Karel Gott patřil mezi nejslavnější Čechy. Pokora k publiku, tvrdý přístup k sobě samému

Gott, který své poslední album s názvem Ta pravá vydal loni, vděčí za trvající popularitu nejen talentu, ale i "neuvěřitelné pokoře k publiku a tvrdému přístupu k sobě samému", jak o něm řekla zpěvačka Yvonne Přenosilová. Kolegové z branže ho také hodnotí jako profesionála a perfekcionistu, který se prý připravoval stejně zodpovědně na koncert v hale jako na vystoupení v domově důchodců. V Gottově publiku se také mísily všechny věkové kategorie.

Během své šedesátileté kariéry "Božský Karel" nazpíval desítky hitů, z nichž převážnou většinu složil jeho vrstevník Karel Svoboda. K nejznámějším patří Lady Carneval (1968), Kávu si osladím (1972), Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš (1973), duety Zvonky štěstí (1984) a Čau lásko (1986) nebo Když muž se ženou snídá (1992). Velkou popularitu si získala i titulní píseň animovaného seriálu Včelka Mája (1977), kterou Gott nazpíval v několika jazycích.

Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni, v roce 1945 se s rodiči přestěhoval do Prahy. Když ho roce 1954 nepřijali na pražskou UMPRUM, vyučil se elektromontérem v ČKD v Praze-Vysočanech, kde pak i tři roky pracoval. Už od roku 1958 ale zpíval v pražských kavárnách Reduta či Vltava, kde vystupoval mimo jiné s orchestrem Karla Krautgartnera. V roce 1960 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde vystudoval operní zpěv.

V roce 1963 nastoupil Gott do angažmá v divadle Semafor, kde působil dva roky a kde pro něj Jiří Suchý a Jiří Šlitr napsali i dva jeho první hity - Oči sněhem zaváté a Zdvořilý Woody. V roce 1965 založil s bratry Jiřím a Ladislavem Štaidlovými divadlo Apollo. Milníkem v Gottově kariéře bylo v roce 1967 šestiměsíční angažmá v hotelu New Frontier v Las Vegas. V USA pak zpíval ještě mnohokrát, vrcholem byly dva koncerty v newyorské Carnegie Hall (2000 a 2005).

Podstatný byl pro Gotta také pobyt v Německu, tehdy ještě západním, kde o něm v roce 1967 tamní tisk psal jako o "Sinatrovi Východu". V roce 1968 reprezentoval Rakousko na Velké ceně Eurovize v Londýně (tehdy Československá televize ještě nebyla členem pořádající organizace). V koncertování v zahraničí tehdejší režim Gottovi nebránil, jak sám zpěvák řekl, "pro státní konto vydělával cenné devizy". Přesto uvažoval o emigraci, kterou si krátce také "vyzkoušel" - v roce 1968 a o tři roky později. V obou případech se vrátil.

Gott dlouho zůstával svobodný a byl vnímán jako odpůrce manželského chomoutu". Ženám se ale nevyhýbal, nicméně žádnou si dlouho před oltář nepřivedl. Z krátkých známostí se mu narodily dvě dcery - Dominika (1973) a Lucie (1987). Gott se oženil až v lednu 2008, kdy si v Las Vegas vzal o 37 let mladší Ivanu Macháčkovou. Ta mu pět měsíců po svatbě porodila čtvrtou dceru Nelly Sofii. Tehdy už spolu měli dvouletou Charlotte Ellu. Gott je též dědečkem.

Kromě zpěvu bylo Gottovou velkou láskou malování. První samostatnou výstavu měl v roce 1992 v Praze, vystavoval i v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Bratislavě či Moskvě. Zpěvák si zahrál v několika filmech, například v Kdyby tisíc klarinetů (1964), Slasti otce vlasti (1969) nebo v pohádkách Z pekla štěstí 2 (2001) a Když draka bolí hlava (2018). Na Gottových písních je postaven také muzikál Čas růží.

V listopadu 2015 bylo zpěvákovi diagnostikováno nádorové onemocnění mízních uzlin. Gott se podrobil léčbě a v březnu 2016 oznámil, že onemocnění vymizelo. Po dalších komplikacích započal s postupným návratem na pódia. Zpěvák zahájil i výstavu k šesti desetiletím své kariéry, která byla instalována v Praze na lodi. Expozice se nevyhýbala ani kontroverzním tématům, jako byla Gottova účast na Antichartě. Letos v září Gott oznámil, že trpí akutní leukémií.

Seznam zpěvákových ocenění je velmi dlouhý. Například Zlatým a Českým slavíkem byl zvolen dvaačtyřicetkrát, poprvé už za rok 1963 a zatím naposledy v roce 2017. Za minulého režimu byl zasloužilým (1977) a národním umělcem (1985), v roce 2009 mu tehdejší prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy.