Zemřela herečka Jaroslava Adamová, "dvouhlavňovka" z komedie "Líbáš jako Bůh"

"Ano, maminka dnes bohužel zemřela. Volali mi to z Chittussiho léčebny," potvrdil serveru její syn. Herečka zesnula v Léčebně dlouhodobě nemocných na Praze 6. Adamová si v roce 2010 zlomila nohu v krčku a posléze podstoupila totální endoprotézu. Adamová se narodila 15. března 1925 v Praze, za války již hrála v Divadle Věrník, později působila ve vinohradském a karlínském souboru a v Městských divadlech pražských.

"Byla to vynikající umělkyně a vzácná žena. Měl jsem ji moc rád a myslím, že ona mě taky. Budu na ni vzpomínat jako na velkou herečku," řekl ČTK herec Lubomír Lipský. Lipský s Adamovou společně působil v Městských divadlech pražských. "Nejvíc vzpomínám na její roli Hedy Gablerové, já jsem hrál jejího manžela, režíroval to Alfred Radok. Bylo to skvělé představení, vzpomínám na to celý život," dodal Lipský.  Ve filmu Želary se s Adamovou potkala herečka Aňa Geislerová, která ve snímku ztvárnila hlavní roli. "Já si ji pamatuju ještě z dětství, ona mě znala jako batole, protože byla kamarádka s mojí babičkou. Já ji mám zafixovanou jako ženskou plnou energie," řekla ČTK Geislerová. "Mám skoro pocit, jako kdyby odešel někdo z rodiny. Je mi to líto," dodala.  Adamová na sebe výrazně upozornila celou řadou charakterních rolí především v divadle. Ve filmu tolik příležitostí nedostala.  Po absolvování konzervatoře v roce 1946 nastoupila do vinohradského divadla, poté vystřídala několik pražských scén, od roku 1956 působila v Divadle ABC, respektive Městských divadlech pražských, kde se stala vedle Václava Vosky, Ireny Kačírkové a dalších na dlouhá léta hvězdou souboru. Zásadní vliv na její formování měl režisér Jiří Frejka a Jan Werich.  "Pan Werich nebyl můj učitel - ten už pokračoval v tom, co já jsem se naučila od jiných velkých režisérů. Mým uměleckým krédem, pokud se to dá tak nazvat, vždycky bylo hrát dobře divadlo. Tomu jsem zasvětila celý život. Neexistovalo pro mě nic jiného než učit se, koukat, nechat si poradit a sát z těch druhých, co bych mohla potřebovat," řekla Adamová na podzim 2010 ČTK.  Vzpomněla na natáčení televizního snímku Kočár nejsvětější svátosti z roku 1962. "To byla skvělá škola. Protože ty improvizace, které pan Werich předváděl a které jsem jakožto jeho partnerka musela brát - byly fantastické. Poznala jsem, jak se také dá hrát jiným způsobem divadlo, než jsem ho kdysi hrála já," dodala herečka. Televize si jí všimla i později - hrála třeba i ve snímku Společnice (2000), kde měla za partnerku Tatianu Vilhelmovou. Adamová vystupovala v rozhlase, ve filmech dabovala například Jeanne Moreauovou, Sophii Lorenovou nebo Annu Magnaniovou. Získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní působení v dabingu, za celoživotní herecké mistrovství obdržela v roce 1996 cenu Thálie. Prezidentem byla v roce 2001 vyznamenána medailí Za zásluhy.