Četnické humoresky ztratily další tvář. Zemřel herec Pavel Kunert

"S lítostí mi dovolte oznámit, že v neděli 6. května zemřel dlouholetý člen našeho divadla, herec Pavel Kunert. Poslední rozloučení se koná v úterý 16. května 2018 v 9.30h v obřadní síni Brněnského krematoria na Jihlavské ulici," informovala tisková mluvčí Městského divadla Brno Lenka Pazourková. 

Kunert se narodil 30. ledna 1930 v Litomyšli. Během dospívání prošel opravdovou školou života: učil se tkalcem, knihkupcem, pracoval na všelijakých úřadech. Studoval také na obchodní škole, ze které v devatenácti letech zběhl k profesionálnímu divadlu, aby se stal hercem.

První angažmá získal v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1949–1956), poté hrál v Krajském oblastním divadle v Trutnově (1956–1958). Od počátku sezony 1958/1959 se dostal do Brna a tomuto městu zůstal věrný až do své smrti.

Po pětiletém působení v Divadle Julia Fučíka (1958–1963), které provozovalo divadelní sál na Výstavišti, přestoupil do Divadla bratří Mrštíků (od roku 1993 nesoucího název Městské divadlo Brno), zakotvil v něm natrvalo a svým osobnostním herectvím, herectvím impulzivním, plným emocionální síly, herectvím vyznačujícím se uměním výrazné zkratky byl bezmála půlstoletí jedinečnou součástí a oporou tohoto souboru. V roce 2010 odešel na zasloužený odpočinek.

Divadelní život přinesl Pavlu Kunertovi více než dvě stě rolí, dramatických i komických. Nebyly to vždy velké či hlavní postavy, ale jakékoliv herecké úlohy dokázal plnit na neobyčejné úrovni; měl úžasný dar ozvláštnit i docela epizodické figury. V Hradci Králové tak na sebe upozornil třeba ztvárněním Akimova v Gorkého Nepřátelích (1951), Juryše v dramatu Leona Kruczkowského Němci (1951), Samka v Mahenově Jánošíkovi (1953) či Lucenzia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy (1953). Kunertovo trutnovské angažmá se připomíná postavou Alberta z Regnardovy komedie Milostná bláznovství (1956), Martinem Urubou ze Zbojníkovy milé od Jaroslava Malíka (1958), hlavně ovšem Maršálem z Čapkovy Bílé nemoci, rolí, kterou hrál v sedmadvaceti letech (1957).

V brněnském Divadle Julia Fučíka hrával v inscenacích určených nejen školní mládeži, ale i dospělým divákům. Památným se stal jeho Čapajev (1958), výkon, který přesáhl rozměr prozaické předlohy (Furmanov) i divadelní dramatizace (Stehlík), především však Biff z Millerovy Smrti obchodního cestujícího, postava, kterou Pavel Kunert hrál po boku Karla Högera coby Willyho Lomana (1960). V Divadle bratří Mrštíků vystoupil poprvé jako Serjogin v Arbuzovově Irkutské historii (1962) a získal trvalé angažmá.

Plně pak zazářil v roli Thomase Mora v Boltově dramatu Člověk pro všechny časy (1964). Následovalo velké množství dalších hereckých úspěchů na jevišti Mrštíků, potažmo Městského divadla Brno; z nich on sám nejraději vzpomínal Jindřicha VIII. ve hře Maxe Feilera Šestá žena Jindřicha VIII. (1966), Lopachina v Čechovově Višňovém sadu (1972), Vladaře v Nezvalově Atlantidě (1975), titulní postavu v renesanční komedii Marina Držiće Kmotr Maroje (1977), Kaplana de Stogumber v Shawové dramatu Svatá Jana (1980), Otce v Třinácti vůních od Jana Schmida (1985), Harpagona v Molièrově Lakomci (1987), policejního direktora Skvoznika-Dmuchanovského v Gogolově Revizorovi (1988), Abbého des Grieux v pozoruhodné Mošově inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut (1995).

Jeho posledními rolemi na jevišti MdB byli Ferapont ve Třech sestrách A. P. Čechova (2009) a Arcibiskup v Anouilhově dramatu Becket (2010). Vedle divadla uplatnil Pavel Kunert své herectví ve více než čtyřiceti televizních inscenacích či televizních filmech. Působil rovněž v rozhlase i dabingu.

Kunert se objevil v několika dílech seriálu Četnické humoresky a desítkách dalších her a inscenací převážně brněnského studia České televize. Zahrál si třeba také v populárních pohádka o soudci Ookovi na motivy čínských bajek, seriálech Okno do hřbitova, Hříšní lidé města brněnského, Bakalářích nebo My, holky z městečka.