v pozoruhodné Mošově inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut (1995).
Jeho posledními rolemi na jevišti MdB byli Ferapont ve Třech sestrách A. P. Čechova (2009) a Arcibiskup v Anouilhově dramatu Becket (2010). Vedle divadla uplatnil Pavel Kunert své herectví ve více než čtyřiceti televizních inscenacích či televizních filmech. Působil rovněž v rozhlase i dabingu.
Kunert se objevil v několika dílech seriálu Četnické humoresky a desítkách dalších her a inscenací převážně brněnského studia České televize. Zahrál si třeba také v populárních pohádka o soudci Ookovi na motivy čínských bajek, seriálech Okno do hřbitova, Hříšní lidé města brněnského, Bakalářích nebo My, holky z městečka.
Aktualizováno 5. října 2024 23:28
Vondráčková, Strejček i herci Divadla Na zábradlí. Předávaly se Ceny Thálie
Aktuálně se děje
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Aktualizováno včera
OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala
21. prosince 2024 21:56
Kate a William dojali Brity vánoční pohlednicí. Zachycuje klíčový moment tohoto roku
21. prosince 2024 20:30
Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce
21. prosince 2024 19:33
Policii znepokojuje, co se děje na D1 před Brnem. Ukázala záběry nebezpečných nehod
21. prosince 2024 18:50
Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem
Pokud budoucí americký prezident Donald Trump dokáže docílit vyřešení konfliktu na Ukrajině, mohl by dostat Nobelovu cenu míru. V komentáři pro server Foreign Affairs napsal americký politolog Michael McFaul.
Zdroj: Jakub Jurek