RECENZE: Podzemní železnice je román zalitý potem a krví. Ožívá v něm obraz amerického Jihu před občanskou válkou

RECENZE – Román Podzemní železnice afroamerického spisovatele Colsona Whiteheada velmi naturalisticky zobrazuje život na americkém Jihu v první polovině 19. století. Očima otrokyně Cory čtenář sleduje vztahy mezi otroky na plantáži, krutost společnosti nebo strastiplnou cestu za svobodou. Whitehead se tímto románem zařadil mezi současné hvězdy světové literatury.

Mladá dívka Cora se narodila na jedné plantáži v Georgii. Když jí bylo deset, její matce Mabel se podařilo jako jedné z mála uprchnout. Zanechala samotinkou Coru napospas hrůzám a těžkému živoření na plantáží. Jednoho dne ji oslovil Ceasar s návrhem utéct z plantáže. Po udeření správného okamžiku se to dvojici podařilo a míří Jižní Karolíny.  V Jižní Karolíně na ně čekala řada novinek jako změna identity, placená práce nebo chození do školy. Tamní doktoři usilovali donutit černošské obyvatelstvo k dobrovolné sterilizaci a na mužích testovali, jak vypadá průběh neléčené syfilidy. Idyla spokojeného života je po nějaké době narušena, kdy jsou Cora i Ceasar odhaleni lovci. Ceasara zabijí a Coře se úplnou náhodou podaří uniknout do dalšího státu. Co ji čeká tentokrát?

Colson Whitehead není na poli literatury žádným nováčkem. Debutoval již v roce 1999 se spekulativní fikcí Intuicionistka, na níž navázal historickým románem Dny Johna Henryho, nejvíce rozruchu vzbudil zombie thrillerem Zóna číslo jedna. Whitehead velmi rád experimentuje, co nová kniha, to jiný žánr. Tímto přístupem by se mohl rovnat nobelovkou oceňovanému autorovi J.M. Coatzeemu, který kromě žánrově rozmanitosti přepisuje příběh svého života velmi fikčním způsobem.  Podzemní železnice je autorovým šestým románem, který mu vynesl kromě mnoha cen (Pulitzerova cena nebo Booker prize) také uznání od slavných osobností jako bývalý prezident Barack Obama nebo televizní superhvězda Oprah Winfreyová. Myšlenka napsat román o otrokářství v Americe se zrodila kolem roku 2000, kdy protagonistou měl být černošský mladík, kterého po více než deseti letech vyměnil za ženskou hrdinku. Autor si dával na čas, aby dokázal věrohodně zachytit celou problematiku a jako rukopis „dozrál“.  Název románu vychází ze skutečné podzemní železnice, která mezi lety 1810–1850 sloužila jako síť tajných cest a bezpečných útočišť pro prchající otroky z amerického Jihu do svobodných států Severu. V románu má kromě fyzické podoby tato železnice i magický charakter, jakožto zprostředkovatel otrokova snu za svobodou. Sice se o ní hovoří, ale nikdo neví, kde se přesně nachází a kudy vede.  „Každý stát je jiný. Každý nabízí určité příležitosti a má vlastní zvyky a způsoby, jak se vypořádávat s různými věcmi. Než dorazíte do poslední zastávky, můžete projet křížem krážem celou zemi,“ říká na konto států jedna z postav.

První třetina knihy svým velmi naturalistickým laděním může připomínat oscarový snímek 12 let v řetězech, neboť dvojice zmíněných děl mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších. Od prodeje černochů, znásilňování žen, potrestání uprchlíků až po honbu lovců otroků za kořistí. Může se zdát, že hlavní snahou knihy je převyprávět příběh jedné ženy toužící po svém místě na světě, ale ona také nabízí přesvědčivou reflexi amerických dějin.  Hlavní hrdinka v průběhu děje navštíví několik států, z nichž každý má svůj ojedinělý časoprostor a historický kontext. Historie je v románu ohnuta potřebám autora, který spíše, než po faktech prahne po pravdě. Ostatně se tím Whitehead ani netají, že si vytvořil alternativní historii.   Na Podzemní železnici můžeme pohlížet mnoha způsoby – jako na historický román opepřený trochou fantazie, na román reflektující současné dění ve Spojených státech nebo na silný příběh černošské ženy bojující za svobodu. Ať už je čtenářův pohled jakýkoliv, síla Whiteheadova rukopisu v něm bude ještě nějakou dobu rezonovat.

Výhodou je, že se autor nepokouší o vtíravé společenské přesvědčování, ale naopak jde na to cestou překračování stereotypů o černé zkušenosti. Nejen proto je kniha ojedinělým čtenářským zážitkem.

Podzemní železnice / The Underground Railroad (2016)

Autor: Colin Whitehead

Překlad: Jan Dvořák, Alžběta Dvořáková

Počet stran: 328 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Jota

kniha Podzemní železnice Colson Whitehead Jota (nakladatelství) recenze

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 12 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy