RECENZE: Opravdu nás čeká černá budoucnost? Odpověď znají přední vědci a myslitelé

Když John Brockman (nar. 1941), literární agent a autor řady knih popularizujících vědu, zakládal v roce 1981 Klub realistů chtěl shromáždit osobnosti, jež se zabývají otázkami post-industriálního věku. Po 16 letech přešel klub na internet a byl přejmenován na Edge.org. Tento web se stal prostorem postřehů intelektuálních autorit a podle britského deníku Guardian nejchytřejší webovou stránkou na světě.

Během našeho každodenního bytí se nám někdy stane, že se hluboce zamyslíme nad budoucností. Nad budoucností nejen osobní, ale třeba také společenskou. Může se však stát, že nás z toho přepadnou jisté obavy. Právě věda nás může naučit mít méně obav, popřípadě mít alespoň lepší obavy. To je přesně jeden z důvodů, proč dal Brockman dohromady publikaci Čeho bychom se měli obávat?.

Kniha je složena ze 150 esejů, jež se opírají o psychologii, biologii, fyziku, ekonomii a řadu dalších problémů. Není podmínkou, aby respondenti v esejích nutně psali co je trápí, naopak mohou sdělit to, z čeho si obavy přestat dělali. Někteří dokonce píší o problémech osobních (jako autorka trpící rakovinou) nebo o nesnázích sužujících jejich specializované obory.

Ať už v médiích či v různých internetových diskuzích se často setkáme s názory týkající se budoucnosti současného světa. Ve většině případů se jedná o obavy typu - islamizace světa, nedostatek zdrojů, klimatické změny, kybernetická válka nebo přelidnění planety. Slavný americký psycholog Steven Pinker tvrdí, že skutečnými spouštěči některých z těchto hrozeb jsou záležitosti psychologického rázu jako narcističtí vůdci, stádovost nebo dokonalá spravedlnost. Starosti by nám podle něj měly dělat ideologie a normy.

Dalším velmi oblíbeným tématem je přelidnění. Profesor geologie a astronomie Laurence C. Smith naráží na obavy svých kolegů, kteří prudký populační růst vnímají nejprve jako úspěch, později jako katastrofu. Růst prosperity je často přehlíženým faktorem moderního městského konzumního života. Ve společnosti panují velké rozdíly ve spotřebě, aby si každý žijící osvojil životní styl Západoevropanů či Severoameričanů musela by se celosvětová spotřeba zvýšit jedenáctkrát. Měli bychom tedy vyřešit své protichůdné tužby a přenést prosperitu i na stranu druhou.

V podobném duchu pokračuje spisovatel a redaktor Kevin Kelly, který pracuje s pojmem nízkopopulační bomba, což je ve výsledku přesný opak obavy z přelidnění. Kelly naráží na to, že celosvětová porodnost klesá, dokonce i rozvojový svět není daleko za námi. Populace stárne a pokud bude mít každá generace méně a méně potomků, tak nakonec nezbyde nikdo. Čím je společnost technologicky vyspělejší, tím méně mají páry potomků, čím snadněji zvyšují svůj životní standard, tím více pokrok snižuje jejich touhu po rodině. K této spirále úpadku moderní technologické populace pomalu směřujeme a toho bychom se dle Kellyho měli obávat.

Zde předložené obavy jsou pouze zlomkem toho, co se ve knize nachází. Samozřejmě, že se některé eseje opakují, vyvrací nebo zdají až příliš očividné. Jenže tomu se vzhledem k rozsahu zkrátka nedá vyhnout.

Brockamovi se podařilo dát dohromady podivuhodnou publikaci, která podává přehled o tom, čeho se můžeme obávat, popřípadě z čeho se můžeme poučit. Spíše než by si nárokovala patent na pravdu, tak jde v duchu objektivního poselství vědy. Minimálně je fascinující přečíst si o věcech, jež znepokojují přední vědce a myslitele.

Čeho bychom se měli obávat?: Myšlenky o budoucnosti civilizace, které odborníky znepokojují / What Should We Be Worried About?: The Hidden Threats Nobody Is Talking About (2014)

Autor: John Brockam

Překlad: Alexandra Ilićová, Hana Ditrichová, Jan Jirouš, Jana Šojdelová, Kateřina Burešová, Kryštof Beták, Milada Šanderová, Nikola Vyhlidalová, Tereza Filipová, Tomáš Vinický, Zuzana Voničková

Počet stran: 464 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Dykbuk