REPORTÁŽ: Otevřené ateliéry v Pragovce jako vstup do svatyní nejrůznějších osobností

Je sobotní dopoledne 9. dubna a já vcházím do areálu vysočanské Pragovky. Hned zkraje se nachází budova E, v níž sídlí několik desítek uměleckých ateliérů. A právě ty se dnes otevírají široké veřejnosti.

Procházím spletitým bludištěm chodeb, které zdánlivě nemá konce a podle šipek s označením „Pragsis" se nakonec dostávám do prostorné místnosti, v níž za pár minut začne výtvarná dílna pro rodiče s dětmi. Sotva se stačím porozhlédnout, vcházejí první účastníci. Ochotná a usměvavá lektorka Zuzana Růžičková a zároveň jedna z organizátorek se jich hned ujímá a nabízí, do čeho se mohou pustit. Na výběr je malba na malířských stojanech, nebo grafická technika linoryt. Růžičková jakožto zkušená grafička dětem radí, co a jak mají dělat. Malí výtvarníci dostávají také instrukce, jak výsledný tisk správně osignovat. Všechny děti jsou velice aktivní a kreativní, zapojují se i někteří rodiče a celkově zde panuje příjemná atmosféra prosycená vůní barev a nadšením z tvoření. Prostředí je evidentně velmi inspirující. Na malíře částečně dohlíží i vystudovaná malířka a zároveň druhá z organizátorek Lucie Nováčková. Ta navíc ve svém ateliéru pořádá i kurzy malby.

Blíží se jedenáctá hodina a já se přesunuji ven před budovu, kde se již shromažďují zájemci o komentovanou prohlídku hal v areálu. Bývalých továrních hal je tu opravdu mnoho, ale my můžeme navštívit pouze tři z nich, protože ty další jsou v příliš špatném technickém stavu. Prohlídku organizuje platforma Neolokátor, tým sedmi odborníků různých profesí od architekta přes historika až po geobotanika, který vytváří odborné mezioborové studie rurální - urbanistické krajiny a zabývá se i osvětovou činností. „Hledáme v krajině i sídlech potenciály, které vytváří unikátní možnosti k rozvoji lokality a slouží zároveň jako kvalitní územně-plánovací podklady," dodává k tomu Zuzana Paclová, studentka architektury a spolupracovnice platformy.

Od letního bytu k průmyslové výrobě

Vydáváme se po cestě mezi velké avšak prázdné a tiché haly, kde začíná prohlídka. Jeden z průvodců botanik RNDr. Jiří Sádlo v úvodu říká, že na přelomu 18. a 19. století se sem ještě jezdilo na letní byt. Pak zde ovšem začala výstavba průmyslového areálu, tehdy ještě na okraji Prahy. „Haly v Pragovce jsou skvost funkcionalistické éry s impozantním konstrukčním použitím skořepinového železobetonu. Po válce se do hal přestěhovala firma Praga z vybombardované Libně," popisuje Paclová. Dozvídáme se, že podobných hal jsou po světě desítky a že se jedná o ukázku nejvyšší technologie 30. let z hlediska průmyslové architektury. Z původní truhlárny, kterou už připomíná pouze odsávač pilin, zbylo ovšem pouhé torzo. Obvodní zdi jsou z většiny vyplněny okny, jejichž tabulky jsou mnohdy rozbité. Střed haly tvoří několik sloupů. Po stranách jsou menší místnosti, v jedné z nich zapomenutý stůl, v jiné zas zašlá pohovka. Několik metrů nad námi se klene strop tvořený dvěma polooblouky. Stropní zdi hrají všemi barvami, což dotváří celkovou ponurou a zároveň krásnou atmosféru místa. Je to prý způsobeno srážením vody.

„Dnes haly slouží pouze příležitostným akcím fotografů a filmařů," říká Paclová, což její kolega Jan Trejbal dokládá konkrétními příklady. Natáčel se tu například film Hellboy, Hořící keř, seriál Vyprávěj nebo i různé reklamy. „O budoucnosti areálu se dá pouze uvažovat, protože musí projít celkovou dekontaminací, která je nyní majitelem v plánu," dodává Paclová a uvádí různé příklady možného využití. Původně se zde vyráběly osobní automobily a později zejména nákladní. Zlatý věk automobilka zažívala v dobách první republiky, kdy se zde vyráběla velice žádaná a luxusní auta. Dnes je několik z těchto hal pod památkovou ochranou, což je dobré zejména kvůli tomu, že je nelze zbourat. Potrvá ovšem ještě pár let, než se s nimi začne něco reálného dít.

Sobotní chvilka poezie

Přesouváme se k další hale a míjíme pozůstatky starých kolejí. Každý si jistě představuje, jak to tu asi muselo vypadat za dob, kdy zde ještě probíhala výroba. Dnes je slyšet pouze praskání střepů pod nohama, zpěv ptáků a vzdálený hluk velkoměsta. Pan Sádlo rozpráví o místní vegetaci vně i uvnitř haly. Opodál dokonce roste kvetoucí strom, který ve spojitosti s industriální architekturou vytváří poetický kontrast. Na to nepřímo navazuje chvilka poezie v podání našich průvodců: „...vzduch se naplňuje křehkými bytostmi z jiného světa," zní závěr jedné z nich s názvem Pampeliška. Pomalu vycházíme ven a vydáváme se zpět k hale E. Prohlídka tímto končí.

Po krátkém odpočinku a občerstvení v tzv. Konírně se postupně začínají otevírat jednotlivé ateliéry. Dostáváme mapku budovy s označením daných ateliérů, abychom je snáze našli. Jedním z prvních, do něhož nahlédnu, je ateliér Petry Navrátilové. Ta se věnuje především restaurátorství, které jí zároveň inspiruje k volné tvorbě. Říká, že za restaurovanými věcmi se skrývají silné příběhy. Prohlížím si rámečky naplněné například omítkou, kterou si Navrátilová uchovala ze snímání druhotných přemaleb a kterou zde doplnila různými peříčky. „Říkám tomu relikvie. Vzniká z toho nový předmět," dodává.

Janu Babincovou, která zde také má otevřený ateliér, potkávám v Konírně, kde pracuje na nástěnné malbě. Chystá se zde společenská místnost s kavárnou, kterou chtějí patřičně vyzdobit. Jejím úkolem je pomalovat dvě zdi a tři sloupy tvořící tvar písmene E, tedy stejný tvar celé budovy. „Bude to taková site-specific malba-objekt. Pravděpodobně to zde zůstane delší dobu. Malba na stěnách bude korespondovat s malbou na sloupech, ale po několika měsících se dá k dispozici dalšímu umělci, který vytvoří jinou malbu," říká k tomu Babincová, jež ve své tvorbě pracuje s principem kódování. „Její malby staví na formách geometrické abstrakce s ostrými liniemi a hranami. Samotné zakódované obsahy jsou ale naopak většinou velmi osobní a pocitové: od textu modlitby v pěti jazycích přes dopis pro nenarozenou dceru až po tóny oblíbené písně," napsala k její tvorbě Karina Kottová. Autorka pracuje také s hudbou či zvuky. Od jednoduché inspirace následuje promyšlená cesta k realizaci a „výsledné malby se vyznačují přesností hraničící s digitálním obrazem".

Setkání s autory

Z dlouhých chodeb haly E vedou desítky dveří do těch nejrůznějších světů jednotlivých umělců, které ztvárňují ve svých obrazech či sochách. Mezi dalšími to jsou například Jan Jírovec, Martin Vlček, Helena Voleníková, Vladimír Merta nebo i čalounictví pod vedením Barbory English a další. V ateliérech jsou přítomni i samotní umělci a velice ochotně povídají návštěvníkům o své tvorbě a ukazují třeba i teprve rozpracovaná díla. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost seznámit se s místem a kontextem vzniku jednotlivých děl. Budova je doslova plná zajímavých osobností. Každá z nich je naprosto jedinečná a rozhodně má co ukázat nebo říci. To je i jeden z hlavních důvodů, proč se akce Kolben Open vůbec pořádá. „Každý ten člověk má v sobě obrovskou sdílnost. Myslím, že by tito lidé měli mít možnost to ukázat, aby jejich věci přišli do povědomí a aby byly nějakým způsobem vidět," říká Nováčková. Dodává, že majitelé budovy vyčlenili i prostor pro galerii, která bude otevřena během tří týdnů.

Další z kouzelných ateliérů je právě Lucie Nováčkové. Ta vymýšlí krátké věty, které jsou vždy jednak názvem obrazu, jednak ho nějakým způsobem vystihují. „Věřím tomu, že malba musí být nějak zastřešená filosofickými věcmi," dodává. Ukazuje na jeden z mnoha obrazů opřených o zeď, který se jmenuje „Znění barvy" a s úsměvem vysvětluje: „Část výtvarného umění se věnuje spolupráci hudby a zvuku, a když obraz pojmenuji Znění barvy, tak ji tam opravdu slyším."

Po celou dobu návštěvy otevřených ateliérů tu tak trochu bloudím a hledám ty správné dveře, které mě postupně zavádějí do pomyslných svatyní jednotlivých umělců. Všechny si jsou tak trochu podobné a zároveň naprosto odlišné. Jsou plné úžasných nápadů a nadšení z práce. Je to svět plný obrovského potenciálu a inspirace. Uvědomuji si, že umění, s nímž se zde setkávám, běžně k vidění není. Společně s ostatními návštěvníky máme tedy možnost seznámit se s něčím a někým, co se nepoštěstí každý den. Ale zřejmě už brzy budete mít tuto možnost i vy, v připravované galerii.