Toy Story se loučí s fanoušky. Poslední díl je plný filozofie, vtipů i barev

Na konci třetího dílu Toy story Andy daruje všechny své hračky malé Bonnie. V novém příběhu o hračkách se opět setkáme s hlavními hrdiny, kovbojem Woodym a kosmonautem Buzzem. Bonnie dospívá a poprvé jde do školy. Brzy na své hračky zapomene a ty se ocitnou v podkroví nebo přejdou k jinému dítěti. A Woddyho už vůbec nevyndává ze skříně už několik dní. Doposud ale ze školy má strach, nemůže najít kamarády a vyrábí si z plastové vidličky i dalšího odpadu hračku Vidlíka, která se ihned stává její oblíbenou.

Jako vždy se i Toy story 4 stává nejen odlehčenou animovanou komedii, ale zaobírá se i filozofickými otázkami. Hračky pořád hledají své místo a poslání ve světě. Pokud se dítě o ně zajímá, mají to jednoduché a baví se hraním s ním.

Ale co má dělat Woody zanedbaný svou majitelkou? Pořád jí chce přenášet radost a chce, aby byla šťastná. I když cítí zármutek z nedostatku pozornosti, snadno to v sobě překonává kvůli lásce ke svému dítěti. Snaží se jí pomáhat jinak než hraním a nedává utéct do koše Vidlíkovi, který se nevnímá jako hračka. Woody se obětuje pro dobro svého dítěte a tím ukazuje divákovi, jakého osobnostního pokroku dosáhl od prvního díla, kdy byl povýšený a sobecký.

Film ukazuje, jak se vnímání světa různými bytostmi liší. Pro hráčky je být oblíbenou dítětem nejkrásnější věc na světě. To, co se přihodilo s Vidlíkem, je neskutečné štěstí, ale Vidlík jejich vizi nerozumí, vždyť je jiný. Svůj ideál vidí v odpadu.

Nic netrvá věčně a hračky se musí vypořádat s touto skutečností. I to dobré, i to zlé se někdy skončí a každý musí najít cestu k přijetí této pravdy, buď smířit se s konečností všeho a hledat radost v tom, že to dobré přece někdy bylo a nebo nechat minulost být, smířit se s tím, že se už nevrátí a pustit se do úplně nových cílů i života.

Woddy se tedy musí se rozhodnout, kým ve skutečnosti je. Pomůže mu v tom i láska jeho minulosti, porcelánová panenka Pastýřka, která před mnoha lety oděla k jinému majitelovi. Teď vede samostatný život venku a jeví se silnou ženskou postavou, které se mezi úplně hlavními hrdiny v předchozích dílech neobjevovaly. Umí se o sebe postarat, je odvážná, bystrá a chytrá. V porovnání s ní se Woody občas zdá malým neschopným klukem.

Své místo ve světě hledají i vedlejší postavy filmu. Hlavní antagonista, panenka Gabi, je pošetilá poruchou svého reproduktoru, kvůli které se bojí ukázat před holkou, s níž touží hrát. Spolu s divákem musí pochopit, že se štěstí a láska nezakládají na takové jednoduché a maličké věci jako reproduktor. Jsou mnohem komplikovanější, ale i přesto se poskytnou hračce, která sní o čirém přátelství s dítětem.

Kaskadéra Duka Cabooma skoro ihned po rozbalení zanedbal malý kluk, protože hračka nemohla předvést všechno, co bylo v reklamě. Duk je proto odkázán na trýzeň a komplex méněcennosti, cítí vinu za to, že zklamal svého majitele ale musí se naučit přijmout sebe i pochopit, že nejsou výkony, které musí za každou cenu splnit. Každý je svobodná bytost a sám si volí životní cestu i to, čeho chce dosáhnout.

Film je také plný humoru, přitom jak velmi jednoduchých vtipů a komických situací, tak i žertů určených spíše pro starší diváky.

Toy story pravděpodobně nabízí poslední setkání s oblíbenými hrdiny ze světa hráček. Obsahuje dobrodružství, honby, psychologické drama i příběh o lásce. Hračky jsou namalovány tradičním způsobem, ale při pohledu na jednotlivé scény filmu fascinuje úroveň technologií a kvality práce. Už první scéna s deštěm nabízí neuvěřitelnou kvalitu grafiky i fyziky a celý film se perfektně pracuje se světlem.

Lokace jsou pestré a autentické, děj se odehrává na hřištích, v barevném zábavním parku, tajemném i prašném obchodě se starožitnostmi nebo v prozaičtějších domech či karavanu. Čtvrtý díl je akční, dojemný i vtipný, přesně tak by i mělo vypadat loučení s jednou z nejznámějších animovaných franšíz na světě.

Celkové hodnocení: 85%