RECENZE: Duše dítěte, tělo poloboha, IQ tykve. Shazam! pokračuje v trendu barevného DC

Billy Batson (Asher Angel) se jako malý chlapec ztratil v lunaparku. Protože se jeho rodiče nikdy nepodařilo dohledat, vystřídal do svých čtrnácti let nespočet pěstounů, od kterých ale vždy utíkal v marné snaze najít svoji pravou matku. Zrovna když se Billy dostal do nové rodiny sestávající z další pětice různě starých sirotků, vybral si jej starý čaroděj Shazam (Djimon Hounsou), aby se stal jeho nástupcem – šampionem dobra s ryzím srdcem, který se postaví padoušskému dr. Thaddeusovi Sivanovi (Mark Strong), jehož si vyvolilo sedmero démonů – smrtelných hříchů odhodlaných uvrhnout svět do chaosu.

Jestli vás někdy zajímalo, jak by využil nově nabité superschopnosti obyčejný člověk bez ambic nebo touhy pomstít smrt svých příbuzných, věřte, že by to vypadalo ve  filmu Davida F. Sandberga. Billy, který se po vyslovení jména Shazam promění v Supermana z posilovny s tváří Zacharyho Leviho (navlečeného do očividně vycpaného kostýmu), zpočátku testuje svoje schopnosti v opuštěném skladišti a videa z těchto pokusů dává na internet. Ihned se z něj stane Philadelphská celebrita, která se fotí s lidmi, nabíjí jim telefony svými bleskovými paprsky a vybírá od nich bakšiš. Ale taky chodí do strip klubů a kupuje si pivo, protože co byste ve čtrnácti dělali vy, kdybyste najednou vypadali na pětatřicet?

Shazam! silně připomíná rodinné filmy z osmdesátých let. Jako by ho natočil Spielberg, Zemeckis, Johnston nebo Hughes – je tu podobná estetika (byť zasazená do moderní doby), podobný styl humoru, podobný důraz na chápání světa z pohledu dětského hrdiny nebo podobný důraz na to, aby měl film hlavně srdce. To vše je zabalené do příběhu, který byste mohli před 30 lety klidně najít ve videopůjčovně vedle Podivné vědy, E.T. – Mimozemšťana nebo Miláčku, zmenšil jsem děti. Záměr je tu evidentní, a i když se jedná spíš o poctu či nápodobu, výsledkem je podvědomý pocit nostalgie u diváků 30+ a zároveň myšlenková blízkost všem (před)puberťákům světa.

Filmy od DC Comics si v této dekádě získaly reputaci temných, někdy až depresivních eposů, ve kterých sošní a veskrze dokonalí hrdinové svádějí osudové bitvy. Tento trend se sice v poslední době začal měnit, což dokazuje například listopadový odlehčený Aquaman, ale i ten kladl velký důraz na velkolepost, bitvy tisícihlavých armád a produkci co možná největšího množství záběrů, které by mohly sloužit jako stylové tapety obrazovek. Shazam! je v tomto ohledu jiný. Sandberg ze rozhodl zmenšit měřítko, a i když se v podstatě bojuje o osud světa, důraz je kladen na Billyho. Na jeho vztahy s pěstounskou rodinou (zejména Freddyho, který jako jediný zná jeho tajemství a od začátku ho podporuje), na jeho pocit osamělosti, na hledání sebe sama. A na samotné vyrovnávání se s tím, co to znamená mít najednou zodpovědnost – v jeho případě spojenou se schopnostmi. Shazam! je totiž někde  ve druhém až třetím plánu (podobně jako většina komiksů) metafora. V tomto případě se jedná o metaforu o dospívání… ne nepodobnou té Spider-Manově, ale přesto v mnoha ohledech odlišnou.

Zároveň se jedná o evidentní reakci na úspěch užvaněného Deadpoola a jeho styl humoru, který se v podstatě blíží představě 14letých o tom, jak vypadá komedie. Shazam! však obdržel rating přístupnosti PG-13, takže si nemůže dovolit být tak sprostý a násilný jako jeho foxovská konkurence. Naštěstí se o to ale nesnaží (i když pár slůvek, které mu dodávají na šťávě a realističnosti tam najdeme) a nabízí velmi, ale opravdu velmi vtipnou směs variací na téma malý muž ve velkém těle. Což možná zavání repeticí, ale ve většině případů to funguje.

Což je společně s výkony dětských herců – zejména Faithe Hermanové a Jacka Dylana Grazera –  (a samozřejmě triky) asi jediná věc, kterou film zvládá bez obtíží. Příběh totiž sám o sobě bůhvíjaký není a ze zpočátku zajímavého záporáka, se kterým tak trochu sympatizujete, se nakonec vyklube průměrný antagonista se spoustou póz a prázdných hlášek – nebýt ďábelského Marka Stronga, asi byste si na něj druhý den nevzpomněli.

Kromě toho na sebe snímek nachytal hned několik malých mušek, které se na něj přilepily jako na čelní sklo a kazí tak požitek z jinak hravé a svěží jízdy. Tady bohužel nemůžu kvůli prozrazení děje zacházet do detailů, ale jedná se zejména o některé vedlejší dějové linie, které se snaží přispívat k charakterizaci hlavního hrdiny, ale jež ve výsledku nejenže nedávají smysl, ale je na nich evidentní, že se vědomě řídí heslem účel světí prostředky.

A stejnou filozofii tvůrci evidentně razí i při budování vnitřních pravidel – některá proto mění z minuty na minutu a o jiných zpočátku pomlčí, díky čemuž později docílí laciného dějového zvratu. Jindy si snímek pro nějaký zvrat evidentně připravuje půdu, jen aby jeho snaha vyšuměla do ztracena. Na zážitku nepřidají ani některé castingové volby, které v tomto filmu sice nevadí, ale vzbuzují jisté obavy stran pokračování – které určitě vznikne.

Shazam! je zábavná odlehčená hříčka, která moc nezapadá do koncepce DCEU. To ale nevadí tolik jako fakt, že film není konzistentní a postrádá celkovou vizi. Jako by si tvůrci mysleli, že premisa „průměrný čtrnáctiletý kluk se mění v superhrdinu s inteligencí houpacího koně“ je sama o sobě dost silná na to, aby utáhla celovečerní film. Není.

Celkové hodnocení: 65 %

Shazam! (2019)

Hrají: Zachary Levi, Mark Strong, Ron Cephas Jones, Jack Dylan Grazer, Grace Fulton, Asher Angel, Faithe Herman a další

Režie: David F. Sandberg

Scénář: Henry Gayden

Kamera: Maxime Alexandre

Hudba: Benjamin Wallfisch

USA / 132 minut / akční, komedie, dobrodružný, fantasy