Světová premiéra opery Monument v Janáčkově opeře Brno

Monument je názvem nové opery, ke které vytvořil libreto vynikající český režisér David Radok. Autorem hudby je skladatel a šéfdirigent brněnského operního souboru Marko Ivanović, jehož tvorbu již znají brněnští diváci z dětské opery Čarokraj či z komorního díla Poslední pólo určeného do pro operu netradičního prostředí – plovárnu. Monument je již čtvrtou inscenací, která po mimořádných insce­nacích Věci Makropulos, Modrovousova hradu / Očekávání a Tří frag­mentů z Juliette / Lidský hlas přivádí do brněnské opery Davida Radoka tentokrát nejen jako režiséra, ale i scénografa.

Inspiraci našli oba autoři v životním osudu sochaře Otakara Švece (1892–1955), který byl stejně jako dalších čtyřiapadesát sochařů v roce 1949 přinucen zúčastnit se soutěže na vytvoření pomníku J. V. Stalina. Absurdní a megalomanské zadání vyřešil Švec návrhem nerealizovatelného monumentu, který soutěž vyhrál. Politic­ký tlak v průběhu realizace si nakonec vybral oběť nejvyšší.

Záměrem Davida Radoka však nebylo vytvořit realistický příběh sochaře. Jeho text v jedenácti scénách zachycuje atmosféru a absurditu situací, do nichž jsou lidé manipulováni blíže neurčeným totalitním politickým režimem, který potlačuje nemilosrdně jedince a jeho osobitost a staví jej do situací, kdy se musí jako člověk a tvůrce vyrovnat s morálními i uměleckými dilematy.

David Radok říká:"Monument sice vychází z reálné předlohy Stalinova pomníku na Letné, ale nejedná se o dokument. Jde jen o volnou inspiraci touto absurdní stavbou, která obsahuje veškeré ingredience antické tragédie

– největší monument oslavující jednoho z největších diktátorů a vrahů historie, kdy během stavby probíhají nejkrutější politické procesy, a před samotným odhalením pomníku autor spáchá sebevraždu.

Pokoušel jsem se odpoutat od dokumentární faktografie, sochař se jmenuje Sochař a ne Švec, není tam Nejedlý, Kopecký, ale 1. tajemník, náměstci… prostě žádná jména. Domnívám se, že opera vyžaduje

jiné ztvárnění skutečnosti než divadelní hra, film nebo literární dílo. Potřebuje umocnit a vytáhnout jenom kvintesenci situací, vztahů; ale vyprávět tento příběh dokumentárně, to prostě nepasuje do operní formy."

Marko Ivanović prozradil:"Z mého skladatelského pohledu se tedy nejedná o dílo „hledačské“ či experimentální, ale o vnitřně pestrý monolit, který využívá různorodých soudobých stylových prostředků k dosažení co nejlepší dramatické pravdivosti a k navození odpovídajících emocí a nálad. Dílo vzniklo na objednávku Národního divadla Brno a tento fakt jsme s panem režisérem brali od začátku v potaz. Už od prvních chvil bylo jasné obsazení hlavních postav, věděli jsme, že se můžeme opřít o skvělý sbor i orchestr, dokonce i výběr bicích nástrojů jsem průběžně s našimi perkusionisty konzultoval. Velikou roli už v prvotních úvahách rovněž měla i budova Janáčkova divadla se svým velkým jevištěm a architektonickým řešením zakotveným v estetice 70. let. Vznikla tak opera doslova „šitá na tělo“ jak souboru, tak celé instituci – i když ani po hudební stránce se nejedná o dílo jednoduché a klade na všechny účinkující často neobvyklé nároky."

Premiéra 7. února 2020, Janáčkovo divadlo

Reprízy: 8., 28. a 29. 2. 2020