Zemřela herečka Jeanne Moreauová, legenda francouzského filmu

Jedna z nejpopulárnějších francouzských filmových hvězd se podílela na více než 120 filmech. Moreauová se proslavila v 50. a 60. letech a ve filmu debutovala už v roce 1948. Hrála pod vedením slavných režisérů Michelangela Antonioniho, Luise Buňuela nebo Françoise Truffauta.

Herečka, která se věnovala i zpěvu a režii, se v roce 1928 narodila britské tanečnici a francouzskému restauratérovi. Nezapomenutelné byly podle kritiků její role ve filmech Noc (1961), Jules a Jim (1962) nebo Deník komorné (1964).

Moreauová byla jedinou herečkou, která dvakrát předsedala porotě filmového festivalu v Cannes, kde v roce 1960 obdržela cenu za nejlepší ženskou roli (film Moderato Cantabile režiséra Petera Brooka).

Během své kariéry trvající 65 let získala tři francouzské filmové ceny César a další dvě nominace.

Moreauová nebyla na začátku své dráhy považována za dost atraktivní na to, aby se stala opravdovou hvězdou. To se ale brzy změnilo, pařížská rodačka zabodovala především svojí "intelektuální ženskostí". Múza francouzské nové vlny, která se proslavila snímky jako Jules a Jim, Deník komorné, Noc či Nebezpečné známosti, zemřela v noci na dnešek ve svém pařížském domě, bylo jí 89 let.

Filmová kariéra dámy s hlasem "nejcharismatičtějšího dlaždiče na světě" byla oslnivá a trvala desítky let. Pro své fanoušky se Moreauová stala něčím víc než jen "pouhou", i když vynikající, herečkou. Její rozličné filmové role, způsob, jakým vystupovala na veřejnosti, i osobité vlastní názory se sloučily a daly vzniknout Jeanne Moreauové jako mýtu: symbolu konvencemi nespoutané, intuitivní a pronikavě inteligentní ženy.

Herečka začínala k nelibosti svého otce v divadle, a to ještě jako studentka konzervatoře. Nedlouho poté, v roce 1948 ve svých 20 letech, se subtilní tmavovláska stala nejmladším členem prestižní Comédie Française, v níž zůstala čtyři roky. Poté si vyzkoušela atmosféru experimentálního spolku Théatre National Populaire. Od konce 40. let začala Moreauová koketovat s filmem, i když zatím na úrovni nepříliš výrazných melodramat.

Přelomové pro ni bylo setkání s režisérem Louisem Mallem, který ji obsadil hned do několika filmů. Poprvé zaujala ve Výtahu na popraviště (1957) - temném thrilleru, který je dnes považován za "certifikovanou klasiku". Věhlas jí přinesla i role znuděné manželky ve snímku Milenci (1958), naopak komediální polohu si vyzkoušela ve westernu Viva Maria! (1965), v němž se o přízeň publika dělila s blonďatou Brigitte Bardotovou.