Bludný Holanďan Richard Haan: Rodina je mým přístavem

Bludný Holanďan je Vaší oblíbenou rolí. Čím je pro Vás její nastudování pro Národní divadlo Brno specifické?

Holanďana jsem měl možnost nastudovat zhruba ve 12 inscenacích, kromě Evropy například i v ruské Kazani nebo Americe. Na rozdíl od ostatních rolí ve Wagnerových operách, které zpívám - například Telramunda v Lohengrinovi nebo Gorvenala v Tristanovi a Izoldě, které vlastně dotváří příběh hlavní postavy - je v této opeře pohnutý osud Holanďana titulním. Jeho touha po vykoupení, po věrné ženě, jejíž láska by mu pomohla zlomit staleté prokletí.

V nastudování pro Janáčkovu operu je pro mě velice přínosná jak spolupráce s dirigenty Jakubem Kleckerem a Pavlem Šnajdrem, tak s režisérem Romanem Polákem. Jsem rád, že jeho režijní koncepce zachovává čistotu dlouhých, mystických pěveckých ploch, díky nimž opera tohoto typu vyznívá na scéně, jakou je Janáčkovo divadlo, velice monumentálně. Inscenování Bludného Holanďana vyžaduje citlivost a určitou celistvost, množství režijních akcí celkový dojem většinou narušuje a rozbíjí.

Přeplaval jste Gibraltar i kanál La Manche, přičemž jste musel bojovat s počasím a hlavně vodním živlem. Jak se tyto Vaše zkušenosti promítají do pochopení a ztvárnění role Bludného Holanďana?

Určitě hodně. Při mých plavbách, ať už to byl Gibraltar nebo La Manche, je člověk na počasí přímo závislý. Je to taková loterie, protože pokud nedostanete dobrý termín, na druhý břeh se prostě nedostanete. Tam si člověk uvědomuje sílu přírody, pochopí, že v tom obrovském moři je vlastně jen nepatrným smítkem. Jednou, když jsem tam byl poprvé, jsem se díval na polského kolegu, který zahajoval svůj pokus ze Shakespearových útesů – křídových, asi sto metrů vysokých skal, které jsou vidět při příjezdu do Doveru. Když se člověk dívá ze sto metrové výšky na toho nepatrného človíčka, jak tam tak mává rukama nohama, opravdu před tím živlem získá obrovský respekt. Je to ohromná síla. Nemám rád výraz „pokořitel" kanálu La Manche, protože člověk nemůže kanál pokořit – spíš ten kanál mu musí dovolit, aby ho přeplaval. Richard Wagner se při komponování díla inspiroval svou plavbou z Rigy, během níž se dostal do bouřky, a i díky své zkušenosti z kanálu La Manche mohu říci, že autenticita Wagnerova zážitku je v  hudbě nádherně slyšet.

Psali jsme: Do Brna připlouvá Bludný Holanďan! Premiéra dnes  

Po překonání Gibraltaru a kanálu La Manche jste plaval ještě 135 kilometrů z Písku do Prahy. Jaký je další cíl?

Je docela zvláštní, že plavba z Písku do Prahy pro mě byla ještě těžší, než La Manche. Byla sice rozložena do šesti etap, ale pro mě, který jsem nikdy závodně neplaval, byly ty denní dávky hodně náročné. Teplota vody pod hrází se totiž pohybuje kolem deseti stupňů, takže vydržet v ní bez neoprenu, jen v plavkách sedm až osm hodin, je docela obtížné. Druhý den ráno jsem pokaždé nastupoval úplně zdecimovaný a čekalo mě totéž, takže tehdy jsem se opravdu potýkal i se zdravotními problémy, které se ale naštěstí podařilo překonat.

Co se dalších cílů týče, po přeplavání La Manche jsem měl takové nápady, že přeplavu jezero Loch Ness, nebo největší jezero v Peru Titicaca. Zatím k tomu ještě nedošlo, přece jen teď věnuji čas raději rodině. Příprava na extrémní pokusy, jakým je třeba La Manche, vyžaduje opravdu poctivý trénink – šest dní v týdnu příprava, jeden den odpočinek. Je pak velice obtížné skloubit to s dalšími aktivitami, člověk si nemůže dovolit odjet třeba někam na turné.

Neruší se plavecká příprava s pravidly, která musíte dodržovat při přípravě na pěvecký výkon?

Vždy, když porovnávám plavání s operním zpěvem, říkám, že je tam spousta věcí, které spolu souvisejí - ať už je to otázka životosprávy, dispozic, nebo správné techniky. V obou profesích se jakýkoli zdravotní problém na výsledku odrazí. A stejně jako příprava na plavecký výkon, který v případě překonání kanálu La Manche trvá roky, nakonec kulminuje v několika hodinách, tak i několikaměsíční příprava na premiéru vyústí v jeden večer, který, stejně jako ve sportu, závisí na momentální zdravotní dispozici.

Ve Vašem případě se ale organizátoři kulturních akcí asi nemusí tolik bát, že třeba někde nachladnete, a oni budou muset představení rušit...

To je sice pravda, typické nachlazení nehrozí, ale viróza se mi nevyhýbá.

Díky Vaší práci hodně cestujete. Co je Vaším přístavem?

Jednoznačně rodina. Hudební svět v tomto roce žije výročím dvou velikánů – Wagnera a Verdiho, jež jsem měl možnost oslavit několika koncerty a dalšími projekty. Pro mě osobně byl rok 2013 převratný tím, že jsem se v březnu oženil, na konci června jsme se přestěhovali do domečku na jihu Prahy, a 9. července se nám narodil syn.

Jak se cítíte v roli otce?

Je to úžasné, užívám si to. Sledovat, jak roste, jaké dělá pokroky, vidět první úsměvy. Je to takový zázrak přírody.