RECENZE: Nová brněnská hra Roky a kroky se nebojí dělat legraci z českého showbyznysu. A daří se jí to

RECENZE – Jeden z nejvíce osobitých českých režisérů se vrací na experimentální scénu divadla Reduta, aby zde završil volnou trilogii věnovanou lidské společnosti. Braňo Holiček po úspěšných hrách Černá labuť a Kmeny, znovu pracuje s ambiciózním tématem, jimž se tentokrát stala otázka, zdali je Slavík měřítkem popularity nebo zdali je znepokojivé, že určití umělci dostanou statní vyznamenání.

Úvodní scéna startuje v roce 1966, kdy Marta Kubišová a Karel Gott vyhráli Zlatého slavíka. Poté se děj začne pomalu posouvat z nadějných šedesátek, přes neonové osmdesátky a nevkusné devadesátky až k roku 2018, kdy bylo udělení cen Slavík přerušeno. Namísto lineárního příběhu vedoucímu ke „šťastnému“ konci, jsou Roky a kroky kompilací děkovných projevů a vystoupení z různých televizních pořadů. Právě anketa Slavík je inspirací a východiskem pro celou hru. Ostatně není se čemu divit, když představuje základní stavební kámen české popkultury. Stěží bychom hledali pořad, který by zobrazoval takovou bizarnost českého showbyznysu a snahu imagologů formovat vkus společnosti. Podobně jako u předchozích her Holiček pracuje s neotřelým tématem, ve kterém se pokouší rozklíčovat komplikovanost a rozpolcenost dnešního světa. Příběh vypráví z minulosti, čímž v divákovi probouzí pocit, že nehledě na tom, v jaké době žijeme, se nešvary kultury ve své podstatě opakují.

V hereckém obsazení se objevují tváře, které následují režiséra od jeho první premiéry na brněnských prknech. Jsou tedy obeznámeni se způsobem práce, jenž je založený na kolektivní improvizaci. Pro nově příchozí to musela být výzva povolání. Herci jsou stylizováni do mimů, což příznačně reprezentuje formu, jakou hrají. V průběhu představení dělají pantomimu slavných postav, napodobují vysílání pro neslyšící nebo „hrají“ na hudební nástroje. Výhradu mimů pak narušují pobrukováním znělky Slavíka nebo zpíváním známých hitů. Scéna se stává otevřeným prostorem, kde se zjevují osobnosti z různých světů na poli kultury. Nalezneme tam Karla Gotta, Michala Davida nebo Evu Pilarovou představující klasické interprety a na druhé straně Daniela Landu a Tomáše Ortela ty novodobé. Z politiky Jiřího Paroubka, Gustava Husáka a z byznysu kontroverzního podnikatele Františka Mrázka.

Tyto osobnosti oprašují dávno zapomenuté kauzy a situace, kterým ve své době patřili titulní stránky téměř všech médií. Režisérově pojetí komiky napomáhá tradiční česká sebeironie, špetka černého humoru nebo Gottova legendární hláška „tohle jsem opravdu nečekal“ nesoucí se napříč celým představením. Dalo by se polemizovat nad tím, proč se Holiček nerozhodl do hry vložit jiné seskupení událostí. Jistě bychom našli dle nás „vhodnější“, ale nesmíme zapomínat na to, že se jedná o natolik subjektivní téma, jemuž by každý divák vdechl jiný život. Holiček jej seskupil a vtiskl mu reprezentativní tvar, který má nejen hlavu i patu, ale hlavně dokáže pobavit. I když se Roky a kroky točí okolo české popkultury a její odvracené, pokleslé stránky zvané bulvár, nepřiklání se na žádnou stranu. Ze hry zcela záměrně nevyplývá, zdali to, co je nám předkládáno je nutné zlo nebo naopak skvělou záležitostí. Je tedy na divákovi, na kterou stranu se přidá, nabízí se mu ještě možnost neutrálního středu, kterou jde sám režisér.

Celkové hodnocení: 80 %

Divadlo Reduta (Národní divadlo Brno)

Braňo Holiček a kol.: Roky a kroky

Režie: Braňo HoličekDramaturgie: Ilona SmejkalováScéna: Nikola TempírÚčinkují: Isabela Smečková Bencová, Milada Vyhnálková j. h., Tomáš David, Roman Blumaier, Jakub Šafránek, Martin Veselý

Česká premiéra: 2. 11. 2018

Související

Ondřej Vetchý ve filmu Výjimečný stav.

RECENZE: Hřebejkův Výjimečný stav staví humor na problematické nadsázce

Jan Hřebejk poprvé od trilogie Zahradnictví z roku 2017 natočil film pro kina. Je jím komedie Výjimečný stav, která skrze osobní osudy nabízí pohled do zákulisí Českého rozhlasu. S nadsazeným tónem ohledává apelativní téma dezinformací, ústředním motivem je však lidská žárlivost. Jde o dobře ukočírovanou taškařici? Nebo se podnětný základ vytrácí?

Více souvisejících

recenze činohra Roky a kroky (NdB) Braňo Holiček

Aktuálně se děje

před 5 minutami

Aktualizováno před 46 minutami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 8 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 11 hodinami

před 12 hodinami

před 13 hodinami

před 14 hodinami

včera

včera

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy