RECENZE: Film Musíme se sejít vysílá jasný signál: musíte na něj jít! + VIDEO

Úspěšný pořad Na stojáka a především jeho protagonisté si svými výstupy vydobyli určitou pozici a dopracovali se své divácké komunity. Není nic divného, že se porozhlédli a možná ve chvílích oddechu i podumali, jak ještě těm, kteří jim fandí, přinést něco navíc. A když už mají před kamerou nějakou tu zkušenost, proč ji tedy nepřetavit do rozměrů filmového příběhu, ve kterém se můžete (ale taky vůbec nemusíte) najít? Vzniklo tak dílko, které na první pohled vypadá jako návrat do minulosti, ale tak jednoduché to zase není.

Zdroj: CrazyDay

Kamarádi ze školních let - bývalý voják z povolání Karel, gynekolog Filip, nepříliš úspěšný herec zvaný Caprio a z této společnosti poněkud vyčnívající úředník slyšící, i když nerad, na přízvisko Pupík jsou hlavními protagonisty oné nutnosti se sejít. První tři přišli o práci, při pivním opojení reprezentovaném úctyhodným množstvím čárek na číšnickém lístku vznikne nápad vyrazit na místo mající v raném životě čtyřky zvláštní místo - kemp Bambus. Aby to bylo celé zajímavější, pojede se (alespoň z podstatné části) na kolech. Už při prvních kilometrech se začínají tříbit charaktery, k nimž stále výrazněji promlouvá i přítomnost Karlova syna Jury, nemajícího jinou možnost než se přidat - ale nebojte, litovat toho určitě nebude.

Než se k Bambusu dorazí, bude třeba projít několika zkouškami silné vůle, odhodlání i životaschopnosti kamarádského svazku. Každá postava je něčím typická, ať jde o soustavné zapomínání, cholerické výlevy, flegmatičnost či mírné sklony k poraženectví. Nejde o projížďku po místech známých z dřívějška, je to cesta k cíli lemovaná peripetiemi, krásnými dívkami i škodolibými usedlíky, hraje se chvíli na rozvernou, jindy na vážnou notu, nebude chybět ani dobře servírovaný úsek hororového napětí. A v samotném závěru se potvrdí mnohokrát prověřená pravda, že každá životní zkušenost, třebaže v danou chvíli nemilá, může přinést i prospěšné plody.

Chaloupko, kdo v tobě přebývá? Dojde i na scény s prvky napětí (zdroj: CrazyDay)

Musíme se sejít oslovuje diváka především dobře zvládnutou mírou uvěřitelnosti. Nelze se zcela přenést přes vědomí, že jde o velice dobře pospojované scény, vyšperkované slovním humorem a těžícím ze situací, které na nás číhají za každým rohem. I proto mohou někomu připadat nadmíru komické a jinému se nepohne ani pověstný koutek úst. Lze jim ale uvěřit, nejsou servírovány v duchu patnáckrát předžvýkaného vtipu, který už mnoho let slýcháme na estrádách a v uvadlých pořadech doprovázených většinou umělým smíchem. Tvůrci tu nabízejí možnost si vybrat, diváka nikam netlačí, nejdou cestou falešné směšnosti se snahou rozesmát prověřenými postupy. Hledí si svého a jejich hrdinové kráčí vytrvale, tu s menšími či většími šrámy tam, kam chtějí dojít. Příjemně, tu s náladou dobrou, horší, s obavami i ulehčením. Každý si může najít svou polohu, ve které se bude ztotožňovat nebo naopak polemizovat. A nezřídka z toho vyplyne neotřelá, ale důvěrná komika, která spokojeně zabrnká na duši diváka. Bez pitvoření a tlačení ho do kouta, bez samoúčelných cyklistických karambolů - pokud se nějaký objeví, je součástí celku a nijak se nesnaží trčet mimo něj.

Představitelé jsou velice dobře známí ze zmíněného pořadu Na stojáka, není žádným překvapením, že si s chutí a opakovaně sáhli do scénáře, který jim ostatně byl nabídnut k oprávněným připomínkám. Přístup byl tím pádem poněkud odlišný, takže skutečně proběhlo 60 natáčecích dnů - a tři roky, čímž se podle slov Karla Hynka podařilo vytvořit asi první časosběrnou komedii. Ale nesmíte všemu věřit, ty čtyřleté rozdíly vám totiž díky tomu, že se vnoříte do děje, spolehlivě utečou. Vyzdvihovat někoho z pětice cyklistických mušketýrů je naprosto k ničemu, není to jen díky tomu, že nemalá část záběrů má konverzační charakter.

Tenhle výlet je (také hodně) i o ženách... (zdroj: CrazyDay) 

Někomu se může zdát, že jde o určitý záznam výletu stárnoucích mužů. Svádí to i díky civilně úsporné hudbě, o níž se ve většině případů postaral Arnošt Frauenberg. I ta zapadá do stylu snímku a nepokouší se na sebe strhnout pozornost. Upřímně, nějaké bouřlivé orchestrální orgie by působily vyumělkovaně a směšně, takže volba hudebního doprovodu je dalším kladným bodem v dlouhém seznamu pozitiv.

Přímo se tak nabízí otázka - má film nějakou slabinu? Samozřejmě, protože jak se praví v jedné písni, dokonalý je jen major Zeman. Ale vážně, Musíme se sejít je svým přímým tahem na branku předurčen k úspěchu, ač je ve své podstatě jen hravým pokusem několika lidí. Najdou se jeho odpůrci a budou poukazovat na množství prohřešků, nedostatků či nesmyslů. Nedokáží mu však upřít bezprostřednost, otevřenost, hravost a dobrou náladu, kterou kolem sebe určitě bude rozsévat. A víc nepotřebuje. Bude se nadšeně těšit z každého dalšího diváka a jeho duchovní otcové jim budou vděční. Se vší skromností a pokorou, které je schopen. Možná nesklidí žádnou cenu, nebude atakovat rekordy návštěvnosti, ale kdo si ho pustí pod kůži, toho tam bude dlouho hřát. A to je někdy na všechny možné ceny.

Po premiéře a s úsměvy - hlavní protagonisté s panem režisérem (zdroj: Robert Pavelka, EuroZprávy.cz)

Celkové hodnocení: 85 %

MUSÍME SE SEJÍT

Hrají: Karel Hynek, Dominik Heřman Lev, Arnošt Frauenberg, Radek Petráš, Roman Kamiš, Eva Decastelo, Lukáš Langmajer, Jaroslav Vlach, Varhan Orchestrovič Bauer, Richard Nedvěd

Scénář: Jan Holub, David Král, Arnošt FrauenbergKamera: David Král, Ondřej PokornýHudba: Arnošt FrauenbergRežie: David Král

Česká republika, 80 min., komedie, přístupnýPremiéra: 9. června 2016

EuroZprávy.cz jsou hlavním mediálním partnerem filmu