Film Miluji tě modře: Denisa Nesvačilová se bála 5 metrů nad zemí

Tereza, vaše postava ve snímku Miluji tě modře, je popisována jako překrásná aranžérka, tajemná, cudná, vášnivá a nevyzpytatelná žena a múza ústředního hrdiny. Lichotilo vám, že jste pro tuto roli byla vybrána právě vy, nebo jste z ní měla obavy?Lichotila mi už jen nabídka Miloše Šmídmajera zúčastnit se kamerových zkoušek, protože to vždycky znamená, že si režisér herečku umí v dané roli představit. A když si vás tak úspěšný producent a režisér umí představit jako krásnou, cudnou, tajemnou a přitažlivou, je to dost dobrý pocit :) Nicméně jsem měla z role ohromný respekt, protože musela obsahovat vše, i když jsou to velké paradoxy. Vášnivá a cudná zároveň, tajemná, nevyzpytatelná, přesto otevřená a čistá duše… Hodně jsem musela studovat samu sebe, abych se dozvěděla, jak to my ženy vlastně máme. A doufám, že se mi s pomocí mých kolegů a Miloše Šmídmajera podařilo Terezu uchopit dostatečně uvěřitelně pro diváka. O Terezu usilují dva muži, kteří jsou do ní bláznivě zamilovaní, ale každý z nich je úplně jiný. Na jedné straně tu máme živelnost, fyzickou sílu, dobrodružství, ale i žárlivost, vznětlivost a dětinskost, a na té druhé straně umírněnost, poklid, moudrost, laskavost a něhu. Které z těchto vlastností vám u mužů více imponují?To je právě ten velký rozdíl mezi mnou a Terezou. Já ve svém osobním životě vždycky preferovala ty složité, nepolapitelné démonické muže. Kamarádka mi tvrdí, že jsem asi měla hodně krušné dětství, když si takhle dobrovolně komplikuji život :-) Ale díky bohu občas můžeme potkat i chlapa, který už svoje démony zná a umí s nimi pracovat, takže s ním jde prožít celkem klidný, laskavý a něžný život. A to je pro mne naprosto geniální kombinace. Cukr a bič :-) Už se vám někdy stalo, že jste se musela rozhodovat mezi láskou dvou mužů?

No jéje! A kolikrát. Už ve školce jsem měla nápadníků, že to paní učitelka nestihla rozhánět :-) Ale když to vezmu zcela vážně, ocitla jsem se v takové situaci vlastně jen jednou. Ti dva se nikdy nepotkali, ale snad by to nebylo tak dramatické, jako když se ve filmu potká Igor s Davidem Bártou. Neodpustila bych si, kdyby kvůli mně mělo dojít k úrazu. Tereza je nejen zručná aranžérka, ale i členka artistického souboru. S hercem Rostislavem Novákem ml. předvádíte několik metrů nad zemí nebezpečná čísla. Byla jste na hrazdě zavěšená opravdu vy? Pokud ano, absolvovala jste náročný trénink? Původně to měla být kaskadérka, ale prý nebylo možné sehnat takovou, která by uměla akrobacii na strapsech a byla mi podobná. Miloš Šmídmajer se někde dočetl, že jsem dělala moderní gymnastiku, tak přišel s návrhem, abych to zkusila sama. Byla to veliká výzva, ty mám koneckonců na herectví nejraději. Pořád se něčemu učím. A tak jsem absolvovala 6 tréninků se Šárkou Bočkovou a Rosťou Novákem z La Putyky. Při náročnosti té disciplíny a po dlouholeté pauze bylo velice obtížné ze sebe vydolovat někdejší rozsah a sílu. Přiznám se, že mě všechno bolelo, měla jsem spálenou kůži na rukách a nohách, puchýře, mozoly… na posledních dvou trénincích jsem bolestí i plakala. Pořád jsem si říkala „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, ale když přišlo natáčení scén na Jatkách 78, lehké to nebylo. Vytáhli mě do mnohem větší výšky, než v jaké jsem trénovala, nebyla jsem nijak jištěná, protože by se to ocelové lanko motalo do strapsů, nebyla pode mnou ani žíněnka, aby nekazila záběr. Tak jsem se párkrát pozvracela a šla na věc. V duchu jsem křičela, hrozně jsem se bála, že mi dojdou síly a pustím se. Rosťa byl neuvěřitelný. Visel hlavou dolů a ty strapsy se mnou držel a nepustil. Nechápu, jak to dokázal! Ale nakonec jsme to natočili, všichni ze štábu mě neuvěřitelně podpořili a já jim za to budu do smrti vděčná.