RECENZE: Günter Grass ve své poslední knize vzdává hold životu s humorem a nadsázkou, smrti se totiž nebojí

Poohlédneme-li se za bránu německé literatury 20. století, nalezneme tam dvojici zvučných jmen. Tím prvním je bezpochyby nositel Nobelovy ceny Thomas Mann jakožto představitel první poloviny 20. století. Jeho protějšek v polovině druhé je rovněž nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass. Zatímco první jmenovaný v roce 1955 umírá, druhý teprve začíná publikovat své první básně. O čtyři roky později vydává svoji prozaickou prvotinu Plechový bubínek (1959, č. 1969), která z dosud neznámého autora prakticky přes noc udělá předního literáta Západního Německa. Šedesátými lety tak začíná období Grassovi politické angažovanosti umocněné veleúspěšným románem Platejs (1977, č. 2015).

Toto období končí rokem 1992, kdy vystupuje z SPD, čímž vyjadřuje svůj nesouhlas s omezením práv na azyl. Nadále píše prózu, jejíž přijetí se má jako na houpačce. Pozornost na sebe opět strhl s vydáním tzv. „trilogie rozpomínání“, kterou tvoří Při loupání cibule (2007), Příběhy z temné komory (2011) a Slovník bratří Grimmů (2010 – česky dosud nevyšlo). Právě první životopisný titul způsobil rozruch díky opožděnému zveřejnění jeho členství v SS a patrně změnil pohled na autorovu tvorbu.  O konečnosti je Grassovým dvanáctým svazkem vydaným autorovým dvorním nakladatelstvím Atlantis v tradičním modrém přebalu. Na knize je zajímavé to, že není přesně orámcována tím, o čem by měla být. Každé téma autor načrtne nejdříve prózou pak básní, a nakonec tam vloží jednu ze svých osobitých ilustrací. I když může kniha napohled působit neuceleně, při pozornějším čtení je vidět jakási síť.  Leitmotivem knihy je příprava na loučení se světem, s literaturou, ale především se životem. S nadhledem píše o svém postupné krachu těla, ztrátě sil, vypadávání zubů nebo třeba vybírání rakve s manželkou. Často mísí své intelektuální zájmy s přírodou podobně jako stařec v knize Člověk se objevuje v holocénu od Maxe Frische.

Ve spoustě prozaických textů se s fejetonovým nádechem strefuje do ducha naší doby. Ať už píše, že kdysi byl na nebi Bůh, dnes tam vidí lítat drony nebo že žádný facebook nepočítá jeho přátele a nepřátele. Zrovna tento text příznačně zakončuje větou: „Zbaveni svéprávnosti mrskáme se v síti.“ Vzhledem k jeho dlouholetému působení v politice by čtenář očekával, že se vrátí i k tomuto tématu, což činí Grass jen výjimečně. V minulosti se vypsal v autobiografické trilogii, tudíž nemá potřebu dodávat o sobě něco dalšího. Jediné, čemu ze stále aktuálního dění věnuje pozornost, jsou uprchlíci a stoupající nenávist vůči nim ze strany Němců. Sbírka O konečnosti je kromě kompilace různých textů hlavně cílovou stanicí autora, který za svůj život napsal přes sedmdesát děl a stal se vůdčí osobností jedné generace německých spisovatelů. Kniha není ani tak něčím, co by mělo být jednou přečteno a odloženo, ale naopak směsicí nálad a prožitků, jež může čtenář zažívat opakovaně.

O konečnosti / Vonne Endlichkait (2015)

Autor: Günter Grass

Překlad: Jiří Stromšík

Počet stran: 178 stran

Vydáno: 1. vydání 2017, Atlantis