Z tajných českých dokumentů mrazí. SSSR plánoval v Evropě jadernou apokalypsu

Vůdci SSSR očekávali, že západní „imperialisté“ uskuteční první jaderný úder. Ve spolupráci s vojsky Varšavské smlouvy tedy připravily preventivní vojenský plán, který by počítal s rychlou invazí do Západního Německa, Dánska, Nizozemí a Belgie, přičemž na vybrané cíle v těchto zemích by byly shozeny atomové bomby, ukazují odtajněné české dokumenty.

Mapa a další dokumenty nalezené v Polsku ukazuje, na jaká místa by Sověti zaútočili se svými nukleárními zbraněmi. Jednalo by se o města Hamburk a Hannover a přístavy Wilhelmshaven a Bremerhaven v Západním Německu; Haag, Rotterdam, Utrecht a Amsterdam v Nizozemsku; přístavní město Antverpy a Brusel, hlavní velitelství NATO v Belgii. Pět atomových bomb by bylo shozeno též na vybrané cíle v Dánsku, z toho dvě na hlavní město Kodaň.

Kromě toho by SSSR shodil menší „taktické“ atomové zbraně na velitelství, armádní základny, letiště, skladiště vybavení a komunikační a raketová centra. Generálové též počítali s tím, že radioaktivní spad by kontaminoval dodávky zemědělské půdy a vody a ovlivnil by tedy větší plochu než jen tu, ve které vybuchla bomba.

Celkově Sověti chtěli použít 189 nukleárních zbraní: 177 raket a 12 bomb o síle pěti až 500 kilotun. Pro srovnání, atomová bomba shozená na Hirošimu měla sílu 15 kilotun.

Tento plán se týkal pouze severní fronty. Kromě toho SSSR počítal i s útoky na centrální a jižní fronty, které pokrývaly zbytek Německa dolů k Jadranu. Dle dokumentů z maďarského archivu se počítalo se zničením Vídně dvěma 500 kilotunovými jadernými bombami, na Mnichov měla dopadnout jedna.

SSSR zároveň chtěl vyslat sovětská a polská vojska, která byla druhé největší z armád Varšavské smlouvy, aby provedla rychlou invazi s cílem dobýt severní základny NATO v Atlantiku a zabránit USA a Kanadě, aby do Evropy poslaly vojenské posily.

SSSR nicméně preventivnímu úderu nikdy nesáhl. Jeho vedení si zřejmě uvědomovalo, že by tím rozpoutalo jadernou apokalypsu, která by zničila obě strany.

Je též potřeba dodat, že podobný krizový scénář, tzv. SOIP (Single Integrated Operational Plan) měly připravené i USA. Plán počítal s nukleárními údery ve východní Evropě, SSSR a Číně.

Tajná krize

V době vyhrocené studené války nicméně nebývalo nic neobvyklého, že jedna či druhá strana už měla připravené prsty na „červeném tlačítku.“ Např. vedení SSSR vyhodnotilo málo známé válečné hry NATO, cvičení Able Archer (Schopný lučištník), v roce 1983 jako přípravu na nukleární úder proti Sovětskému svazu.

Zpanikaření Sověti proto začali urychleně rozmisťovat v Německu a Polsku letadla schopná nukleárního úderu. USA si toho všimly, Velká Británie je však prostřednictvím přeběhlého agenta KGB, Olega Gordijevskijého, informovala o tom, co se ve skutečnosti děje. Situace se nakonec vysvětlila a SSSR se uklidnilo.

Podle historika Richarda Rhodese byl Able Archer ještě nebezpečnější než proslulá kubánská raketová krize v roce 1962, která bývá často uváděna jako hlavní období, kdy byl svět na pokraji možné nukleární války. Rhodes upozorňuje, že v té době však spolu USA a SSSR alespoň komunikovaly a snažily se věc vyřešit, zatímco v roce 1983 jedna strana vůbec netušila, že druhá je zcela vyděšená.

Rhodesovo stanovisko sdílí i bývalý šéf australské tajné služby Paul Dibb. „Mohly spustit vrcholnou neúmyslnou katastrofu, přičemž jaderné kapacity připravené k okamžitému úderu byly na straně USA i Sovětů řádově vyšší než v roce 1962,“ uvedl.