Nejdůležitější pro mě je metoda, přesnost a láska, říkával Morricone (†91)

Do poslední chvíle vitální a pracovitý tvůrce také rád spolupracoval s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO), se kterým nahrál i hudbu ke snímku Quentina Tarantina Osm hrozných, za nějž dostal v roce 2016 svého prvního Oscara za filmovou hudbu. Přitom Oscara za celoživotní dílo získal paradoxně už v roce 2007, kromě toho i tři ceny Grammy.

"Nejdůležitější pro mě vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil," prohlásil Morricone v prosinci 2010 v Praze, když v hostivařských studiích natáčel s ČNSO hudbu k italskému filmu Jako delfín od režiséra Stefana Realiho.

Jeho nejslavnější hudba k filmu Tenkrát na Západě (1968) ve spolupráci s režisérem Sergiem Leonem "viditelně" vstupuje do děje. Morricone jednotlivým postavám přiřkl určitý hudební motiv. Jak se spirála děje stupňuje, motivy se opakují a vyvolávají mrazení i atypickými nástroji - krom palčivé harmoniky je to třeba dramaticky rozdrnkané banjo evokující dusot koňských kopyt.

Použil tam i zcela neobvyklé zvuky, jako je třeba vrzání vodního čerpadla, v souladu s Morriconeho teorií, že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba.

S Leonem spolupracovali i na dalších filmech, třeba slavné trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), kde se v roli osamělého "muže beze jména" představil mladý Clint Eastwood. Morriconeho spojení harmoniky, zvonů a kytar, které ovlivnilo další westernové tvůrce, se časem stalo znakem žánru.

Působivým doprovodem podbarvil Morricone snímky dalších žánrů mnoha režisérů, například Briana de Palmy (Neúplatní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Malena), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita).

Morricone byl také dvorním skladatelem Piera Paola Pasoliniho. Jedna z jeho starších nahrávek se objevuje i ve snímku Quentina Tarantina Kill Bill.

Římský rodák (10. listopadu 1928) a absolvent tamní konzervatoře Svaté Cecílie, který hrál na trubku v jazzové kapele, začal psát filmovou hudbu na začátku 60. let.

Začínal doprovodem k lehkým komediím a béčkovým filmům, posléze ale už pracoval pro Ettore Scolu či Bernarda Bertolucciho. Průlomem se staly až nahrávky pro Leoneho. Hudební chameleón Morricone se zabýval i symfonickou a komorní hudbou, je mimo jiné autorem chórové skladby k 11. září 2001.

Skladatel, který celý život odmítal nabídky na přestěhování do Hollywoodu a nikdy se nenaučil anglicky, byl od roku 1956 ženatý. S manželkou Mariou vychovali čtyři děti. Syn Andrea se zcela "potatil" - stal se rovněž skladatelem filmové hudby a dirigentem.

Naposledy vystoupil Morricone v Praze loni v lednu, předtím to bylo v červenci 2018, a to v roli dirigenta na festivalu Prague Proms s ČSNO. S tímto tělesem spolupracoval přes deset let, do Prahy se pravidelně vracel. Zemřel v noci na dnešek na klinice v Římě, bylo mu 91 let.