RECENZE: Pohádka Hodinářův učeň neurazí, do paměti se ale nevryje

Hodinářův učeň není novou pohádkou v pravém slova smyslu. Do kin poprvé zamířila už během loňského léta, svou vánoční premiéru si ale střihla až dnes. A ačkoliv má snímek trvající hodinu a čtyřicet minut řadu chyb, Česká televize udělala dobře, že ji do vysílání zařadila.

Ten tam je koncept klasických pohádek s princeznami a princi, hrady a zámky, draky a čerty nebo čaroději. Režisérka Jitka Rudolfová se rozhodla natočit pohádku, která sice využívá pohádkových prvků v podobě kouzel či proroctví, neuchyluje se však k utrpení, kterým trpí řada nových pohádek, a sice nezvládnutí klasických klišé.

Namísto toho sledujeme příběh hodináře, který chce provdat svou dceru za učně. Nad svatbou však visí hrozba smrti, a proto je učeň poslán do světa s úkolem nalézt bájné hodinky. Nejsme tedy svědky pompézních nádvoří ani honosných zlatých korun či načechraných šatů, což působí příjemněji, než se může zdát.

Absence šlechtické třídy a řady ohraných pohádkových prvků dává možnost nejen posunout děj snímku do ne příliš obvyklé doby, ale i vyniknout vizuálům, na kterými bychom v jiném filmu zřejmě jen mávli rukou.

Právě vizuální stránka pohádky je jedna z těch nejvíce povedených věcí. Spolu s hereckými výkony výrazně zvyšuje celkové hodnocení snímku, který jinak trpí na místy chaotický a poměrně nezajímavý děj. Ten totiž sám o sobě není špatný, jeho vyprávění je ale místy zmatečné, místy zdlouhavé, a proto jej ocení spíše starší diváci.

Ti totiž ocení povedené herecké výkony celé plejády herců. Hodinářův učeň jich představí opravdu mnoho, a vypíchnout některé z nich nad jiné je těžší, než se zdá. I vedlejší postavy totiž hrají místy skutečně skvěle, a divák se může často přistihnout, jak si užívá více je, než ústřední dvojici, kterou tvoří neokoukaní herci Michal Balcar a Dana Droppová.

Jediným rušivým elementem je v tomto ohledu příliš očividné přehrávání některých postav, vzhledem k jejich povolání to k nim ale tak nějak patří a nejde o nic, nad čím by se nedalo přimhouřit oko. 

Pohádka kromě výkonů zaujme i již zmíněnou stylizací. Kostýmy jsou skutečně vydařené, prostředí neotřelé, živé a zábavné, hudba neruší, písně tak nějak zapadají a snímek v zásadě nenabízí mrtvé scény, které by divák musel přetrpět. Příkladem může být například prostředí nemocnice, které skutečně působí, jako by byla plná zpocených, nemocných a unavených pacientů.

Není proto překvapením, že pohádkové prvky šly v řadě případů stranou uvěřitelnosti, to stejné ale bohužel platí i o námětu celého snímku. Ten je nekonzistentní, a zejména nezábavný. Není sice nouze o zajímavé dialogy sem tam protkané nějakou tou hláškou, to vše ale tvoří pouze nastavovanou omáčku nad chaoticky podávaný příběh.

Pohádka by jednoduše potřebovala větší dramaturgické změny. Chybějící dějový spád a jistá dávka nekonzistentnosti spojená s přílišným střádáním scén vyvolávajících odlišné emoce jsou největší slabiny jinak poměrně povedeného snímku.

I přesto nabízí Hodinářův učeň poměrně solidní zážitek umocněný dobrými hereckými výkony. Právě ty se podílí na stupňování napětí i humoru a táhnou film navzdory problémům s dějem kupředu. Nelze očekávat, že by pohádka sedla každému, a už loni si po premiéře našla řadu kritiků, přesto jde o nadprůměrný snímek, který sice nedotahuje léty prověřené klasiky a pravděpodobně na něj brzy zapomenete, v šedi nových pohádek posledních let ale svým unikátním způsobem vyniká.

Hodnocení: 55 %

PohádkaČesko / Slovensko, 2019, 102 min

Režie: Jitka RudolfováScénář: Jitka RudolfováKamera: Ferdinand MazurekHudba: Ivan Acher, Michal NovinskiHrají: Viktor Preiss, Michal Balcar, Dana Droppová, Éva Bandor, Jana Plodková, Jaroslav Plesl, Václav Neužil ml., Miroslav Krobot, Jakub Žáček, Pavlína Štorková, Sebastian Pöthe, Marek Zelinka, Hana Müllerová, Jiří Vyorálek, Filip Brouk, Zdeněk Mucha, Pavel Šimčík, Martina Sľúková, Vladimír Sadílek, Zdeněk Pecháček, Petr Franěk,...