Proč jsou Němci "studení čumáci"?

Nacisté považovali ženy především za roditelky dětí a jako každé autoritářské společenství věnovali otázce výchovy velkou pozornost. Základem jejich systematických programů učení německých žen, jak být správnými matkami, byla kniha Johanny Haarerové, Německá matka a její první dítě, publikovaná v roce 1934.

Kniha se stala bestsellerem, prodalo se jí více než 1,2 miliónů výtisků. Ačkoliv Haarerová neměla žádné pediatrické vzdělání a její specializace jako pneumaložky byla úplně jinde, nacisté ji vyzdvihovali jako přední expertku a z její knihy učinili bezmála bibli, která musela být v každém „správném“ dětském centru a mateřské školce.

Haarerová tvrdila, že německá matka by měla mít se svým dítětem co nejmenší kontakt. Pokud brečelo a nebyl to vyloženě signál hladovění, matka si jej neměla všímat, jinak by si zvyklo na to, že může svůj pláč používat k nátlaku na matku.

Dítě mělo být od ní co nejvíce izolované, ve vlastním pokoji, aby se naučilo samostatnosti. Tato izolace měla být aplikována hned 24 hodin po narození dítěte. S dítětem matka neměla mluvit jeho dětským jazykem, ale „rozumnou němčinou“.

Nicméně, sama Haarerová své příkazy do určité míry porušila napsáním propagandistické pohádkové knížky určené pro děti a napsané dětským jazykem, nazvané Mami, pověz mi o Adolfu Hitlerovi!, plné antikomunistických a antisemitistických výpadů. Haarerová po válce byla zajata a bylo jí zamítnuto dále provazovat medicínskou praxi. Zůstala však přesvědčenou nacistkou až do své smrti.

Vliv nacistické výchovy

Podle výzkumu psychoterapeuta Hartmuta Radebolda byly ideje Haarerové přebírány především dvěma skupinami Němek: přesvědčených nacistek a mladých matek, které během svého dospívání byly vystavěny stejné výchově. Vědecký server Scientific American podotýká, že pruská výchova byla zaměřená tímto směrem a nacisté ji v podstatě jen dovršily.

V roce 1943 se nacistického mateřského výchovného programu zúčastnilo na 3 miliónů německých žen. Není proto divu, že myšlenky Haarerové se šířily i po druhé světové válce a že mnohé děti byly vystavěny tomuto druhu výchovy. Při řešení řady případů depresí, emočního nedostatku, neschopnosti milovat děti němečtí psychologové zjistili, že mají společnou věc – výchovu podle principů Haarerové.

Martin Teicher, ředitel Programu vývojového biopsychiatrického výzkumu McLeaovy nemocnice, zjistil, že u těch dětí, které byly v mládí izolovány a nebyly zahrnovány dostatečnou péči a láskou, docházelo k redukovanému růstu levé hemisféry a tím zvýšenému riziku deprese. Taktéž se mezi nimi ve zvýšené míře objevovaly úzkosti či poruchy učení a paměti.

Server Big Think poukazuje na to, že, německý styl výchovy praktikovaný Haarerovou je přesným opozitem toho amerického, který emoce dítěte klade na první místo. Podle serveru však může docházet k opačnému extrému, před kterým paradoxně Haarerová varovala, a sice, že z dětí vyrostou malý tyrani, dožadující se všeho hned a neschopní samostatnosti.