RECENZE - Psal se rok 1980 a mladý dramatik Karel S. nastoupil po krátkém působení na Barrandově, kde režim Antonína Novotného přísně hlídal ideologickou čistotu filmů. Ten kluk utekl do Činoherního studia v Ústí nad Labem, které pod vedením Ivana Rajmonta inscenovalo kdeco, co se snad v Praze ani nemohlo objevit. Prostě to bylo divadlo „v závětří“. Steigerwald napsal pro divadlo hru Tatarská poušť a všímaví rudí cenzoři ji zakázali. Napsal potom další hru Dobové tance a když k ní napsal noticku, tak tam snad naschvál, snad jenom na vysvětlenu dodal podtitul: Fraška z toku 1852.
Místní soudruzi to pochopili tak, že se jedná a prastaré dílo vytáhnuté na světlo světa, ve kterém je ostrá kritika C.K. monarchie. A prošlo to, Dobové tance se mohly hrát. Hned nato napsal další hry a přišly zákazy a tak se to v jeho životě střídalo: souhlas – nesouhlas. Steigerwald měl v tom šíleném „sociku“ docela dobrodružný život. Protože jsem narozen také v roce 1945 a také jsem studoval DAMU, tak jsme my, študáci samozřejmě věděli, kde se co šustlo zajímavého, umělecky či politicky provokačního. Navigoval nás především Jaroslav Vostrý, výborný dramaturg a slušný člověk. Sledovat divadelní hry, co se nesmí a co cenzuře uteklo, tak to bylo pro nás v té době veselé dobrodružství.
Ale zpátky k Dobovým tancům. Není třeba popisovat příběh. Raději zde odcitují současnou noticku z Národního divadla Brno: Dobové tance jsou komedií o české národní povaze na půdorysu Gogolova Revizora – mezi bývalé vlastence revoluce roku 1848 přijede tajný komisař z Vídně, jehož posláním je vyšetřit spolky proti trůnu – a diváci mohou sledovat, jaký kolotoč se rozeběhne už jen kvůli faktu, že komisař přijel. A jako je Revizor o lokajské povaze ruské, jsou Dobové tance o české poníženosti a malosti: hlavně si nezadat! Jaké pak je překvapení pro vídeňského komisaře, když se vyšetřovaní, tak věrně donášející na své souvlastence, najednou sešikují pod revolučním praporem a odmítnou ho vydat! Jaká odvaha se to v nich bere? To nevědí ani sami revolucionáři, vědí však, že za odvahu se dříve či později platí… Budou ochotni stát si za svým? Za svým národem a za svým praporem?
Tak, vše je jasné. Steigerwald napsal našeho, ryze českého Revizora. Režisér Ivan Krejčí výborně využil v Brně scénu Milana Davida. Jeviště je rozděleno horizontálně na horní a dolní patro hotelu, který dal postavit pan starosta Devátý (Jan Grygar). Zásadní v rozložení mizenscény zde hrají dveře. Je jich spousta, třeba jenom dveře ze skříní a postavy vycházejí – vcházejí, často až z překvapivě do prostoru. Je to někdy znak beznadějného bloudění v totálně známém prostředí. (V duchu režisérovi blahopřeji.) Různost a pestrost postav se odráží i v jejich nápaditých kostýmech, které navrhla Marta Roszkopfová. Vše na scéně je výtvarně čitelné a jednoznačné. Až tak čitelné, že jsem najednou nerozuměl jedné zásadní akci: Uprostřed scény sedí obávaný revizor. Pardon, ten je v Gogolovi. Tady je to profesor od C.K. monarchie Himl, kterého bezvadně hraje Vladimír Krátký. Tak ten profesor je tady proto, aby vyšetřil protistátní konání lidí, kteří podlehli vlasteneckému blouzení a to bylo po roce 1848 poraženo. Najednou docela nečekaně vytáhnou ti bývalí vlastenci ze skříně, která je zamčena na tři zámky zakázanou vlasteneckou vlajku. Ta trojice odemkne skříň a začne mávat českou vlajkou před zraky toho C.K. profesora. Fakt si už nepamatuji, jak to bylo inscenováno v původní Raimontově režii. Je to už přece jenom čtyřicet let. Nezdá se mi ta současná dějová linie, anebo mi něco uteklo, něco jsem nepochopil? I to se mohlo stát.
Bez ohledu na mé nepochopení zásadní dějové linie je nutno zdůraznit, že hlavní protagonisté, tedy trojice „vlastenců“ starosta a hoteliér Devátý (Jan Grygar), Hvězdenský (Pavel Čeněk Vaculík) a Bartoš (Ivan Dejmal) rozehráli své role bravurně. Dali znát divákovi, jací jsou (s prominutím) poserové, zapšklí hrdinové vlastenecké revoluce. A krásnou postavu, která ty slaboduché revolucionáře doplňuje, je hrabě (Martin Siničák) uhlazený, nade vším stojící udavač, vhodný do každé doby. Moc hezká kreatura. Potom tady máme nadšeného opožděného bojovníka za práva Čechů, mladíka Kučeru (Jakub Svojanovský), kterému zpěněná krev káže jít (i když už pozdě) bojovat za českou věc. Jeho milá, krásně zamilovaná Cilka (Zuzana Černá) je něžně bezbranná. Ty postavy mají ducha, mají svůj vývoj, klobouk dolu Karle Steigerwalde. Méně prostoru, ale stejně hezky naplněného má manželka Devátá (Jana Štverecká) nebo líbivá sexem zářící Mařena (Hana Tomáš – Briešťanská). Ještě nám ve výčtu chybí Řehtáček (Pavel Doucek), který doplňuje to panoptikum postav človíčkem – skeptikem. Ten je svým negativním postojem ke všemu dění možná sympatický. Ale je to vůbec postoj, ten nadhled, skepse, která taky nikam nevede?
Herci hrají své postavy pravdivě. Snad někdy až příliš expresivně, ale rozumíme jim. Někdy se příběh hyperbolizuje, až je snad blízký k Havlovým absurdním dramatům, ale je psán jazykem veskrz srozumitelným, až ironicky bušícím a divák těm postavám rozumí. Věří jejích jednání a umí je hodnotit s kritickým odstupem.
Když vše zesumírujeme, má Mahenovo divadlo, scéna Národního divadla v Brně novou inscenaci, která velmi aktuálně promlouvá i k našim současníkům. A to se nám přece změnil režim. Ten chaotický balast lidských selhání by tady být už neměl. Ale je tady pořád. Od úplatků po udavačství, dnes už často rafinovanější selhání, než v té C. a K. monerchii. Divák se na tom představení směje, ale pak mu dochází, vždyť je to o nás. Nesmějeme se sami sobě?
Hodnocení: 80%
Karel Steigerwald: Dobové tance
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , Mahenovo divadlo , recenze
Aktuálně se děje
Aktualizováno včera
Vláda schválila novelu zákona o zbraních, která reaguje na střelbu na FF UK
včera
Hamás zveřejnil video rukojmí, na důkaz, že přežil zranění ze 7. října
včera
Hamás ukázal jednoho z rukojmích. Izrael je chce v Rafáhu všechny osvobodit
včera
Putinův sluha Lukašenko: Nikdy jsme si nežili tak dobře, jako nyní
včera
Od příští sezóny ponese nejvyšší fotbalová liga jméno sázkovky Chance. Přiteče díky ní čtvrtmiliarda ročně
včera
RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu
včera
Rusko a Ukrajina si vymění 48 vysídlených děti
včera
Vláda chce urychlit výstavbu OZE, prezidentovi navrhla povýšení šéfa BIS Koudelky.
včera
Tragická Rallye Šumava: Česko sbírá peníze na pohřeb zesnulé Aleny Krejčíkové. Co měla, investovala do auta
včera
Stáj Scuderia Ferrari mění název + FOTO
včera
WHO ocenila přínos očkování v posledních 50 letech. Zachránilo miliony životů
včera
Radovi se snížil trest za rasismus z osmi na tři měsíce. I tak je ale trenér pražské Dukly zklamaný
včera
Šojgu ztrácí vliv v Kremlu? Zatčení jeho náměstka něco signalizuje
Aktualizováno včera
Izrael dá brzy zelenou ofenzivě do Rafáhu. Satelitní snímky odhalily přípravy
včera
Joe Biden učinil rozhodnutí v rámci americké pomoci Ukrajině
včera
V ruském zajetí: Psi žijí lépe. Ztratil jsem jakoukoli naději a vůli žít
včera
Útok nožem na škole ve Walesu: Mezi zraněnými je údajně i učitelka
včera
Peskov hrozí: Pokud Ukrajinci dostanou rakety ATACMS delšího doletu, zatlačíme je hlouběji
včera
Pekarová Adamová se poprvé vyjádřila k potvrzení trestu pro Feriho
včera
Vzpoura zaměstnanců RTVS: Chceme svobodnou veřejnoprávní instituci
Situace na Slovensku se rychle mění. Zaměstnanci RTVS vydali protestní prohlášení a to krátce po schválení zákona o STVR Ficovou vládou.
Zdroj: Radek Novotný