RECENZE: Bez práce nejsou koláče. Jedině tak může korejská rodina žít důstojně

Děj románu se točí kolem mladé dívky Sundžy z malé jihokorejské vesnice. Po smrti otce pomáhá matce s provozem ubytovny pro dělníky a náhodné kolemjdoucí. Její život se změní v momentě, co se seznámí s perspektivním nakupčím ryb Ko Hansu, do nejž se po nějaké době zamiluje. Na pohled idylická romance má jeden háček. Hansu je totiž ženatý a Sundža mezitím otěhotní. Tím ji osud zavane do Japonska, kde na ní nečeká nic dobrého.

Ze značně redukovaného převyprávění synopse výplývá, že se vše točí kolem hlavní hrdinky. Není tomu tak. Autorka záměrně zvolila Sundžinu rodinu jako prvek pro odvyprávění korejských, japonských i světových dějin včetně japonské okupace koreje. Zároveň v knize řeší zhruba čtyří zásadní tématické okruhy. Tím nejvíce výrazným je vztah Japonců ke Korejcům žijícím v jejich zemi. Korejec se napříč generacemi nikdy nezbaví svého původu, vždy bude považován za cizince. Díky tomu, že lukrativních pracovních nabídek pro ně není mnoho, ti vynalézavější se uchylují k provozu herny Pačinka. Proto je mnohé z nich Japonci automaticky považují za zloděje, intrikáře nebo gaunery.

Pak zde dále máme stará známá témata jako rozdíl mezi chudými a bohatými, ideologické hrátky (především s komunismem), přistěhovalectví a v neposlední řadě postavení ženy ve společnosti, kdy údělem ženy je zkrátka trpět. Zvlášť zajímavou roli zde mají herny Pačinka, které svým nedýchatelným vzduchem a možností kouřit připomínají naše tuzemské herny před zákazem kouření. I když hazardní hrou Pačinko (připomínající pinball) všichni opovrhují, stále je to jeden z mála způsobů, jak se Korejec může dostat k velkým penězům a neživořit v továrně.

Častou výtkou na konto autorky Min Jin Lee je název knihy, neboť si údajně odporuje s příběhem, v němž pačinko podle mnohých příliš nefiguruje. To není tak úplně pravda, právě pačinko je postranním směřovatelem děje a poměrněm důležitým element pro Sundžinu rodinu a aktéry do něj namočené. Podle mého za tuto výtku může také přebal knihy předávající potencionálnímu čtenáři naveněk zcela jiný obrázek. Zásadní problém vidím ale jinde.

Jedná se o výstavbu děje a jeho završení. Je obdivuhodné kolik času autorka věnovala výstavbě příběhu a zachycení historie, ale nelze přehlédnout hluchá místa. Zhruba do první poloviny románu je zcela zřetelné směřování, události po sobě následují a nově příchozí postavy zapadají na své místo. Druhá polovina se zdá být zhušťěná, zrychlená, stylem zcela odlišná od té první. Buď je to dáno chronologickým vývojem společnosti v románu (1910 - 1989) nebo si autorka nevěděla příliš rady.

Na druhou stranu Pačinko zprostředkovává svému čtenáři ojedinělou četbu. Na necelých 500 stránkách se odehrává spletitá historie korejské rodiny s tím, co život přistěhovalce přináší. Takový vhled do korejské a japonské společnosti nabízí na českém trhu minimální množství romanů. Do toho jde autorčin styl opravdu na dřeň, nebojí se ždímat emoce, čímž tak trochu připomíná román Hana od Aleny Mornštajnové.

Román Pačinko je ve výsledku dobře napsanou knihou potýkající se s nešvary spojenými s větším počtem stran. Pokud se dostanete pod kůži postávám a příběhu, čeká vás plnohodnotný emocionální zásah. Pokud ne, tak aspoň poznáte něco nového z cizí kultury.

Pačinko / Pachinko (2017)

Autor: Min Jin Lee

Překlad: Petra Andělová

Počet stran: 472 stran

Vydáno: 1. vydání 2019, Jota