Den, kdy se otočilo kormidlo dějin. Z dělníků se kvůli Hitlerovi vyklubali nacisté

5. ledna 1919 založil vyučený zámečník Anton Drexler společně s třemi dalšími lidmi Německou dělnickou stranu, jejímž se stal předsedou. Sportovní novinář Karl Harrer byl jmenován do funkce Říšského prezidenta DAP. Za další čtyři měsíce činnosti se její členská základna rozrostla o pouhých šest lidí.

Na zářijové stranické schůzi v jedné z mnichovských pivnic se však objevuje na scéně třicetiletý Adolf Hitler, toho času agent Reichswehru pověřený úkolem sledovat mnichovské extremistické organizace. Mezi ně se řadila i DAP, jejíž počet členů už tou dobou vzrostl na 40.

Přítomný profesor Baumann zde vznesl návrh na odpojení Bavorska a vznik nového státního útvaru s Rakouskem. Hitler to nesl nelibě a na Baumanna slovně zaútočil. Jeho řečnický výstup zaujal všechny přítomné včetně Drexlera, který Hitlerovi při odchodu věnoval brožurku „Mé politické probuzení“.

Drexlera s Hitlerem spojovala pověst zneuznaných umělců. Zatímco Hitler se toužil stát úspěšným malířem, Drexler pěstoval svou zálibu v poezii. I v jeho případě však šlo o neúspěšnou životní etapu.

Vzápětí obdržel Hitler pohlednici, v níž mu Drexler nabídl členství ve straně. Hitlerově uchu lahodily nacionalistické a antisemitské názory DAP, po krátkém váhání se tedy nabídku rozhodl přijmout.

Příchod Hitlera však způsobil ve straně rozkol. V den prvního výročí jejího založení rezignoval na svou funkci Harrer, který přemýšlel o DAP jako o tajné organizaci. Rozcházel se tak s úmysly Adolfa Hitlera, jehož nařknul z velikášství a stranu nakonec opustil.

V čele strany tak stanul osamocený Drexler, který se však ocitl v Hitlerově vleku. V lednu 1920 strana představila 25bodový program, její představitelé požadovali odmítnutí Versailleské smlouvy, zestátnění velkých podniků a vytvoření Velkého Německa.

Na Hitlerův příkaz došlo 24. února 1920 k přejmenování strany na NSDAP. S plným zápalem se vrhnul do organizace strany, zásluhou jeho propagace neustále rostl počet členů. Brzy zcela zastínil Drexlera, který se ale nemínil vzdát.

Drexler využil Hitlerova odjezdu na setkání nacionalistů v Berlíně a s několika dalšími členy předsednictva sepsal pamflet, v němž Hitlera mimo jiné obvinil z toho, že je Žid. Drexler doufal, že se jej tímto způsobem zbaví a prosadí jím zamýšlené spojení s další socialistickou stranou.

Hitlera navíc v pamfletu nařkl z neukojitelné touhy po moci, což se potvrzuje hned vzápětí. Hitler se totiž rozhodne Drexlera žalovat pro pomluvu a ve sporu zvítězí. Ten se mu musí na několika veřejných mítincích NSDAP omluvit.

Spor obou vůdčích osobností tím však nekončí. Hitler nejdříve hrozí odchodem ze strany, 11. července nakonec rezignuje na post v jejím vedení. Stanovuje si přitom podmínky, za kterých je ochoten se vrátit, chce přiznání neomezených kompetencí.

Vedení strany, vědomo si Hitlerových schopností, mu vyhoví a odstupuje. Hitler je tak zvolen předsedou a v rámci NSDAP získává možnosti diktátora. Drexler dostane symbolickou funkci čestného předsedy a ve straně setrvává až do roku 1923, kdy dojde k jejímu zákazu.

Tehdy se nacisté poprvé pokusí uzmout moc, tzv. Mnichovský pivní puč je však odsouzen k neúspěchu a Hitler končí ve vězení. Když se mu o deset let později konečně povede nástup do vedení Německa, Drexler se opět objevuje na scéně, jako loutka je využíván k propagandistickým účelům.

Nakonec umírá zapomenut v průběhu 2. světové války, kterou Hitlerovi nacisté rozpoutají vpádem do Polska v září 1939. Šest let bojů si vyžádalo přes 60 milionů obětí.