V čem tkví tajemství úspěchu Švandova divadla?

Koncem června uzavřeli ve Švandově divadle na Smíchově sezonu 2013/2014, která byla dle uměleckého šéfa divadla a režiséra Dodo Gombára „vyčerpávající, radostná, snad smysluplná." Během uplynulého divadelního roku do divadla našlo cestu více diváků, zvýšil se počet zájezdových představení, soubor ze Smíchova pozvání dostal k dlouhodobému hostování na přední off-Broadway scéně v New Yorku a zařadilo na repertoár několik nových her.

„Máme za sebou šest premiér, tři na velkém sále, tři ve Studiu a zdá se mi, že to všechno byly události, které nenechávají nikoho, ani tvůrce ani publikum, pasivním a lhostejným," uvádí Gombár, který uvedl do divadelní podoby a následně zrežíroval soubor komentářů Karla Kryla Země Lhostejnost a povídku Proměna od Franze Kafky.

Režisér věří, že každá z nových inscenací má šanci být divácky úspěšná i v dalších sezonách: „Doufám, že každá nese v sobě potenciál najít si publikum. Najít si diváky, kteří vstupují do divadla s otevřeným srdcem a myslí, kteří přicházejí bez předsudků, jsou schopni polemizovat, vstupovat do dialogu." Posledními slovy vystihuje repertoár Švandova divadla, který si žádá přemýšlivost ze strany publika a jistou míru pochybování o fungování naší společnosti.

Gombár se řadí mezi úspěšné dramatiky, kteří byli oceněni prestižní Cenou Alfréda Radoka. Jedinečnost jeho hrám dává témata, která zpochybňují, přetáčejí a mohou být společností přijata s jistou mírou skepse. Sám zvolená témata popisuje jako „v jistém smyslu extrémní a hraniční."

Gombár jako autor tíhne také k tématům, „která počítají kromě lidské a hmotné přítomnosti také s přítomností, řekněme, duchovního světa, nebo věcí, které naši existenci přesahují. Mám moc rád zkoumání a otáčení různých perspektiv pohledu na skutečnost, zpochybňování nastolených konstant."

V současné době pracuje na hrách, které jsou určené pro konkrétní scény. „Čehož si samozřejmě vážím!" zdůrazňuje. Zároveň však přiznává, že by si zase rád našel čas napsat nějakou hru „z intimní potřeby, bez předem určeného cíle neboli tlaku termínu. Už mi tento druh svobody chybí, mám to ztracení se v čase u psaní moc rád," dodává.

Dodo Gombár působil několik let na volné noze v řadě evropských divadel a v roce 2010 se stal uměleckým šéfem Švandova divadla. Angažmá v pražském divadle jej dle jeho slov poutalo tím, „čím vás angažmá poutá vždycky. Čili možností systematického myšlení, konsekventní práce, vizemi, které nejsou náhodné, ale pramenící z jednoho zdroje úvah. Tato perspektiva umožňuje vnímání jevů v souvislostech, v kontextu."

V něčem se však působení v tomto divadle přece jen odlišuje: „Ve Švandově divadle jsme určitě nejblíže cestě, po které má podle mého názoru smysl jít a trávit život v tak pominutelné zóně jakou je divadlo. Cítím tady taky největší rezonanci a jiskření," uvádí Gombár s tím, že se mu líbí styl komunikace v divadle, který je nejen o toleranci, ale také o kritickém a otevřeném dialogu.

„Za podstatné považuji, že zdejší soubor se hodně posunul, vytříbil ve stylu myšlení, umíme věci sdílet společně, zacílit naši pozornost na momenty, které nás upřímně a jednotně zajímají. Když se objeví pochybnost, tak tvořivá a dostředivá, ne pokrytecká a zákeřná," dodává ke spolupráci s kolektivem v divadle na Smíchově.

Všechny tyto momenty ve spolupráci považuje za důležité pro fungování divadelního kolektivu. „V tomto období vnímám určitou stabilitu, která je zdrojem síly, motivace a víry," dodává dramatik a režisér Dodo Gombár.

Slovenský dramatik a divadelní režisér Dodo Gombár (* 1973), který po studiích působil na volné noze v řadě evropských divadel, v roce 2006 přišel do Městského divadla Zlín, kde působil tři roky. Před čtyřmi lety zamířil do Prahy a stal se uměleckým šéfem a kmenovým režisérem Švandova divadla na Smíchově. V současné době jsou na repertoáru tohoto divadla čtyři jeho hry. Vedle dvou nových her, Proměna a Země Lhostejnost, také Crash u potoka a Vladimirova děvka. Gombár je také uznávaným dramatikem mezi divadelními kritiky a je držitelem Ceny Alfreda Radoka. V roce 1999 ji získal za text Hugo Karas a s texty Třetí věk (2003) a Bez Boha dům (2008) se dostal do finále.