Příběhem vánočního stromku potěší Moravské zemské muzeum

Výstava představuje dekorování vánočního stromku v lidovém prostředí od nejstarších forem jeho zdobení plody, pečivem a rukodělnými ozdobami až po novodobé trendy používání dekorů vánočního průmyslu 20. století, a to prostřednictvím cenných exponátů ze sbírky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. Představeny budou však i další formy vánočních artefaktů, které se užívaly na moravském venkově, například ozdobené chvojky a vánoční „stolovník", a připomenuty budou také oblíbené dárky dětem v minulosti. Výstavu doprovázejí dobové pohlednice, rozměrné fotografie a poutavé texty o vánočním stromku z memoárové literatury.Nejstarší zprávy o obyčeji přinášel na Vánoce do domu stále zelený jehličnan, vánoční máj, pocházející z Alsaska z konce 16. století. Stromkový vánoční obyčej získal oblibu a postupně se rozšířil v celé Evropě. V českých zemích se stal součástí rodinného vánočního svátku v průběhu 19. století, nejprve ve městech. V čase Vánoc se setkáváme v lidové obyčejové tradici s větvemi a stromky přinášenými do stavení. S ozdobenou jedlovou větví zvanou štěstí nebo polaznička koledovaly děti na východní Moravě a ve Slezsku. Umístění stromku se řídilo prostorovými podmínkami a provozem v domě. Ve vesnických domácnostech měl své místo ve světnici zastrčený do otvoru v nízké stoličce nebo do špalku či do hmoždíře s pískem, lidé jej mívali na štědrovečerním stole. Stromek se zavěšoval na hák za kmínek nebo za špičku ke stropnímu trámu, jak to bylo zvykem v malých domech.Za nejstarší druhy vánočních ozdob jsou považovány jedlé poživatiny, ovoce a drobné pečivo, a rukodělné okrasy z papíru, stébel slámy, ze semen plodů. V dekorování stromku se postupně také zvyšoval podíl kupovaných i průmyslově vyráběných ozdob z papírmaše, z vaty, z kartonu, ze skla, jejichž sortiment se bohatě rozvinul od konce 19. století. Čokoládové figurky se pro změnu dočkaly všeobecné obliby a rozšíření po druhé světové válce. Naopak s tradicí osvětlování vánočního stromu se začalo v aristokratických vrstvách v Německu v 17. století. V lidových vrstvách se osvětlování ujalo mnohem později. Na stromek se svíčky zprvu jen nalepovaly nebo přivazovaly nití či zapichovaly zespodu na větev špendlíkem, než se začalo používat kovových skřipců. Sortiment vánočního zboží rozšířily také umělé stromky lidově zvané péřové podle materiálu imitujícího jehličí. Objevovaly se v obchodech už počátkem 20. století. Vánoční strom srostl se zvykem dávat dětem dárky; říká se „od Ježíška", neboť se vedle starší nadílky o svátku sv. Mikuláše usadila v lidové tradici představa nebeského dárce malého Ježíše a nadílka vánoční.Zdobení stromku tedy v dnešní době vychází jednak z domácí tradice, tedy z toho, co se v domácnosti po léta nastřádalo a z čeho jsou okrasy vybírány, jednak z módních trendů, nabízených v reklamách a v obchodech. V průběhu 19. století se zelený jehličnan stává středem dobročinných dětských slavností s nadílkou. Pořádaly se z podnětu spolků a také ve školách jako „slavnost vánočního stromku" s programem recitací, zpěvů a scénických výstupů. První vánoční strom republiky byl vztyčen v Brně na náměstí Svobody v roce 1924.K výstavě vyjde také stejnojmenná brožura a připraven je i doprovodný výukový interaktivní program spojený s dílnou. Více informací můžete nalézt na webových stránkách www.mzm.cz