RECENZE: Zakleté pírko, pohádka Zdeňka Trošky, která vyniká hezkou hudbou

Své ostruhy si u lidu Troška vybojoval svými „lidovými“ komediemi, které však s radostí prokládal klasickými pohádkami, jejichž obdivem se netají. Pohádka Zakleté pírko skvěle zapadá do repertoáru jeho tvorby, přestože se nejedná o žádnou klasickou pohádku, ale spíše o syntézu několika derivátů z klasických pohádek.

Scénář pochází z pera Marka Kališe a autorsky se na něm podílel také Zdeněk Troška. Základní premisou pohádky je láska Aninky (Anastasia Chocholatá) k zakletému princi Vítkovi (Petr Urban), kterého se rozhodne po jeho zmizení vysvobodit. Rázem se z pohádky stává pěší road movie, na jejímž začátku potká Aninka vodníka (Lukáš Pavlásek), který ji po většinu cesty doprovází.

Většina děje pak staví na dynamice mezi vodníkem a Aninkou a zcela náhodných epizodních překážkách, které se zčista jasna objeví. Nejhorší na tom všem je to, že tyto zápletky jsou zcela samoúčelné a děj jako takový neposouvají vůbec kupředu. Nemluvě o zcela nelogickém chování některých postav a mnohdy do očí bijící absenci motivace k tomu, co se zrovna děje.

Aninka se jen tak nazdařbůh vydá do světa a ani neví kam a jen čistě náhodou jde správným směrem? Kdyby se alespoň šla poradit s často omílanou kmotřičkou, o které se několikrát zmiňuje, ale v pohádce se jí nedočkáme. Dost možná nebohá kmotřička padla za vlast ve střižně, aby se udržela snesitelná stopáž okolo půl druhé hodiny, ale to se již nedozvíme. Závěrečné finále, v němž by měl příběh gradovat, se pak odehraje během několika minut, a tak trochu mimochodem. Jako by ke konci došel autorům dech a honem rychle chtěli mít hotovo.

Herci bohužel nemají moc co hrát. Aninka se po většinu času nachází v poloze naivní puberťačky. Vodník Lukáš Pavlásek moc hrát nemusí, protože je prostě sám sebou, respektive sám sebou ve své mediálně proslavené podobě. A zbytek herců nedostane ani pořádně prostor, aby něco předvedli. Zlá princezna a čarodějnice Sára Sandeva také nedostává příliš prostoru, přestože temná strana jí docela sedí.

Vizuální stránka je značně barvitá ale příjemná na pohled, k čemuž dopomáhá nádherná jihočeská krajina. Pouze s rekvizitami hub a květin by mohlo být zacházeno opatrněji. Kostyméři si dali docela dost práce s tím, aby barvy oblečení postav k sobě ladily a vyjadřovaly jejich vztahy. Nižší kvalitu kostýmu tak snad vzhledem k cílovému publiku můžeme přehlídnout.

Nutno podotknout, že triková stránka pohádky je na tuzemské poměry nadprůměrná, ale občas se nejde ubránit pocitu, že ne vždy je s triky zacházeno tak, jak by bylo zdrávo. Ve scénách, kde jsou lehce nadbytečné jsou, ale v jiných, v nichž by dávaly větší smysl je nenajdeme. Příště by to prostě chtělo větší konzistentnost.

Hudba a lidové písně jsou nejsilnější stránkou pohádky Zlaté pírko. Bohužel lehce podprůměrný materiál ani sebelepší hudební doprovod nezachrání, ale všechna čest Miloši Krkoškovi. Jedinou výtkou tak zůstane mnohdy nepříliš přesvědčivý playback, kdy je zcela jasně slyšet jiná poloha hlasu herce ve filmu a v písni, a navíc občas vázne i samotná synchronizace.

V pohádkovém duchu zakončeme i tuto recenzi pozitivně. Zakleté pírko je docela příjemná pohádka, která se snaží vytěžit ryze česká témata, a ač se jí to vždy nedaří úplně nejlépe, hodina a půl v kině docela utekla. Děti odcházely poměrně spokojené a tu a tam se i starší ročníky zasmály nějaké vodníkově hlášce, která nezřídka pomrkávala lascivní dvojsmyslností. Ale příště by bylo lepší, kdyby Pavláska nenechali zpívat, a kdyby scénáristé zapracovali na kvalitnějším scénáři.

Zakleté pírko (2019)

Celkové hodnocení: 40 %

Hrají: Anastasia Chocholatá, Sara Sandeva, Lukáš Pavlásek, Šárka Vaculíková, Lucie Polišenská, Marek Lambora, Václav Svoboda, Martin Stránský a další.

Režie: Zdeněk Troška

Scénář: Marek Kališ, Zdeněk Troška

Kamera: David Ployhar

Hudba: Miloš Krkoška

ČR / 95 min / pohádka