Recenze: Vlak, co nikde nestaví. V podání nezaměnitelného, charismatického Davida Kollera.

David Koller je neřízená střela. Po úspěšném a jedinečném podzimním turné Acoustic Tour 2018 či turné EVOLUCIE Tour zamířil s příchodem nového roku do pražského Jazz Docku, kde jen jakoby tak "na Vltavě" zazářil.  Ač bylo použito adjektivum „neřízená“, v případě těchto koncertů v Jazz Docku lze navíc užít jediné: vše perfektně připravené, doplněné o další atributy. Ať už se jedná o aranži skladeb, zvukovou stránku koncertu či light design. To vše podtrženo nenapodobitelným hlasem samotného interpreta.

Jeho charisma a přístup k hudbě je všeobecně znám, přesto je dobré se o tom znovu přesvědčit.

Bez pár minut dvě hodiny dlouhé akustické vystoupení neskutečně rychle uplynulo. Vlastní playlist byl vystavěn klasicky, přesto účelně. Zpočátku zazněly skladby, které jsou Davidu Kollerovi blízké.(Na mě zapomeň, Valy, Řetězy, Mám chuť lhát...) Na jejich interpretaci je to znát. Následovaly ty známější obohacené o pozoruhodné zpracování.

Již zmíněné akustické kytary, aranže skladeb byly klidnější než v originálních koncertních verzích. O to více byly poslechově zajímavé. Jednotlivým nástrojům byl dán prostor, což je až oxymorón, když zvážíme stísněné prostory Jazz Docku. Ale opravdu se tak stalo. "Fajnšmejkři" pro jednotlivé nástroje si určitě přišli na své.

I tak se podařilo tento malý prostor funkčně využít. Vzadu za muzikanty byla zavěšeno tradiční kruhové těleso a další dvě po stranách, které známe z klasického akustického koncertu. Malé pódium působilo útulně, neotřele. Velkou pochvalu jistě zaslouží light design Tomáše Karbana. Skvěle doplňoval jednotlivé písně. Navíc jim dodával autentičnost a podkresloval už tak podmanivou atmosféru.

Akustické verze skladeb si cíleně odpustily jiskření a řinčivost. Toto plně splnily skladby Černí andělé, Gypsy Love nebo skvělá Čas nejde vzít zpátky, kde se navíc o vokály zajímavě postaral Adam Koller.

Ty původně rockovější, tvrdší zněly jemněji a po zvukové stránce ctily každičký detail, každou notovou linku. Ať už šlo o písně jako Lovec, střelec, doktor a vědec či Lajka z I.P.Pavlova. 

Kapela nicméně nenechala nikoho na pochybách, že je složena z vynikajících muzikantů.

Tady nelze nezmínit Matěje Belka a jeho skvělé intro v rámci písně Žádný city.

Ale i kytarová sóla Michala Pelanta zněla zajímavě, naprosto profesionálně. Potvrdili tak svou instrumentální bravuru. A  o souhře rytmiky Marka Minárika, jeho baskytary a Adama Kollera na bicí  nebylo třeba ani na okamžik pochybovat. Zkrátka „legenda, Albert Einstein poválečné baskytary“, jak jen nazval sám David Koller je neuchopitelný a posluchač jen žasne.

Nesmíme zapomenout na perkusionistu Víta Halšku. Byl totiž ten, kdo vytvářel na své nástroje zvuky, které celému akustickému vystoupení daly další jemnost a poutaly na každý detail i pointu a vtip. Místy měli účastníci až dojem, že on nehraje, ale hraje…si! A rád!

Finále bylo patřičně vygradované. Celý Jazz Dock jako jeden sbor zpíval Chci zas v tobě spát pod vedením „sbormistra“ Davida Kollera. Mezi přídavky zazněla i skladba Troubit na trumpety by se nám líbilo, kterou si Koller tak nějak vypůjčil (a neopomenul to podotknout) z repertoáru kapely Lucie.

Návštěvníci klubu tak měli možnost shlédnou až instrumentální orgie jednotlivých muzikantů, které doplňovaly zajímavé světelné efekty Tomáše Karbana. Sólo Adama Kollera to jen potvrdilo!

Jak říká Antoine de Saint-Exupéry: "Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.“

A tento způsob interpretace známých skladeb smysl má a bude mít. Jak říká sám David: „Držme si palce, tenhle vlak nikde nestaví.“ A to je moc dobře! Zastávek není třeba...

Hodnocení: 90%