RECENZE: Přechodové rituály je inspirativní dílo přehlíženého francouzského etnologa. I po sto letech má co říct

Ve francouzské sociologické tradici na počátku 20. století dominoval odkaz Émila Durkheima, kterou byl z části ovlivněn i Van Gennep. Po nějaké době se od této osobnosti distancoval a podrobil ji důsledné kritice, jež byla ignorována. Durkheim totiž hovořil o společnosti jako o nezávislé entitě vkládající skrze společenský systém jednotlivcům určitý systém hodnot. Van Gennepovi se nelíbilo, že Durkheim dělá z živoucích bytostí exempláře seřazené jako kdyby v herbáři.

Arnold Van Gennep během pobytu v Paříži studoval řadu oborů – obecnou lingvistiku, egyptologii, primitivní náboženství sociologii či islámskou kulturu. Roku 1904 získal doktorát na Sorbonně na základě výzkumu tabu a totemismu na Madagaskaru a svých rozsáhlých prací o australských mýtech a legendách. Vystřídal řadu povolání od profesora entologa přes francouzskou armádu až po badatele na volné noze. Nikdy se mu však nepodařilo ve Francii dosáhnout akademické pozice.

Napsal řadu děl, z nichž nejslavnější je právě kniha Přechodové rituály, jež poprvé vyšla v roce 1909. K českému čtenáři doputovala až v roce 1997 a po více než 20ti letech se dočkala druhého vydání díky nakladatelství Portál. Ve své době přehlížený autor je dnes zdrojem inspirativních myšlenek, které mají svoji váhu nejen u spřízněných oborů, ale i při všeobecném povědomí o zvyklostech člověka rozdílné kultury.

Cílem Gennepovi publikace je utřídít nejrůznější popisy rituálů a vysvětlit, jak je to možné, že se napříč kulturami v mnoha rysech podobají. Dále se pokouší upozornit na stádium pomezí, v němž se člověk nachází mezi dvěma stavy společnosti, kdy stojí na prahu nové identity, do níž dosud plně nevstoupil. Velmi často tento přechod symbolizuje ve formě hmotného objektu jako dveří, brány či mostu.

Van Gennepův přístup zpočívá na sociologických poznatních, kdy je člověk v průběhu života řazen do různých škatulek. Jakmile se během svého bytí posune o krok vpřed musí podstoupit odpovídající obřad. Nehledě na tom, jak slovo obřad zní, je třeba brát na vědomí, že se nejedná o něco výlučně magického, ale naopak o zvyklost spjatou s určitou subkulturou či profesí.

Kromě důkladné klasifikace a dělení rituálů se čtenář v průběhu čtení přesouvá na jejich detailní rozbor, zvlášť z hlediska jejich přechodovosti spojené s životními etapami. Proto Gennep začíná těhotenstvím a narozením dítětě, následně se přesouvá na iniciační rituály, zásnuby a sňatek a končí skupinou pohřebních obřadů. Pro konkrétní představu doplňuje své poznatky o příklady z Blízkého východu, Asie či Afriky včetně jejich tajných společností.

Na dílo Arnolda van Gennepa je nutno pohlížet epistémou, tedy z hlediska toho, jak byl chápán svět v době, kdy kniha vznikla. Autor se dopouští řady nesrovnalostí a generalizací, nehledě na tom, jak pečlivě pracuje s pramenným materiálem. Nelze mu upřít aktuálnost a svěží pohled na rituály jako na událost nikoliv výlučně magickou, ale třeba také sociální. Tím si může získat na svou stranu čtenáře oborem nepolíbeným.

Přechodové rituály / Les rites se passage (1909)

Autor: Arnold van Gennep

Překlad: Helena Beguivinová

Počet stran: 224 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Portál