RECENZE: Sbírka cestopisů Stanislava Komárka líčí svět barevně. Vyhýbá se zažitým klišé ve společnosti

Cestovní eseje z let 1991–2008 jsou kompilací esejů z cest od devadesátých let až po počátek 21. století. Část z nich byla již vydána v roce 2008 nakladatelstvím Dokořán pod názvy Zápisky z Okcidentu (cesty po Evropě, jižní Africe a Americe) a Zápisky z Orientu (cesty po Asii). Nyní vychází v souhrnném a přehledném vydáním upraveném pro lepší orientaci podle místa a času. Autor už v úvodu reflektuje současnou podobu cestopisů, které často podléhají trendům a krátkodechému marketingu. „Cestopisům tradičního typu je v přítomné době nepochybně již odzvoněno, esejům o jiných zemích a kulturách snad ještě ne,“ píše Komárek.  Nelze mu nedát za pravdu. Komárek začíná velmi trefnou esejí o povaze cestování, v níž vyzdvihuje skutečnost, že nikdy v historii nebylo tak snadné vidět vzdálenou krajinu jako dnes. Cestování rozděluje podle účelu – pro zábavu či s účelem pobytu – pokud cizinec volí první variantu, dotyčná země mu nehledě na snaze zůstane navždy „cizí“. Jediné, co uvidí na první pohled ostře od místních obyvatel, jsou rozdíly. Zároveň je nemožné, aby člověk byl najednou doma ve více kulturách než ve dvou – pak nastává odcizení od kultury původní.

Na to se váže jeho další esej zabývající se původností. Když se člověk vrátí z nějakého vytouženého kraje, často dochází k postřehu, že to na daném místě není tak, jak bývalo, že to tam je jaksi poskvrněno stopami globalizace. Etnografové či různí jiní pracovníci si podmanili archaické národy a naučili je říkat to, co sami chtějí, proto se pro změnu mnozí vydávají na hon na původnost. „Poptávka po původnosti roste, zčásti ze strany zážitkuchytivých cizinců, zčásti i v místě samém, aby se pečovalo o staré tradice,“ dodává autor. Komárek se nedrží pouze úvah na dané téma. Prostřednictvím cestovních esejů čtenáře provádí světadíly od Ameriky přes Afriku až po Evropu a Asii. Po celou dobu si drží nadhled a smířlivou náladu, doplněnou o vtipy či líčení absurdních historek. Nehraje si ani na sinologa, indologa či arabistu, na vše jde skrze erudici a zájem o filozofii, historii či třeba ekonomii. Velmi barvitě píše o Turecku, Iránu, islámském mysticismu, Indii nebo Číně. Ke všem přistupuje bez rozdílu, tedy až na Středozemí a Itálii, kde je vidět, že tento kout světa Komárka učaroval. V textech mimo jiné zachycuje rozdíly v mentalitě, zvyklostech a celkový rozdíl mezi Orientem a Okcidentem. Jeho pohled je minimálně zajímavý v tom, jak moc se liší od toho, co nám je předkládáno prostřednictvím médií. Záměrně se vyhýbá politice a tím pádem záležitosti jako cenzura v Číně nebo třeba islámský fundamentalismus zůstávají opomenuty. Jde mu totiž především o zachycení o aspektů ve společnosti a mezi lidmi.

Kromě hlubokých myšlenek je text plný autorovi upovídanosti. Komárek si libuje v předlouhých souvětí, které mnohdy nejdou přečíst na jeden zátah. Čtenář si tak musí pro lepší pochopení danou větu přečíst dvakrát. Tato souvětí jsou místy doplněna o natolik originální novotvary, že je téměř nemožné se nezasmát. 

Cestovní eseje z let 1991-2008 jsou pozoruhodnou knihou plnou myšlenek. Čtenáře zavádí do krajin, do nichž by se třeba stěží dostal. Autor si drží nadhled a nepouští se do obvyklého černobílého líčení jiných kultur. Naopak v nich hledá svá pro a proti. Právě tímto přístupem, může být pro čtenářem tím správným průvodcem.

Cestovní eseje z let 1991-2008 (2018)

Autor: Stanislav Komárek

Počet stran: 452 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Academia